Maorské legendy – Maui’s Fish: Jak získal Severní ostrov své jméno

Nový Zéland je známý především díky svým národním parkům, úžasným sceneriím a krajinné rozmanitosti. Ty ovšem nejsou jediné, které tuto zemi posunují rapidně vpřed v žebříčku. Dalším významným lákadlem je původní maorská kultura, která je na Novém Zélandu – téměř jako jediném místě na světě – stále s respektem prosazovaná. Následující řádky vás zavedou do dávné minulosti, kdy polynéský polobůh Maui vylovil z mořského dna Severní ostrov Nového Zélandu.

Pohled na Cape Reinga. Nejsevernější bod Nového Zélandu

Nejmladší z pěti bratrů ukáže svou moc

Maui byl synem Makeatutary, strážce podsvětí, a jeho ženy Tarangy. Jako nejmladší z pěti bratrů musel odjakživa snášet jejich urážky a ponižování. Přesto však Maui stále toužil, aby ho vzali s sebou rybařit na oceán. Bratři si ovšem pokaždé našli důvod, proč mladého Maui odbýt. Ať už to byl jeho věk, či jiná výmluva, vždy za tím stála hlavně jejich žárlivost vůči jeho magickým schopnostem.

„Já jim ukážu, kdo je tady nejlepším rybářem!“ řekl si konečně Maui jedné noci a ukryl se do jejich kánoe. Druhého dne při úsvitu se bratři sice pozastavili nad hmotností lodě, ovšem nenapadlo je zkontrolovat vnitřek, takže vyrazili lovit na oceán i s černým pasažérem. Ten jim během následujících pár dní připravil nejedno překvapení.

Východ slunce na pláži Ohope. Východní pobřeží Severního ostrova

Maui použil jako návnadu vlastní krev kapající z nosu

Po hodinách plavby, kdy se kánoe dostala z dohledu pevniny a překonala nebezpečně se o útes lámající vlny, začali bratři spouštět kotvu. V tom okamžiku se jim Maui zázračně zjevil. Nadšení z toho bratři byli jen pramálo. Bylo však pozdě se vrátit. K tomu byli všichni natolik ohromení Mauiho magickým zjevením, že ho bez protestů poslechli a pádlovali ještě dál na široký a neprobádaný oceán.

K jejich ještě větší nelibosti se Maui ne a ne rozhodnout pro vhodné místo na rybaření, a tedy pádlovali celý den a celou noc. Během noci bratři postupně usínali vsedě únavou, avšak Maui, poháněný vpřed zvláštní silou, pádlovat nepřestával. K ránu konečně zastavil na místě, které uznal za nejlepší pro rybolov, a dal si krátkého šlofíka.

Bratři byli velmi rozmrzelí, ale nahodili pruty, a zatímco Maui odříkával posvátnou karakia, což v překladu znamená modlitbu nebo požehnání, začali chytat jednu rybu za druhou. Brzy byla loď plná úlovků a bratři se nemohli navzájem vynachválit. „My jsme ti nejlepší rybáři na celém světě,“ gratulovali si navzájem.

Lenovník obecný, Phormium tenax, travinatá rostlina pocházející z Nového Zélandu

„Teď je řada na mně!“ zvolal Maui a začal vytahovat udici. Bratři, jejichž ješitnost byla mnohonásobně posilněná nadměrným počtem ulovených ryb, si z bratra opět začali utahovat, dokonce mu nenabídli ani zbytek jejich návnady, která jim stále ležela v lodi. Maui však s bratry dlouho neztrácel čas a jako návnadu použil vlastní krev kapající z nosu poté, co se do něj sám pěstí uhodil.

Jeho lano bylo utkané z lenovníku (tradiční novozélandská travinatá rostlina zvaná flax) a za odříkávání posvátné karakia nahodil. Na konci byl uvázaný kostěný hák, který mu kdysi darovala jeho babička. Co lze na takový hák ulovit, to do té doby netušil nikdo z osazenstva lodi. I sám zdatný Maui byl ohromený vlastním úspěchem.

Maui již nelovil pouhou rybu, nýbrž tahal ze dna oceánu celou zemi

Než Maui nahodil, roztočil lano nad hlavou takovou rychlostí, až se vzduchem začalo šířit magické dunění. Lano s hákem začalo rychle klesat ke dnu a Maui okamžitě pocítil záběr. Jeho hák se zachytil o paže vyřezané sochy Tekoteko, která staletí odpočívala na dně hlubokého oceánu. Tato socha je dle maorských zvyků vždy umístěná nad vchodem do marae, tedy místa, kde se Maorové shromažďují ke kulturním a náboženským akcím. Marae je jedním z předních symbolů maorské kultury a hraje významnou roli v životě každého příslušníka tohoto původního polynéského obyvatelstva Nového Zélandu. Ale zpět k legendě.

V tuto chvíli už Maui nechytal velikou rybu, ale lovil ze dna oceánu celý Severní ostrov Nového Zélandu. Maui se snažil ze všech sil, aby zemi z vody vytáhl, ta ale byla pevně připoutaná ke dnu. Začal znova odříkávat posvátnou karakia, jejíž moc sklouzla dolů po laně. V tu chvíli se země probudila a začalo nervy drásající měření sil. Země věděla, že oceán je její domovinou, a nechtěla se vzdát. Ovšem její síla byla menší než Mauiho odhodlání.

Maui pomalu začal vytahovat lano z vody, až se země objevila na hladině. Vyděšení bratři v lodi čekali, co bude dál. Země byla obrovská, rozprostírala se do dálky oběma směry na jih a na sever. „Musím najít svůj hák,“ zvolal Maui a otočil se ke svým bratrům. Rozhodl se jít hledat místo, kde se předtím pod vodou jeho hák zasekl do sochy Tekoteko, a zapřisáhl bratry, aby se země ani nedotkli.

Ti se však snažili ukořistit co největší kus pro sebe a začali do země sekat hned poté, co se Maui ztratil z dohledu. „Vždyť jsme přece pomohli s pádlováním,“ omlouvali své sobecké jednání. Proto je nyní povrch Severního ostrova tak vrásčitý a nerovný. Jeho tvar mnohým z nás připomíná podobu rejnoka plavajícího směrem na jih a jeho dlouhý ocas značí oblast dalekého severu, který ze západu lemuje nedotčená pláž nazývaná „devadesátimílová pláž“.

Devadesátimílová pláž, která lemuje západní pobřeží až téměř k nejvzdálenějšímu bodu Severního ostrova, Cape Reinga

Legenda praví, že kánoe, ze které Maui vytáhl ostrov z oceánu, se v průběhu věků proměnila v pevninu. Tak vznikl Jižní ostrov Nového Zélandu.

Legenda, nebo skutečnost?

Toto je legenda o vzniku dvou nádherných ostrovů uprostřed Tichého oceánu, kde žijí původní obyvatelé v souladu s obyvateli mnoha dalších národností, kteří se zde rozhodli usadit a žít. Severní ostrov Nového Zélandu je díky této legendě v maorštině nazývaný Te Ika-a-Māui, což v překladu znamená „Velká ryba Mauiho“. Jak to bylo ve skutečnosti, už musíte posoudit sami.

Maorskou legendu vám představila Kristýna Malíková. Po studiích na VŠ se rozhodla vyrazit na rok do světa a je tomu už 8 let, kdy poprvé nastoupila do letadla. Žije i pracuje na Novém Zélandu a jejím novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si on-line prací a cestovat. Sledovat ji a inspirovat se můžete na Instagramu kikiinaaa.
 

 

Jak se žije s Working Holiday? Sedm praktických rad

Sedm vyzpovídaných Čechů z článku o životě během Working Holiday už ví, jak to na druhé polokouli chodí. Nechte se inspirovat jejich příběhy a radami do života na Novém Zélandu.

Petra a Luděk

Petra Pohlídalová (28 let)
Geografka Petra přijela v březnu 2017 – v nejzazší termín od data podání. O WHS víza totiž žádala s partnerem, s kterým se rozešli. Před odjezdem na Zéland Petra potkala v Čechách Luďka, který neváhal, a zažádal o WHS také.

Luděk Mašín (28 let)
Luděk je partner Petry a v Čechách se živil jako ajťák v bance. Přiletěl za ní za 2 měsíce, ještě ani nestihl vyspat jet leg a už šel do práce. S Petrou po Zélandu hodně trekují, a také se nebojí žádné práce. V době našeho rozhovoru pracovali na třešních v Cromwellu. Po Zélandu pojedou na WHS do Kanady.

