Working holiday: Proč má Zéland příchuť svobody

Zélandské dny během Working Holiday (WHS) se diametrálně liší od života doma, stanete se baťůžkářem, neboli backpackerem. Obvykle bydlíte v autě a nezůstáváte na stejném místě delší dobu, vše je nové a intenzivní. Během roku můžete dělat cokoli, ale hlavně – cestovat, pracovat, poznávat. Zajímá vás jaké to je? Pojďte se podívat na postřehy sedmi Čechů, kteří si zažili WHS, nebo je právě prožívají.

Sebrat odvahu a žít naplno

Čas na Zélandu je jasně ohraničený platností víz, proto se většina mladých Čechů nebojí žít přítomností a naplno. „Budoucnost se tu nedá naplánovat a tak žijeme okamžikem. Nikdy nevíme, koho potkáme, a kam se díky tomu dostaneme. Žijeme tu naprosto svobodně,“ shodují se geografka Petra se svým partnerem ajťákem Luďkem, kteří na Zélandu žijí od jara roku 2017.

Rok na Novém Zélandu představuje novou výzvu i pro zkušené cestovatele. „Na střední jsem byla na jeden semestr v USA a na vysoké jsem byla na Erasmu ve Francii. Tohle byl ale další level cestovaní, kdy všechno bylo jen na mně, nic nebylo zařízené přes školu nebo jinou instituci,“ říká učitelka Kristina, a dodává, že sebrat odvahu a odjet na Zéland bylo to nejlepší rozhodnutí jejího života.

WHS_02

Pracovní část WHS

Zéland patří do první dvacítky nejdražších zemí na světě. Co to znamená pro vás? Pocítíte to hlavně, dokud vyměňujete české koruny za dolary. Jakmile začnete vydělávat v dolarech, nastane obrat. Týdenní výplaty jsou příjemné, náklady na život cestovatele nemusí být vysoké a i s minimální mzdou se dá něco našetřit. “Panuje mýtus, že se tu nedá vydělat. My utrácíme, nakupujeme rozumně a máme dost peněz na cestování, a snad si i něco odvezeme domů,” říkají Petra s Luďkem, kteří pracovali během WHS hlavně na ovocných sadech.

Na většinu backpackerů čeká na Zélandu manuální práce, a to zejména ta sezónní v zemědělství. Dokonce se můžete postupně přesouvat z nejteplejších oblastí severního ostrova až na ostrov jižní a stihnout sklizně jednoho druhu ovoce na různých místech. “Během Working Holiday mi fyzická práce vůbec nevadila. Člověk vypne mozek, maká rukama. Skvěle se u toho zrelaxuje psychicky, posílí i zhubne,” popisuje baristka Anna výhody. „Pokud tu nechcete zůstat a hledat si dobrou práci na plný úvazek, tak doporučujeme vyhnout se městům“ radí bioložka Míša, která měla problém najít práci v Aucklandu, zatímco její přítel Ivo měl posléze trable s hledáním práce ve Wellingtonu.

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

Koho Zéland nadchne natolik, že by si chtěl pobyt prodloužit o několik let, kvalifikovaná práce se pro něj stává důležitou podmínkou. Třeba Anna s přítelem Honzou se po Working Holiday rozhodli zůstat a žijí tu již čtvrtý rok. Na Zélandu zůstali díky Honzově odborné práci v oblasti IT. A protože se i Anna chtěla více profesionalizovat vybrala si k tomu práci baristky. Zélanďané si potrpí na kvalitní kávu, a tak je zde i hodně kaváren a o pracovní nabídky není nouze. “Nejdřív jsem ani neuměla zapnout kávovar, kafe jsem znala jen to, co zaleješ horkou vodou.” Dnes je baristkou, která ovládá přípravu všech nápojů i latté art. “Obešla jsem asi dvacet kaváren, než mě někde vzali. Začínala jsem v kuchyni jako pomocná ruka a pak jednoho dne onemocněl barista.” Po dvou letech všechno uměla, tak neváhala najít novou výzvu a sehnala si poloviční úvazek jako instruktorka plavání. “Odepsala jsem na inzerát, kde jsem absolutně nesplňovala požadavky, ale měla jsem opravdové nadšení a ono to vyšlo,” říká s úsměvem a radí, že se na Zélandu vyplatí jít do všeho po hlavě a nebát se.