Petra a Luděk vzkazují: Neberte si s sebou tolik věcí, leťte nalehko. Cokoliv se tu dá koupit. Výjimkou je outdoorové oblečení, to kvalitní je tu hodně drahé. Další rada je – kupte si pořádné auto. Klidně nejprve pracujte, abyste si na něj vydělali. Z osobních zkušeností víme, že se to opravdu vyplatí, než pak každou chvíli jezdit s něčím porouchaným k mechanikovi. A poslední rada je – jeďte co nejdřív! Podmínky se neustále zpřísňují, uzavírají se treky, mizí neplacená místa na spaní. A to z toho důvodu, že je tu tolik backpackerů. Čím dřív sem přijedete, tím lépe!
 

Anna Pašáková (31 let)
Přijela na WHS v roce 2014 s přítelem Honzou, po práci v zemědělství a housekeepingu se rozhodla stát baristkou i přestože nikdy kávu nepila, ani nepije. Neuměla anglicky, a ani nevěděla jak zapnout kávovar. Dnes je z ní profesionální baristka a krátce i instruktorka plávání. Na Zélandu je již rezidentkou a v současné době očekává s přítelem přírůstek do rodiny. Děti tu plánuje odrodit všechny, líbí se jí místní porodnictví a pozitivní přístup. Pak se možná vrátí do Čech.

Anna vzkazuje: Začátky jsou vždycky tvrdý! Ale každá zkouška vám něco dá. Nejhorší je dostat první práci, nemyslím v zemědělství, tam berou všema deseti. Když to prolomíte a získáte referenci z Nového Zélandu, tak je to mnohem jednodušší. Nebojte se ničeho, posílejte to na všechny strany, i když si myslíte, že byste v něčem nemuseli být dobří – zkuste to. Neskutečně vám to rozšíří obzory. Netlačte na to, buďte v pohodě a nestresujte se. Ti lidi to nějakým způsobem vycítí. Ať už se jedná o ubytování, práci, či cokoliv jiného. Je dobré brát věci, tak jak jsou a buď to vyjde, nebo ne. Pokud jedete s partnerem, připravte se na to, že to bude těžké. Zéland je místo, kde si člověk ujasní, jestli spolu budete nebo ne. Jste dlouho zavření na jednom místě a projeví se tak všechny chyby. Pokud vydržíte Zéland, tak už vydržíte všechno.
 

Markéta Čiperová (23 let)
Markéta a její přítel Kanaďan jsou oba architekti. Zatímco přítel chtěl získat zkušenosti v oboru, Markétu to táhlo k její zálibě v minipivovarech. Po třech měsících se jim oběma podařilo své cíle naplnit a usadili se v Tauranze. A také stihli jedenáctidenní intenzivní výlet po obou ostrovech s rodinou. Na cesty si půjčili obytný karavan se self-contained licencí, a nadchlo je to. Touží si koupit vlastní obytné auto a projet Zéland křížem krážem, aby si doprohlédli vše, co ještě neviděli.

Markéta vzkazuje: Ať už cestujete na Zéland, nebo kamkoliv jinam, na začátku si napište dopis sami sobě. O tom, co od svého dobrodružství toho očekáváte a jaké jsou vaše představy, co se chcete naučit a jaké zkušenosti si odnést. Většinou se věci vydají jiným směrem, ale je super mít možnost si „svůj dopis“ čas od času přečíst a zhodnotit, jestli naplňujete, co jste si slíbili. Nebo na něj úplně zapomenout, po roce ho otevřít a zjistit, že jste tu zažili spoustu věcí nad vaše očekávání. Každopádně je dobré mít plán, ale být otevřený jakýmkoliv změnám, protože nikdy nevíš, koho potkáš, kde se ti zalíbí a jaké nabídky a možnosti tě po cestě potkají. 

Michaela Mrnková (24 let)
Míša, vystudovaná bioložka a pracovnice opavského muzea, vyrazila na Zéland s přítelem Ivem. Od prvních dní pracovala. Byla zahradnicí v Aucklandu, což se skládalo z těžké dřiny s krumpáčem. Delší dobu však pracovala jako uklízečka nedaleko Wellingtonu, kde zažili těžké chvíle – Míša živila oba, Ivo si nemohl tři měsíce najít práci v IT. Tahle zkouška prověřila jejich vztah a poté, co si Ivo našel práci, i když ne v oboru, našetřili dost peněz na další cestování. Po Zélandu cestují v retro campervanu, který si sami předělali. Před cestou domů plánují procestovat Austrálii, pacifické ostrovy i Asii.

Míša vzkazuje: Pokud si chcete zlepšit angličtinu, zkuste bydlet s kiwíkama. Překonejte to, že budete dělat chyby a mluvte. Naučte se v angličtině myslet. Já jsem třeba balila kiwi a počítala si u toho v angličtině. Nebo si zkuste překládat vlastní myšlenky, to můžete dělat kdykoliv, třeba i u nějaké nudné práce. A když vás nějaká práce bude štvát, budete fyzicky vyčerpaní – přestaňte se bát říkat ne. Není to tu přece jenom o práci, zvládnete si najít jinou. Pokud si neplánujete najít na Zélandu dobrou práci a zůstat natrvalo, doporučuji nezdržovat se ve městech, protože jako backpackeři  jsme tam vždy zápasili se sehnáním práce. Doporučuji Kerikeri – borůvky, mandarinky, pomeranče, kiwi. Při cestování je důležité zůstat v autě organizován, mít na všechno systém – jakmile nebude, vznikne chaos a nikdy nic nenajdete. No a vztah je zkouška ohněm. Ukáže se, zda spolu budete, nebo ne.

 

 

Lukáš Schejbal (30 let)
Lukáš doma pracoval jako programátor pro malou IT firmu. Na Zéland přijel na konci ledna 2017, usadil se v Te Puke, kde pracoval na kiwi sadu a vyrážel odtud s kamarády na treky. Na Zélandu ho překvapilo, kolik Čechů tu všude je. Na začátku zimy se přesunul do Wanaky, kde měl zajištěnou práci ve středisku Cardrona jako kitchen hand (pomocná ruka v kuchyni). Po zimě vyrazil s kamarády do Fiordlandu na treky a využít některé slevy na plavby a kajaky, které získal při práci v Cardroně. Poté se přesunul na sběr třešní. Nyní má v plánu prodat auto a začít cestovat po Zélandu stopem. Rád by tak potkal více místních. Cestou domů se chce zdržet ve Vietnamu.

Lukáš vzkazuje: Obecně bych vzkázal, že Nový Zéland není kulturně zas tak odlišný od Evropy a není potřeba se toho bát. U trekování bych zmínil hlavní výhodu Nového Zélandu, a tou je bohatá síť chatek. Vyplatí se koupit si hut pass a mít tak ubytování v řadě chat bez dalších poplatků. Je to také dobré místo na potkávání dalších lidí, a tak si ani sólo cestovatel nepřijde sám. Náročnost cest je skutečně rozmanitá, a tak si každý najde to své. I když tu Great Walks platí za takové chodníčky pro masy, i tak na nich lidé umírají, takže se rozhodně hodí nic nepodceňovat. V horách tu většinou není signál, proto je dobré k vybavení přidat i nouzový lokátor pozice. Lyžování na Zélandu je zážitek, který stojí za vyzkoušení. Pokud se někdo chystá lyžovat jen na pár dní/týdnů, tak určitě doporučuji vyhnout se školním prázdninám v červenci.  
 

Kristina Šaumanová (27 let)
V roce 2016 Kristina dostudovala učitelství a měla v Praze skvělou práci v anglické školce. Tomu odcestovat na Zéland předcházelo mnoho složitých rozhodnutí i rozpad tehdejšího vztahu. Kristina si sepisovala seznamy pro i proti a nakonec posbírala všechnu odvahu, zabalila si krosnu a jela. Měla vizi zůstat v oboru učitelství, a to se jí povedlo. Učí v mateřské školce v Mt. Maunganui. Díky práci získala i pracovní víza, takže zatím zůstává na další 3 roky. Surfuje, cestuje, navštívit jí přijela sestra a kamarádka, se kterými procestovala oba ostrovy.

Kristina vzkazuje: Při pracovním pohovoru koukali v mém oboru učitelství především na zkušenosti z Čech a na reference, které jsem měla, než přímo na mé vzdělaní. Brzy jsem se tu seznámila se spoustou lidí, co tu bylo taky na WHS nebo už déle, hodně mi pomohly různé facebookové stránky, kde se pořád něco děje a vymýšlí různé akce. Miluju zélandský styl života, pořád si tu připadám jak na dovolené, i když pracuji 8 hodin denně. Po práci si člověk může zajít na pláž, večer grilovat s přáteli a o víkendech objevovat nová místa. Pořád tu potkávám úžasné lidi se zajímavými příběhy. Zéland je prostě velmi pozitivní místo se spoustou možností. Všem, co váhají, určitě doporučuji ničeho se nebát a vyrazit. Je to sice cesta na druhý konec světa, ale v dnešní době internetu je vše mnohem jednodušší a zvladatelné. 

WHS_Akce

 

Děkujeme zpovídaným cestovatelům za možnost zveřejnit jejich příběhy a poskytnutí fotografií ze svých archivů!
Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz

Jak se studuje na Novém Zélandu

Vydat se za dobrodružstvím a zlepšit se v jazyce? Angličtinu nemusíte studovat jen „za humny“ v Evropě. I u protinožců na Novém Zélandu se mluví anglicky, navíc s originálním akcentem a v multikulturním prostředí. Také vás čeká rozmanitá krajina jako nikde jinde na světě: hory, pláže, kopce, sopky, termální prameny, vše na jednom místě. Nejeden Čech a Slovák proto propadl kouzlu Zélandu, a to i díky přátelskosti místních a uvolněnému životnímu stylu.

Studovat angličtinu na Zélandu může kdokoliv

V letech 2016 a 2017 vyrazilo na Zéland se studijními vízy 84 Čechů a 38 Slováků. Studenti, kteří při výběru studia využili služeb CZECHKiwis byli přitom při žádosti o studijní víza 100% úspěšní.

Pro studium angličtiny na Zéland není předepsaná žádná hranice úrovně jazyka ani věkový limit. Jedná se tak o zajímavý způsob, jak vycestovat na delší dobu i pro Čechy starší 35 let, kteří už nemohou žádat o Working Holiday víza (WHS). „Najdou se i případy studentů, kteří mají WHS víza, ale chtějí začít svůj pobyt studiem, aby si byli v angličtině více jistí,“ upozorňuje naše specialistka na studium Bára. Nejvíce zájemců přesto přichází z řad neúspěšně žádajících o WHS víza, kteří si Zéland nechtějí nechat za žádnou cenu ujít. „Je to i takový záchranný kruh pro páry, v případě že oba žádali o WHS víza, ale jeden z nich neuspěl,“ doplňuje Bára. Studium je také jednou z možností, jak si svůj pobyt na Zélandu prodloužit.

Příběhy českých a slovenských studentů se liší, ale v zásadě mají společné – Zéland byl jejich vysněnou destinací a chtěli vypilovat angličtinu, a to nejlépe o několik úrovní.

Osmadvacetiletá Kristýna, vystudovaná zdravotní sestra, chtěla získat díky prohloubení angličtiny práci ve zdravotnickém managementu. „Nový Zéland byl můj celoživotní sen, o kterém jsem si myslela, že zůstane navždy snem,“ vzpomíná. Chtělo to pořádnou kuráž – nikdy neletěla letadlem, v zahraničí byla pouze jednou v Chorvatsku, a ani po 11 letech studia angličtiny v ČR jazyk de facto neovládala. Přesto se vydala sama na druhý konec světa. Dnes má za sebou dva roky studia na jazykové škole Kaplan v Aucklandu a zanedlouho začne studovat roční vysokoškolské studium na institutu Abacus v Aucklandu,  obor management a obchod.

Schoolmates NZ

Třicetiletý Juraj zanechal své kariéry testovacího inženýra pro mezinárodní německou firmu. Rozhodl se vyjet na Zéland, jehož návštěvu spojil se studiem obchodní angličtiny, rovněž na škole Kaplan v Aucklandu. Věkový průměr spolužáků tu byl kvůli odbornosti vyšší. „Veľa z nich už malo skúsenosti s podnikaním, prípadne pracovali na zaujímavých pozíciách. Preto ma najviac bavila komunikácia a práca v skupinách s nimi, kedy pri úlohách a zadaniach, čo sme riešili na hodinách, prichádzali s jedinečnými riešeniami a vždy to bola zaujímavá debata,“ popisuje inspirativní kolektiv Juraj.

Novozélandský styl výuky

Všech pět námi oslovených studentů, kteří na Zélandu studovali, či stále studují, nemělo příliš velký problém s gramatikou. Podle nich je jí v českých školách věnován až příliš velký prostor. Většina z nich však zaostávala v mluveném projevu.

Během studia na Zélandu je výuka zpravidla zaměřena na konverzaci a aktivní používání jazyka. Studenti chválí, že hodiny obsahují také mnoho her a aktivit, které je správně okoření. Jirka Z. říká, že je spokojený s profesionálním přístupem učitelů i celkovým nastavením výuky: “Vše na sebe navazuje a dává smysl. Díky neustálému opakování slovíček a frází v lekcích odpadá jejich nesmyslné biflování.“ Studenti zkouší nové učivo prakticky při tvorbě projektů a jejich následné prezentaci nebo si procvičují komunikaci v modelových situacích.

Ze začátku všichni vyletí nahoru, protože ve škole se jinak než anglicky nedomluvíte. Ale po nějaké době už pokroky nejsou tak viditelné, a tak si hodně lidí stěžuje, že už se nikam neposouvá. Opak je pravdou, posouvají se, ale už to nejsou mílové kroky,“ poznamenává Jakub, který studuje kurz obecné angličtiny ve Wellingtonu. „Angličtina je běh na dlouhou trať. Učení je třeba si užívat a nenechat se odradit dílčími neúspěchy,“ doporučuje jeho kamarád, osmadvacetiletý Jirka Z. studující v Aucklandu.

Chcete se dozvědět více o studiu a jazykových kurzech na Novém Zélandu? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře na této stránce. 

Specialista na studium jako průvodce

Klíčovou osobou při výběru vhodného studia jsou pro studenty studijní poradci (education advisors), kteří se starají o to, aby podmínky studia i škola jako taková studentům seděly. Poskytují jim také informace o životě na Zélandu, životních nákladech a jsou studentům k dispozici i během samotného studia.

CZECHKiwis mají aktuálně dva oficiální certifikované studijní poradce – Lucku v Česku a Báru na Zélandu. „S každým zájemcem jsme v přímém kontaktu, abychom zjistili jeho / její motivaci ke studiu a hlavně jejich očekávání. Jen tak můžeme doporučit vhodnou školu a kurz. Všechny školy, se kterými spolupracujeme, a které nabízíme, jsme osobně navštívili, abychom viděli, jak probíhá výuka, “ říká Bára. Dále dodává, že sama, bez nové kolegyně Lucky by již agendu studia nezvládla, protože počet studentů neustále roste. “Díky zastoupení v Česku i na Zélandu, jsme studentům navíc k dispozici po celou dobu studia,” doplňuje.

Study in NZ

Multikulturní prostředí

Zélandské školy se pyšní kosmopolitním charakterem, a tak se studenti setkávají se spolužáky ze všech koutů světa. To je pro řadu z nich hlavní benefit a příležitost trénovat angličtinu i v neformálních konverzacích.Debaty o tom, jak to v jejich státě funguje a jak to funguje u nás, byly vždycky zábavné. Například jsem se dozvěděl, že mateřská v Brazílii je 6 měsíců,“ směje se Jakub. Kristýna díky škole získala přátele z celého světa a některé už navštívila v Japonsku, Thajsku i Španělsku a do budoucna plánuje výlet za spolužáky do Jižní Ameriky.

Studenti se shodují na tom, že pro ně byl zpočátku šok novozélandský akcent a kiwi angličtina. „Mně osobně zvedl sebevědomí fakt, že kiwi akcent je oříšek i pro rodilé mluvčí z jiných částí světa. Dokonce jsem zažil situaci, kdy si Angličan nerozuměl s kiwákem,“ usmívá se Jirka A., který se věnoval studiu na škole NZLC ve Wellingtonu.