Sedmadvacetiletá Kristina naopak chtěla zůstat ve svém oboru učitelství. A tak se dívala po práci ve školce a i jí se zadařilo: „Při pracovním pohovoru koukali především na zkušenosti z Čech a na reference, které jsem měla, než přímo na vzdělání.“ Dnes pracuje ve školce v městě Mt. Maunganui a získala pracovní víza na další tři roky.

Cestování a příroda

Příchuť svobody a touha užít si ji, se promítá i do aktivit, které si mladí krajané rádi zkouší. Dobrodružství pro ně znamená třeba výlety a poznávání krás zdejší přírody. Třicetiletý ajťák a tremp Lukáš zasvětil většinu volna trekování. Vylezl třeba na horu Mt. Ruapehu v Národním parku Tongariro a vyzkoušel rafting na Shotover River v Queenstownu. Neminula ho ani oblíbená lyžařská střediska na jižním ostrově, kde pracoval jako pomocná síla v kuchyni. „Přes zimu jsem se taky naučil pár nových triků na lyžích a připomněl si jízdu na snowboardu,“ vzpomíná Lukáš na zimu ve Wanace.

Architektka Markéta si vyzkoušela oblíbené surfování, které je pro místní více životním stylem než pouhým sportem. Usadila se v Tauranze u Mt. Maunganui, které je rájem všech surfařů: “Surfování zkouším, baví mě hlavně ta komunita. Přijdou a poradí, jak se co dělá. Má to tu skvělou atmosféru.” Nový Zéland je zkrátka centrem mnoha sportů, včetně adrenalinových, zimních a v neposlední řadě i plavání s delfíny, potápění s velrybami, či rybaření.

Auto jako domov

Na Zélandu je od sebe všechno daleko. Mnoho z českých dobrodruhů si proto neumí představit žít bez auta. “Doma člověk nejede třicet kilometrů za babičkou, protože to je daleko. Tady najezdí za den 600 km a je to v pohodě,” srovnává Petra. A nejlépe, aby se v něm dalo spát a žít. Rozhodně se vyplatí připlatit si za spolehlivé novější auto nebo investovat do licence self-contained. Míša s přítelem Ivem zakoupili staré obytné auto (campervan), a sami si ho předělali. „Ze začátku jsem si říkala – já nebudu pořád zavřená v autě. Ale pak jsem si to zamilovala. Je to pocit nekonečné svobody. Vše co potřebujete, si vozíte neustále s sebou,“ usmívá se Míša, která si život v autě užívá tak, že na svém blogu Pod bekovkou založila i sekci vaření v campervanu.

Co takhle návštěva

Skype, Facebook a další sociální sítě jsou dnes snadno k mání. Ale co takhle přijet osobně? Finančně je cesta na Zéland dostupnější než kdykoliv jindy. Rodina i kamarádi navíc mají tu výhodu, že tu mají někoho, kdo zemi dobře zná, vše jim zařídí a většinou i připraví program. Další auto pro rodinu je možné si zapůjčit. “Půjčili jsme si šestimístný obytný vůz a procestovali s rodinou oba ostrovy. Záchytné body výletu jsme měli naplánované ještě před naším odjezdem z Čech,” vzpomíná Markéta. “My si kvůli plánované rodinné návštěvě koupili třetí auto. Přijedou na měsíc a pojedeme na roadtrip po obou ostrovech,” těší se Luděk a Petra.