„Polykají slova, ale většina Zélanďanů je milá a ochotná, a tak není důvod se s nimi bát mluvit,“ shrnuje Kristýna. Může se to zdát jako výzva, ale do budoucna je to hlavně velká výhoda. Protože, pokud porozumíte kiwi angličtině, a mnoha akcentům z celého světa, tak už pro vás žádný přízvuk nebude problém. „V praxi se neustále setkáváte s mnoha nerodilými mluvčími – Indy, Číňany a dalšími národnostmi. Ne každý mluví perfektní oxfordskou angličtinou, na kterou byste byli zvyklí, pokud byste studovali v Anglii. Myslím, že je jen málo zemí na světě, kde jste vystaveni tolika akcentům denně jako na Zélandu,“ popisuje výhody multikulturního prostředí Bára.

Studentský život

Náklady vynaložené na život a studium na Zélandu si studenti mohou kompenzovat prací. Aby student mohl při škole legálně pracovat, musí nastoupit na intenzivní kurz u školy z kategorie kvality 1, který obnáší minimálně 20 hodin výuky týdně, a to alespoň po dobu 14 týdnů. Se studijními vízy pak může dostat povolení pracovat na zkrácený úvazek 20 hodin týdně. „Život na Zélandu není nejlevnější, a tak jsem při škole vydělával a jezdil jako ‚uber eat deliver‘ a rozvážel jídlo na kole,“ vzpomíná na svou studentskou brigádu Jakub.

Víkendy jsou volné, což je ideální příležitost někam vyrazit a poznávat Nový Zéland. Školy nabízí mnoho mimoškolních aktivit a výletů, nebo je možné vyrazit s novými přáteli. Třeba Kristýna stihla během volna spoustu aktivit, včetně těch adrenalinových. “Mezi mé největší zélandské zážitky patří šnorchlováni s delfíny! Zvládla jsem to, i když nejsem zdatný plavec a mám strach dát hlavu pod vodu,“ popisuje.

Bungee New Zealand

Láká vás studium na Zélandu?

V CZECHKiwis vám rádi představíme nabídku novozélandských škol, s kterými spolupracujeme a jejich finanční nároky. S mnoha školami máme dohodnuté speciání ceny pro krajany!

Pomůžeme s výběrem školy a nasměrujeme s žádostí o víza. Známe požadavky pro studium i studijní víza a provedeme vás celým procesem, k tomu budeme v kontaktu po dobu vašeho pobytu na Zélandu. Pokud se chcete o možnostech studia dozvědět více, neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím tohoto formuláře.

Děkujeme našim studentům za možnost zveřejnit jejich zkušenosti a příběhy!
Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz

 

Jak se slaví Vánoce na Novém Zélandu

Pokud přiletíte na Nový Zéland na Vánoce, pravděpodobně zažijete kulturní šok. Vánoce u protinožců jsou totiž tak trochu naruby. Není to ale nic nepříjemného, ba naopak, je to unikátní. Asi vás ale zaskočí, že zde nezažijete klasickou vánoční náladu. Patrně vám bude chybět sníh, vůně cukroví, svařeného vína a v pozadí hrající pohádky. Vynahradíte si to však tím, že se vyhnete českému vánočnímu stresu a strávíte vánoční svátky na pláži za krásného letního počasí.

Novozélandské vánoční tradice

Vánoce na Novém Zélandu se hodně podobají Vánocům anglickým, ale v létě. Na jaké nejčastější zvyky se můžete těšit? Není jich málo a některé jsou velmi odlišné od těch, které znáte z domova.

Vánoční výzdoba se na Zélandu začíná objevovat na začátku prosince (ačkoli v supermarketech uvidíte vánoční výzdobu a uslyšíte vánoční muziku už od začátku listopadu). Velice populární je ozdobit dům i zvenčí v americkém stylu hromadou blikajících světýlek s různými vánočními motivy.

Osmnáct metrů vysoký Santa krášlí Queen Street v Aucklandu již od roku 1960

Franklin Road je jednou z nejznámějších vánočních ulic v Aucklandu, kde na vás dýchne pravá vánoční atmosféra. Od prvního prosince se promění v malé svítící Las Vegas a o víkendu ji navíc lemují skupinky zpívající Christmas carols (vánoční koledy).

Většina rodin má umělý stromeček, najdete ale i rodiny, které si pořizují živou jedličku či borovičku (ceny jsou 25 až 100 dolarů, i více). Koupit se dají ve specializovaných obchodech, kolem silnic či ve velkých zahradnictvích, kde dostanete pilku a stromeček si můžete sami uříznout. 

Fantazii se meze nekladou aneb vánoční stromek vyrobený z recyklovaných palet

Novozélanďané věří na Santa Clause a o Ježíškovi tady nikdy v životě neslyšeli. Kroutí naopak nevěřícně hlavou a smějí se nám, jak může dárky nosit miminko.

Děti vkládají dopis pro Santa Clause do speciálních schránek novozélandské pošty, která se postará o to, aby každé dítě dostalo od Santy odpověď.

Santa Parades (přehlídky Santa Clause) jsou obvykle pořádané ve větších městech skupinami dobrovolníků, kteří předvádějí své alegorické vozy s vánoční tematikou. Jedna z největších přehlídek se koná každý rok koncem listopadu na Queen Street v Aucklandu.

24. prosince se děti připravují na příjezd Santa Clause, vyvěsí vánoční punčochy nad krb a ke stromečku se připraví něco malého na zub (pamatují i na Santa Clause a jeho smečku – nejčastěji chystají sušenky a mléko/pivo/likér pro Santu, mrkev pro jeho chlupatou posádku).

Dárky si otevírají ráno 25. prosince. Tentýž den se sejde rodina na brunch (pozdní snídani) či oběd. Vánoční oběd se většinou skládá z pečené šunky nebo krocana, salátů a opečené zeleniny. Většina lidí k této tradici připojuje grilování na zahradě nebo na pláži. Většinou lidé původem z pacifických ostrovů nebo Maorové (původní obyvatelé NZ) ráno postaví zahradní stan nebo altán na pláži, sejde se tam celá rodina (i přes 20 členů) a celý den grilují, hodují, popíjejí a baví se.

Kolegové v práci, přátelé či početnější rodiny v širším kruhu si mezi sebou dávají dárky formou losování Secret Santa (tajný Santa). Dva až tři týdny před Vánocemi se jména všech účastníků dají do klobouku a každý si náhodně vylosuje jedno jméno. Dotyčný má pak za úkol koupit dárek pro vylosovanou osobu v domluvené hodnotě např. 10 až 50 dolarů (150 až 750 Kč) a dát ho pod stromeček tak, aby nebylo poznat, od koho je.

Před obědem se práskají vánoční crackers, trubičky z tvrdého vánočního papíru. To se o trubičku přetahují dva z každé strany, až práskne a větší část s překvapením zůstane jednomu v ruce – jedná se většinou o drobný dárek, papírovou korunu na hlavu a papírek s hádankou nebo vtipem, kterému se zasmějí.

Po obědě se nejčastěji podává tradiční novozélandský dort Pavlova (bílkový dort zdobený čerstvým ovocem). Australané považují tento dort za svůj, ovšem pravda je taková, že byl vytvořený novozélandským kuchařem v Austrálii na počest ruské baletky Anna Pavlova – proto připomíná baletní sukni (tutu). Velice oblíbené jsou také mince pies (koláčky plněné voňavou ovocnou směsí, původem z Anglie), které se dají sehnat ve všech pekárnách a supermarketech.

Maorské rodiny mají zvyky odlišné od těch evropských, Vánoce slaví formou vlastních duchovních obřadů. Připravují svůj tradiční pokrm hangi, který se pomocí rozpálených kamenů zakopaných do jámy spolu s jídlem v nádobách vaří pod zemí. Rodiny čítající i přes padesát členů se scházejí na posvátných místech zvaných marae (posvátná budova nebo komplex budov s vyřezávanými ornamenty), kde společně hodují.

26. prosince je tzv. Boxing Day – den, jehož název není odvozený od sportu, ale od slova box (krabička)… takže v překladu něco jako „krabičkový den“, který je známý především slevami všeho druhu. Pokud opravdu nutně nepotřebujete něco kupovat, raději se vyhněte frontám a užívejte krásného počasí venku.

Na rozdíl od českých rodin ty novozélandské netráví čas během Vánoc sledováním pohádek v televizi, ale jsou většinu času venku, na pláži, nebo grilují a surfují.

Vánoční počasí

V období novozélandských Vánoc se teploty pohybují mezi 18 a 28 °C. Záleží, kde se zrovna pohybujete: na Severním ostrově je celkově tepleji, na Jižním chladněji. Každopádně je to bonus oproti teplotám pod nebo okolo bodu mrazu v České republice.

Symbol Vánoc

Krásným ukazatelem toho, že se blíží Vánoce, je například rozkvetlý strom zvaný pohutukawa. Tento strom lemuje novozélandská pobřeží a právě v období Vánoc bývá obsypaný rudými květy. 

Pohutukawa je symbolem Vánoc na Novém Zélandu

Státní svátky přes Vánoce a nový rok (public holidays)

  • 25. prosince 2018 – Christmas Day,
  • 26. prosince 2018 – Boxing Day,
  • 1. ledna 2019 – New Year’s Day,
  • 2. ledna 2019 – Day after New Year’s Day.

Pokud pracujete o státních svátcích, máte nárok na 1,5 násobek vaší denní mzdy plus tzv. day in lieu (alternativní den dovolené).  24. prosince není státní svátek a normálně se pracuje. Víc informací o státních svátcích najdete na stránkách New Zealand Government.

Druhé „Vánoce“ v zimě

Pokud jste milovníci Vánoc a dáváte přednost těm v zimě, budou se vám líbit Mid Winter Christmas (tzv. zimní pololetní Vánoce). Slaví se většinou v červenci, když je zima – a směrem na jih dokonce i sníh.

Být z České republiky a slavit Vánoce na Novém Zélandu má své výhody, protože je můžete

  • slavit jak v českém stylu 24. prosince s tradiční štědrovečerní večeří (až na toho kapra a sníh, samozřejmě), 

  • tak v kiwi-anglickém stylu 25. prosince, kdy se nacpete grilovaným masem a šunkou a budete přitom celý den venku na sluníčku.

Rozdíly mezi ČR a NZ České Vánoce Novozélandské Vánoce
Věří na Ježíška Santa Clause
Roční období, počasí Zima, teploty pod bodem mrazu Léto, teploty 18–28 °C
Hlavní den 24. prosince (večer) 25. prosince (ráno)
Hlavní jídlo Kapr a bramborový salát Pečená šunka / krocan, grilování
Hlavní nápoj Svařené víno, grog, punč Vychlazené pivo a víno
Hlavní dezert Vánočka, vánoční cukroví Pavlova, mince pies, zmrzlina
Vánoční tradice Lití olova, házení bačkorou, pouštění kapra Příprava na Santa Clause, práskání vánočních crackers
Advent Každou neděli se zapálí další svíčka na adventním věnci Advent znají, ale mají ho spojený s čokoládovým adventním kalendářem
Stres Vysoký Minimální
Nejhranější vánoční písnička Sliby se mají plnit o Vánocích (Janek Ledecký)

Půlnoční (Václav Neckář)

Happy Xmas (John Lennon)

All I Want For Christmas Is You (Mariah Carey)

Nejslavnější vánoční pohádky/filmy Tři oříšky pro Popelku
Anděl Páně
Byl jednou jeden král
S čerty nejsou žerty
Dařbuján a Pandrhola
Z pekla štěstí
The Grinch
Elf
Love Actually
Home Alone
Scrooged
Miracle on 34th Street

O novozélandských Vánocích pro CZECHKiwis napsala Monika Lawson.

Monika je zakladatelkou CzAnglo Translations a spolu s manželem žije na Novém Zélandu přes sedm let. Studuje překladatelství, zkušenosti s cizím jazykem sdílí na svých facebookových stránkách. Ráda vám pomůže s neoficiálními překlady, jako jsou například životopisy a motivační dopisy. Zkrátka cokoliv, co nepotřebuje razítko oficiálního překladu (na získání razítka teprve pracuje).

Bezpečnost na palubě v kiwi podání

Novozélanďané jsou pohodový nebo jak sami hrdě říkají – easygoing – národ. Stejně tak se prezentují i novozélandské aerolinky, které se svými bezpečnostními videi skvěle reprezentují kiwi kulturu. Jinde nudná bezpečnostní videa jsou v jejich podání originální a vtipná a naladí pozitivně před každým letem i toho největšího odpůrce létaní.

Našli jsme pro vás ta nejlepší videa z minulosti Air New Zealand.

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

1. Hobití bezpečnostní video

Nejpopulárnější Air NZ video pobaví nejen fanoušky Pána Prstenů.

2. Základy bezpečnosti podle Bear Grylls

Jak přežít v novozélandské divočině? Jíst glowworms a neumývat si obličej. V hlavní roli Bear Grylls.

3. Men In Black

Slavní rugbisté All Blacks jako hvězdy Men In Black! Toto rapující video bylo natočeno při příležitosti mistrovství světa v rugby 2015 a zamiloval si jej snad každý Novozélanďan.

4. Bezpečnost old school style

Bezpečnost podle starších obyvatel z domova důchodců.

5. Bezpečnost v tropickém ráji

Air New Zealand je hlavní aerolinkou mezi Novým Zélandem a oblastí Jižního Pacifiku. To dokazuje i následující video, kde se aerolinky spojily s modelky Sports Illustrated Swimwear Edition při jejich 50. výročí!

6. Disco šílenství

Disco style video ala 80. léta? Ano, i to patří mezi bezpečnostní videa z minulosti Air New Zealand. Tohle video vás zaručeně nabije energií!

7. The Hobbit

Dalši populární video na téma Středozemě, toto bylo natočeno při příležitosti filmu Hobit: Neočekávaná cesta.

8. Surfovací Air New Zealand

Surfování na Zélandu je velká věc, takže Air NZ si nenechalo ujít příležitost spolupracovat s hvězdami surfingu. Po tomto bepečnostním videu budete mít chuť po výstupu z letadla naskočit rovnou na vlnu.

9. Bezpečnost v Hollywoodu

Další bezpečnostní video se natáčelo ve studiích Warner Bros v Los Angeles. Drama, romantika, bezpečnost a spousta kiwi humoru..

10. Letní bezpečnostní z Bay of Islands

11. Ledové bezpečnostní video

Air New Zealand podporuje vědecký výzkum na Antarktidě. V nejnovějším bezpečnostním videu vás Air New Zealand zanese právě na ledový kontinent, kde se kiwi vědci věnují výzkumu otázek ohledně globálních klimatických změn.

12. Hip hopové video

Které video je vaším favoritem?

Jaké je vaše nejoblíbenější video Air New Zealand? Komentujte v diskuzi pod článkem.

  | Chcete letět na Zéland za výhodou cenu? Napište si o nabídku letenek  | 

Aussie & Kiwi Film Fest 2018: pátá cesta k protinožcům

V rychlém tempu novozélandské akční roadmovie Pork Pie prošpikované kaskadérskými triky se rozjede 5. ročník festivalu filmů z Austrálie a Nového Zélandu Aussie & Kiwi Film Fest. Odstartuje v kině Lucerna na Dušičky 2. listopadu bojovým tancem haka a tradičními maorskými zpěvy v podání novozélandské skupiny Whakaari Rotorua, na konečnou dorazí v kině Ponrepo 7. listopadu s  Australskou romantickou komedií Tři léta. Na cestě k protinožcům bude možné se zklidnit v rytmu dokumentu Západní vítr: Djaluův odkaz o fenoménu a významu hry na hudební nástroj didgeridoo, který osobně uvede australský režisér Ben Strunin.

Na festivalu připomeneme a oslavíme 155 let od první historické návštěvy Čecha na Novém Zélandu – jak jinak než tradiční maorskou hakou a zpěvem kulturní skupiny Whakaari Rotorua. K domorodému umění a jeho kořenům se vrací dokumentární snímek Západní vítr: Djaluův odkaz, který v kině Lucerna uvede režisér Ben Strunin za doprovodu Ondřeje Smeykala, nejlepšího českého hráče na didgeridoo, hudební nástroj Aboriginců.

Rozmanitost společností současné Austrálie a Nového Zélandu se promítá i do dalších filmů uváděných v české premiéře: 1% (AU), Zvláštní barvy (AU), Waru (NZ) nebo krátké filmy maorských a tichomořských filmařů (NZ).

Festival odstartuje v kině Lucerna 2. listopadu bojovým tancem haka a tradičními maorskými zpěvy v podání novozélandské skupiny Whakaari Rotorua.

V závěru „osmičkového roku“, u nás spjatého s připomínáním důležitých milníků českých dějin, připomene Aussie & Kiwi Film Fest  události, které se silně zapsaly do historie národů protinožců. V únoru 2018 uplynulo deset let od omluvy australského ministerského předsedy Kevina Rudda tzv. ztracené generaci Aboriginců, kterou v první polovině minulého století poznamenala tvrdá asimilační politika bílých Australanů. Toto období australské historie přiblíží antropolog Stanislav Slavický před uvedením legendárního australského snímku Rabbit-Proof Fence z roku 2002, natočený podle skutečné události dvou Aboriginských sester, odejmutých své matce.

Z novozélandského filmového archivu jsme vybrali dnes už kultovní snímek Kdysi byli bojovníky (Once were wariors) s hvězdným hereckým obsazením a drsným příběhem z periferie Aucklandu 90. let minulého století, který v roce své premiéry 1994 zapůsobil ve filmovém světě jako zjevení a působí tak dodnes.

Speciální pozornost věnujeme letos také tématu znečištění oceánů, o němž pojednává australský dokument Azurová (Blue). Při té příležitosti po projekci filmu v kině Ponrepo nabídneme panelovou diskusi.

Máme radost, že našim divákům je ve společnosti filmů z opačné části světa už pátým rokem dobře. Je radost vidět, že kdo u nás v předchozích ročnících uvízl jen prstíkem, už se nás nepustil. Je to pro nás pocta i závazek. Těšíme se, že společné jubileum oslavíme nejen na projekcích, ale také v nabitém atraktivním doprovodném programu,“ říká zakladatelka a ředitelka festivalu Martina Vacková.

Všechny filmy jsou v originálním znění s českými titulky. Přehlídka je reciproční k Českému a slovenskému filmovému festivalu v Austrálii.

Podívejte se na trailery k novozélandských filmů, které budou uvedeny na festivalu:

Pork Pie 

Waru

Kdysi byli bojovníky (Once were wariors)

Všechny filmy jsou v originálním znění s českými titulky.

Vstupenky můžete koupit online na webu kina Lucerna  nebo na pokladně kina v Pasáži Lucerna. Vstupenky na projekce v kině Ponrepo bude možné koupit od 8. října přes web Národního filmového archivu.

Sledujte festival online: www.aussieakiwi.cz

Program:  www./aussiefilmfest.cz/program/

Vstupenky můžete koupit na tomto odkazu: Lucerna, Ponrepo

Facebook @AussieKiwiFilmFest 

Instagram @aussiekiwifilmfest

Hobitín – kouzelná vesnička z Pána prstenů

Hobitín se nachází na Severním ostrově Nového Zélandu 180 km od Aucklandu. Je to kouzelná vesnička, kterou postavili pro trilogii Pána prstenů. Je však stále udržovaná, jako by tam doopravdy někdo bydlel. Z komínů se kouří, na zahrádkách pěstují zeleninu, na šňůře suší hobití prádlo, špalky dřeva leží v kolečkách před domky, a tak je autentičnost místa ještě více podtrhnutá.

Kouzelný Hobitín. Foto archiv Lucie, S blondynou na cestach.

Hobitín se představuje

Stavbu Hobitína zahájili v roce 1999 na soukromé ovčí farmě. Byla kvůli tomu použitá těžká technika, dokonce pomáhala i novozélandská armáda. Stavba měla probíhat v utajení, ale myslíte, že se to tajemství podařilo udržet vojákům po pár pivech v místní hospodě? Během 8 měsíců trvající výstavby zbudovali 39 domečků.

Zajímavostí je, že po skončení natáčení areál částečně zbourali. Několik hobitích domečků ale zůstalo a nadšení fanoušci Pána prstenů je postupně začali objevovat. Tak vznikl nový nápad, a to provádět tudy návštěvníky, aby potenciál místa mohl být nějak využitý. V roce 2009 kvůli natáčení Hobita filmaři místo opravili a přistavěli i pár nových domků – nyní mají celkem 44 domečků. Od té doby popularita místa jen roste. V roce 2012 vznikl Green Dragon (Hostinec u Zeleného draka) coby přesná replika krčmy, kde si můžete dát občerstvení, točené pivo a posedět u krbu. Jako ve filmu.

Velkým překvapením většinou je, že domečky nejsou přístupné (za jejich dveřmi vlastně nic není, jen hlína), pouze domov Bilba a Froda – Dno pytlů – má vybudované vnitřní prostory. I ten je ale návštěvníkům nepřístupný, můžou si ho prohlédnout pouze zvenčí.

Většina domečků není vůbec přístupná, někde můžete nahlédnout za dveře. Foto: Archiv Lucie, S blondýnou na cestách.

Hobitín každoročně navštíví přibližně 350 000 turistů, což je nemalé číslo – a není se čemu divit, protože to rozhodně stojí za to! Pokud jedete na Zéland, je prakticky povinnost sem zavítat, ať už jste filmy Pán prstenů či Hobit viděli, nebo ne. Tenhle pohádkový svět totiž dostane jak ty nejmenší, tak i dospěláky, kteří se při pohledu na kouzelnou vesničku vrátí alespoň na chvíli do dětství. Tady si to nejde nezamilovat.

Tip : Řada turistů při plánování itineráře zvažuje, zda Hobitín navštívit, nebo jej – i vzhledem k poměrně vysokému vstupnému – vynechat. I když je to jedna z mnoha turistických atrakcí na Novém Zélandu, věřte, že předčí vaše očekávání. Budete se cítit jako v pohádce!

Při prohlídce Hobitína budete mít dojem, že zde stále někdo bydlí. Foto. Hobbiton Movie Set.

Jak to v Hobitíně chodí

Po Hobitíně se nemůžete pohybovat sami, ale pouze s průvodcem v rámci organizované placené prohlídky. Taková tour trvá cca 2 hodiny a výklad je v angličtině. Dozvíte se během ní spoustu zajímavostí z natáčení filmů a průvodci prozradí i triky, které byly použité při natáčení a divákům zůstaly skryté.

První skupina (cca 20 lidí) vyráží v 8.00 ráno. Další skupinky pak chodí po 10–15 minutách, poslední startuje po 17h. Většina lidí volí právě tuto klasickou prohlídku.

Můžete si také zaplatit večerní tour s obří večeří v hostinci, kde se zpívá a tančí. Oproti klasické prohlídce se navíc dobře najíte a zažijete nezapomenutelnou zábavu a atmosféru. Po večeři jdete s lucerničkami přes vesničku nazpátek. Tahle varianta prohlídky je sice dražší, ale počítejte s tím, že místa jsou dlouho dopředu vyprodaná.

| Chci rezervovat prohlídku Hobitína |

Večerní hostina v Hobitíně. Foto: Hobbiton Movie Set

Tip: Pokud chcete mít z Hobitína nejlepší zážitek, určitě doporučujeme jít první tour, anebo poslední. Hobitín si totiž vychutnáte bez turistů a budete ho mít skoro „jen pro sebe“.

Jak se tam dostat

K Hobitínu můžete jet sami autem, nebo stylovým hobitím autobusem od i-SITE (informační centrum) z Matamata, což je nejbližší město u Hobitína, cca 20 minut. Výhodou cesty autobusem je, že řidič cestou vypráví veselé historky z natáčení filmů a navnadí atmosféru pouštěním krátkých filmů o Hobitíně. Po prohlídce vás autobus odveze zpět do Matamata.

Mlýn v Hobitíně. Foto: Hobbiton Movie Set

Parkování

Pokud pojedete hromadným autobusem z Matamata, můžete své auto nechat zaparkované zdarma v Matamata u i-SITE.

Parkoviště přímo u Hobitína, na které můžete přijet vlastním autem, se jmenuje Shire’s Rest. Za parkovné neplatíte.

Pozor: Na parkovišti Shire’s Rest platí zákaz přespávání.

Ze Shire’s Rest vás odveze zelený hobití autobus přímo do samotného Hobitína. Společně s průvodcem dojedete přes kopečky plné oveček až do té nejroztomilejší vesničky, jakou jste kdy viděli. Cesta ze Shire’s Rest přímo do vesničky trvá max. 15 minut.

Vstupné

Vstup pro dospělého je 84 NZD (cca 1240 Kč), v ceně je jedno pivo v Green Dragon (alko, nebo nealko). 
Mladiství 9 až 16 let 42 NZD (cca 620 Kč).
Děti do 8 let zdarma.

Ceny jsou stejné, ať jedete autobusem z Matamata, nebo od Shire’s Rest. Prohlídka trvá asi 2 hodiny, při prohlídce z Matamata počítejte i s cestou cca 3 hodiny.

Cena večerní prohlídky s hostinou pro dospělého je 195 NZD (cca 2860 Kč), mladiství 9-16 let 152.50 NZD, děti 5-8 let 100 NZD.

CZECHKiwis nabízí rezervaci vstupenek do Hobitína! Vyplňte jednoduchý formulář a zajistěte si vstupenku na prohlídku dříve, než se vyprodá! Platba je možná v novozélandských dolarech i českých korunách

| Rezervovat vstupenky do Hobitína |

Ubytování

Nejbližší ubytování najdete v městečku Matamata, které leží 20 km od Hobitína. Jde o malé příjemné městečko, kde najdete ubytování všech kategorií. My si vybrali Matamata Backpackers s cenou 70 NZD (cca 1000 Kč) za pokoj pro dva a můžeme jenom doporučit.

Posezení v hospůdce Green Dragon je v rámci prohlídky. Foto: Archiv Lucie, S Blondýnou na cestách

Kde se najíst

Pokud vás chytne hlad či mlsná, řešením může být kavárna The Shire’s Rest Cafe vedle parkoviště u Hobitína. Ceny nejsou nijak přemrštěné.

V Matamata je spousta pěkných kaváren, restaurací i obchodů s potravinami.

Výhled na údolí Hobitína. Foto: Archiv Lucie, S Blondýnou na cestách.

Co si nenechat ujít v okolí

Pokud máte víc času, můžete navštívit nejvyšší vodopády Severního ostrova Wairere Falls, které jsou vzdálené od Matamata autem cca 15 minut. Je to pěkná tříhodinová procházka na vrchol vodopádu a zpět.

Pokud cestujete směrem k Tauranga, nenechte si ujít McLaren Falls Park s vodopády, krásným parkem a v noci se svítícími červy glow worms. V parku můžete přespat ve svém autě nebo ve stanu za 10 NZD na osobu.

Pokud míříte na jih, určitě zastavte v městečku Rotorua proslaveném sirnými jezírky, gejzíry, maorskou kulturou a horkými prameny.

Oficiální informace

Adresa: 501 Buckland Road, Hinuera, Matamata 3472, New Zealand.

Telefon: 0508 4 HOBBITON (telefonní číslo pro hovory z NZ zdarma), + 64 (7) 888 1505.
Vzdálenost Hobitína od měst: Matamata 20 km, Hamilton 43 km, Rotorua 74 km, Auckland 180 km.

Oficiální webové stránky

 

Tento článek vznikl ve spolupráci S blondýnou na cestách
Jmenuji se Lucka a od roku 2014 intenzivně cestuji. Cestování mi změnilo pohled na život a hlavně priority v něm. Jak se říká, cestování je nejlepší investicí v životě, a i když nevlastním auto, byt, ani nemám narvanou skříň nejnovějšími kousky, mám nezapomenutelné zážitky. Cestování otevírá oči a srdce a o tom jsem se na vlastní kůži přesvědčila.
Můžete mě sledovat na blogu S blondýnou na cestách, na Facebooku, Instagramu či YouTube

 

 

Te Araroa: jeden z nejnáročnějších i nejkrásnějších treků na světě

Náročný a pestrý – tak popisují Te Araroa Trail na Novém Zélandu ti, kteří jej prošli. Novozélandská příroda a počasí nepatří mezi nejvlídnější a putování napříč Severním i Jižním ostrovem se kdykoli může proměnit v extrémní zážitek.  

Na jeden z nejmladších dálkových treků na světě se ročně vydává jen hrstka odvážných a Čechy, kteří celou trasu dlouhou 3 054 km zvládli projít, bychom mohli napočítat na prstech jedné ruky. CZECHKiwis jednoho takového ale našli, jmenuje se Martin Mařík a trek úspěšně dokončil v polovině roku 2018. Martina jsme na cestě za jeho odvážným snem podporovali, pomohli mu zařídit letenky i pojištění, během čtyřměsíčního trekování ho bedlivě sledovali na jeho Facebookových stránkách a po příjezdu domů ho i vyzpovídali.

Typický Nový Zéland. Jako malovaný obrázek, nespoutaný, nádherný! (Pohled do údolí před Arthur´s Pass)

Co je Te Araroa Trail?

Te Araroa je mladý trek (oficiální otevření proběhlo na konci roku 2011), který se neustále vyvíjí. Hlavní trasa začíná v Cape Reinga – nejsevernější části Nového Zélandu a po více než 3 000 km končí v přístavu jménem Bluff, který se nachází na jižním cípu Jižního ostrova. Jeho dílčí trasy se ale mohou částečně měnit podle klimatických podmínek.

Je velmi důležité naplánovat správné načasování trekování. Trasa je náročná, s celkovým převýšením 104 km a s průměrnou délkou zdolávání 120-150 dnů se řadí mezi jedny z fyzicky nejobtížnějších a je téměř nemožné ji zdolat.

Ti, kteří se vydali překonávat nástrahy „Dlouhé Stezky“, oceňují především její autentičnost. V letní sezoně 2016/17 se na trek vydal rekordně vysoký počet cestovatelů, a to 550. Na fronty a přeplněné cesty tak můžete s klidnou hlavou zapomenout. Te Araroa je jeden ze skrytých pokladů, které Nový Zéland nabízí.

Martin Mařík: Jeden z nejhezčích treků, které jsem zažil (Breast Hill saddle)

Trek očima Martina Maříka

Jak ses o Te Araroa Trailu dozvěděl a proč ses rozhodl ho jít?

Má sestra s přítelem žijí na Novém Zélandu už přes 5 let, takže mám o této zemi dost informací. Když mi řekla o místním dálkovém treku, stačila mi jedna noc v hospodě, abych se rozhodl, že ho půjdu. Později jsem začal zjišťovat více informací a utvrdil jsem se, že jsem se rozhodl správně. Alternativou bylo třeba Pacific Crest Trail, ale představa, že na začátku cesty stojí „fronta“ a pustí „jen“ 50 lidí denně, mi přišla šílená. Te Ararou chodí 300 lidí ročně.

Dokonalá příroda (Harper Riverbed track)

Zvolil jsi opačný směr treku, tj. z jihu na sever – co tě k tomu vedlo?

Víceméně nebyla jiná možnost. Potřeboval jsem přejít Novozélandské Alpy v létě a pokud bych vyrazil standardně ze severu, tak bych se musel potýkat s lavinami a nepříjemným sněhem.
Pokud se někdo vydává na cestu v druhé polovině prosince, tak většinou volí start na jihu a cíl na severním cípu Cape Reinga.

Jak ses na cestu připravoval?

Příprava byla dost legrační. Pracoval jsem jako markeťák v internetovém obchodě, kde sezona vrcholí v předvánočním čase, takže jsem moc volna neměl. Moc jsem to ani nechtěl řešit a kromě vybavení, které člověk prostě „neokecá“, jsem se o nic nestaral. Hodně lidí mi říkalo, že se musím fyzicky připravit, že tam někde v horách umřu. Já na ně moc nedal a prostě se na přípravu vykašlal.

Upřímně zpětně usuzuji, že dát to sice jde, ale začátky byly hodně krušné. Tělo protestovalo, jak jen mohlo. Trvalo měsíc, než extrémní bolesti ustoupily a dostal jsem se do funkčního fyzického stavu.

Nehezký stav nohou po 14. dni na cestě.

Jak se ti podařilo získat tak dlouhou dovolenou?

Volna jsem měl docela dost, protože jsem dal výpověď. Musím říct, že jsem za to rozhodnutí rád – měl jsem skvělou práci, ale ta svoboda nebýt na ničem a nikom závislý je prostě neskutečná. Samozřejmě musí člověk vědět, že mu vyjdou finance, což zrovna na Novém Zélandu není malá suma.

Někdy se prostě vyplatí vstát před pátou ranní. (Ngunguru Bay, Northland)

Můžeš prozradit, na kolik peněz tě celá výprava přišla?

Vedl jsem si podrobné záznamy, a toto jsou mé skutečné náklady. Celkově mě cesta vyšla na 170 000 Kč a největší položku tvořilo jídlo.

To jsem přitom měl celou dobu víceméně stejné, nic nákladného. Snídal jsem ovesné vločky, přes den nutriční tyčinky a večer kuskus. Když jsem si to chtěl zpestřit, tak jsem do vloček dal trochu práškové čokolády a do kuskusu tuňáka. Mňamka!

Kategorie Celkem
Jídlo

49 138,90 Kč

Letenky

24 800,00 Kč

Ubytování

23 593,11 Kč

Vybavení

17 901,00 Kč

Hotovost (ubytování bez karty, apod.)

15 005,18 Kč

Ostatní (pohledy, známky, poštovné,…)

7 994,92 Kč

Hospoda, liquor store

7 971,21 Kč

Pochutiny

4 639,09 Kč

Telefon ČR

3 140,00 Kč

Půjčovné kanoe

3 020,81 Kč

Víza

2 712,66 Kč

Doprava (MHD, ferry)

2 634,86 Kč

Internet

1 899,52 Kč

Telefon NZ

1 841,03 Kč

Guthook – navigace trasy

699,99 Kč

Celkový součet 166 992,28 Kč
Martin Mařík: Někde na severním ostrově, kdy mi už hrabalo a ocenil jsem každé dětské hřiště.

Vybavení tvoří poměrně velkou položku. Kdybys jel znovu, pořídil by sis teď něco jiného?

Naopak je ta suma ještě relativně nízká, protože mi pomohla firma Hannah, která mě sponzorovala a spoustu vybavení jsem měl od nich zdarma. Takže ta suma je vlastně jen doplnění věcí, které jsem si musel koupit. Neřekl bych, že bych potřeboval něco změnit ale spíš zredukovat. Prvních 25 km jsem šel se základem v batohu přes 20 kg (bez jídla a vody), pak jsem pochopil, že „důležité vybavení“ je úplně o něčem jiném a vyhodil 6 kg zbytečností. Měl jsem v batohu třeba malý počítač – šílenost.

Nepotřebné věci jsem poslal sestře, ale jsou tu i možnosti pro ty, kdo cestují sami. Balík lze nechat přímo na poště nebo v nějakém kempu. Osobně jsem to tak řešil na Severním ostrově.

Oblíbená část treku a naopak, co bys nejraději vynechal?

Top místo pro mě byl Breast Hill track, který začíná od Lake Hawea a po strmém stoupání do téměř 1300 m n. m. jsou vidět naprosto dechberoucí Novozélandské Alpy a pod nimi krásné jezero. Jeden z nejlepších výhledů na celé cestě.

Neskutečný byl také Te Whara trail v Northlandu – jednoduchý jednodenní trek s naprosto úžasnou vyhlídkou nebo celý úsek Whanganui River, který i přes špatné počasí ukázal, že Nový Zéland je prostě místo zázraků. Na kánoi se tam projíždíte mezi stříkajícími vodopády a říkáte si, že jste prostě v pohádce.

Výhled z krásného Te Whara trailu. (Northland)

Je těžké vybrat top místa, celý Te Araroa trek mi přišel úžasný. Dokonce i Stag Saddle, kde jsem byl v hrozné mlze a nebylo vidět vůbec nic nebo úžasné pohoří Richmond Ranges – je jich prostě spousta.

Pokud bych měl napsat, co bych raději vynechal, tak jsou to asi silniční části na Severním ostrově.

Jaký je tvůj recept proti samotě a trudomyslnosti?

Nemám recept na trudomyslnost, ale snažím se brát vše s nadhledem. Pokud jsem sám, tak si užívat samotu a pokud jsem s někým, tak si užívat společnost.

Myslím, že pokud jsem se na cestě něco naučil, tak je to užívat situaci, kterou zrovna prožívám a vytěžit z ní co nejvíc. Být jednoduše tam a ne jinde. Stěžovat si nebo být nespokojený můžu doma, na cestě to nikomu nepomůže, ani mně.

Je hrozná škoda Nový Zéland projít, když ho můžete jít. Navíc jsem se sebou táhl ukulele, a když mi bylo smutno, tak jsem si hrál. A to bylo super!

Vzpomínám na tohle hraní na molu ve městě Whanganui. Pak přišli 2 bezdomovci a zpívali se mnou “Somewhere over the rainbow” :)

Byly situace, kdy jsi to chtěl vzdát?

Vzdát ne. Byly chvíle, kdy jsem byl na pokraji sil. Velký test jsem prožil během úseku mezi Arrowtownem a Wanakou. Čekalo mě převýšení 10 km během 3 dnů, hory bez stromů v tom nejhorším pařáku.

Jindy jsem sešel do kempu, nohy se mi třásly vyčerpáním a nemohl jsem to vůbec ovládat. Bylo to nejdelších 10 minut mého života.

Výhodou je, že nejhorší okamžiky většinou přicházejí při stoupání a jakmile dojdete na vrchol, tak je vše odpuštěno a na bolest zapomenete. Výhled za to úsilí vždycky stojí.

Výhled z krásné hřebenovky před Motatapu trekem.

Teď když máš celý trek za sebou, prozraď nám – stálo to za to? Co ti trek dal? Šel bys celý trek, kdybys věděl, co vše tě čeká?

Rozhodně to za to stálo! Nelituji žádné propocené minuty ani jediného prasklého puchýře. Na treku jsem viděl úžasnou přírodu, poznal jsem snad ty nejhodnější lidi na světě, potkal spoustu nových přátel a zjistil snad také něco o sobě.

Nespočet nových přátel. A za to to stojí! (Mt. Sunday)

Prostě a jednoduše, některé dny byly neskutečně skvělé, pak byly dny náročné, ale ten půlrok jsem žil mnohem víc než kdykoli předtím. Doma mi život proplouval mezi prsty, tady jsem ho měl pod kontrolou a užíval si ho jako nikdy.

Pokud bych měl jít Te Araroa znovu, tak bych zvolil jen jiný způsob na Severním ostrově. Šel bych klasicky Jižní a na severu stopoval. Je tam hodně silnic a dojít k hezkým trekům trvá dlouho.

Někdy vás ty silnice pošlou za hranice psychických sil…

Co bys doporučil dalším, kteří se na trek vydají?

Pokud jsou zatím v rozhodovací fázi, tak ať do toho prostě jdou! A pokud už se chystají, tak jen snad jediné – plánujte si, co chcete, ale stejně všechno bude jinak. Naučte se měnit svá rozhodnutí téměř z minuty na minutu a užívejte si všeho, co vám Te Araroa nabídne.

A možná jen – myslete také na své bezpečí. Neriskujte na rozvodněných řekách. Sám vím, jak těžké je vzdát brodění a jít přes 40 km vzdálený most. Ale je lepší ztratit 2 dny než vlastní život. Těch mrtvých už je na cestě docela dost.

Před trekováním na Zélandu si přečtěte náš článek Bezpečnost na trecích

Jaké jsou tvé další plány?

Cestování je jako droga. Každý, kdo si užil nějakou výpravu, tak asi ví, o čem mluvím. Vrátit se ke kancelářské práci bude dost těžké a docela rád bych ještě chvíli před tímto životem utekl. V plánu mám Great Himalaya Trail (Velký Himalájský trek), který měří 1700 km, ale už je to o jiných nadmořských výškách a vede např. přes Everest Base camp.

Mám rád výzvy, takže tohle je asi ta další. Teď mě čeká nelehká příprava a hlavně sehnat finanční prostředky.

Zéland je super! (Tongariro Crossing)

Oficiální webové stránky Te Araroa Trail.

Použitá foto v článku: Archiv Martina Maříka.

Martin Mařík, bývalý markeťák, šílenec, turistický ukulelista a jednoduše vesničan, který se zamiloval do cestování. Začal s 300 km dlouhým úsekem do španělského Santiaga de Compostela (2014), pak se rozhodl ujít jeden z nejobtížnějších dálkových treků světa Te Araroa (2018) a chystá se na Velký Himalájský trail (2020?). V mezičase se snaží psát příspěvky na facebookovém profilu Mářa na cestách a blogu Martin Mařík .