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

Další plány

Mnoho Čechů Zéland okouzlil natolik, že si víza prodloužili. Možností je více – buď lze na tři měsíce prodloužit WHS v případě, že jste odpracovali tři měsíce v zemědělství. Pokud seženete kvalifikovanou práci a chcete zůstat na delší dobu, můžete získat pracovní víza a posléze s trochou štěstí i víza rezidentní. Cestování ale pro většinu Čechů Zélandem nekončí. Nový zážitek u nich probouzí touhu po poznání a povzbudí cestovatelské sebevědomí, protože když dokázali žít rok u protinožců, mohou už jet kamkoliv. A tak často plánují návštěvu Austrálie, pacifických ostrovů, Asie, nebo zkouší štěstí s WHS v Kanadě.

Co nám Zéland dává

Proč se na Zéland vydat a co všechno od ročního (i delšího) pobytu na druhé polokouli očekávat? Cestovatelé Petra a Luděk se řídí tím, že cokoliv je možné, když se chce. Díky Zélandu a cestování obecně člověk vystoupí ze stereotypu a komfortní zóny, a to mu úplně změní vnímání. „Já jsem tu o dost pozitivnější než doma. Do všeho se dá jít víc po hlavě a většinou nám to vše vychází,“ přiznává Luděk.

Při dlouhodobém pobytu v zahraničí musí člověk důvěřovat neznámým lidem a nebát se s nimi komunikovat. „Nejvíc si cením toho, že jsem se tu zbavil ostychu bavit se s cizími lidmi, či s nimi něco řešit. Myslím, že díky WHS jsem otevřenější,“ prozradil Lukáš. A stejně tak se cestovatelé musí umět spolehnout sami na sebe a své schopnosti. „Víc si věřím a zvládnu věci, které pro mě byly dřív nepředstavitelné – například si koupit auto a zvesela tu projíždět oba ostrovy – v Čechách jsem byla postrachem silnic,“ přiznává Kristina.

K WHS patří poznávání novozélandské kultury a místních, ale i lidí ze všech koutů planety. „Potkala jsem tu spoustu nových přátel z celého světa a věřím, že budeme v kontaktu,“ říká Míša a doplňuje, že mnoho z nich pozvala na návštěvu do ČR. „Měla jsem strašné štěstí na úžasnou práci a skvělý kolektiv. Přesně tak jsem si to představovala – práce bez stresu, nová přátelství a cestování,” pochvaluje si Markéta svou zkušenost na WHS.

A právě pohodová atmosféra a uvolněný životní styl kiwíků zasáhl srdce nejednoho Čecha. „Okamžitě jsem objevila, že na Zélandu není potřeba nikam spěchat. A že je osvobozující žít podle hesla mojí kiwi kamarádky ‚Nothing matters‘,“ říká Markéta a věří, že právě tato dvě slovíčka perfektně vystihují Nový Zéland a jeho obyvatele.

Na mysli je však třeba mít i to, že ne všechny dny jsou lehké a bezproblémové. Řada překážek i místních odlišností vás může zaskočit, ale i posílit nebo dovést k novým myšlenkám. „Podle mě má dost lidí zkreslený pohled. Zéland není jen sluníčko, kytičky a duha. Jen tu člověk žije úplně jiným způsobem, řeší jiné věci. Rozhodně nám tahle cesta otevřela oči i v tom, jak vnímáme Evropu a Čechy. Třeba si mnohem vážíme architektury a historie, kterou doma máme,” říkají Petra a Luděk.

Zodpovědět vše, co Zéland dal Anně, která je tu už čtvrtý rok, by bylo nadlouho, ale jako motivace a povzbuzení pro vás všechny může sloužit její vzkaz: “O WHS jsem žádala v roce 2013, kdy o Zéland ještě nebyl takový zájem. Dostal se každý, kdo chtěl jet. Obdivuju proto všechny, kteří se teď vytrvale hlásí a zkouší to znovu a znovu. Stojí to za to.”

Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *