Historie Nového Zélandu: Od prvního osídlení přes českou stopu až do současnosti

Když se řekne Nový Zéland, většina z nás si vybaví Pána prstenů, ovce nebo známou novozélandskou haku v podání ragbyového týmu All Blacks, která se stala celosvětovým hitem. Někteří lidé dokonce zaměňují tuto nádhernou zemi s Austrálií. Nový Zéland sice může působit dojmem zapadlého souostroví na konci světa, jeho historie je ale naprosto fascinující a je to národ velký duchem. 

Začtěte se do neuvěřitelné a mnohdy trnité cesty, kterou museli ujít nejen původní obyvatelé, ale také evropští přistěhovalci. Cestu, na jejímž konci se zrodila společnost, ve které vyšší dobro převažuje nad individuálními úspěchy a která je tak úzce spjatá se svou historií. Nemůžeme začít jinde než u počátků osidlování Aotearoa – země dlouhého bílého oblaku, jak ji viděli první osadníci z Polynésie.

Historie Nového Zélandu

První osídlení

Nástrahy

Nový Zéland se ve vodách Tichého oceánu vyvíjel zcela izolovaně a vlivem poměrně rychlého odtržení od prakontinentu Gondwany se zde vytvořil naprosto unikátní ekosystém. Díky absenci přirozených predátorů byly ostrovy obývané především nelétavými ptáky, jako byl například moa, na pobřežích se nacházely kolonie tuleňů a vodní toky překypovaly rybami. Ostrovy byly poseté hustými lesy se stromy kauri dorůstajícími výšky i přes 50 metrů.

Z tohoto pohledu se Nový Zéland jevil jako zelený ráj, který jen čekal na své objevení prvními lidmi. Ti tak učinili zhruba před 800 lety, přičemž museli překonat nejednu těžkost. Bouřlivé vody Tasmanova moře a neexistence Severky na jižní polokouli poměrně ztěžovaly navigaci při plavbě a také riziko odvrácení od pevniny směrem do širého nekonečného oceánu.

Proto je jisté, že první osadníci z oblasti východní Polynésie byli výbornými mořeplavci. Překonali všechny nástrahy „pouze“ v kánoích, což je z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelné a fascinující zároveň. K tomu přičtěme fakt, že kánoe nesly kromě osadníků také rostliny vhodné k dalšímu pěstování, jež měly zajistit přežití posádky v nové zemi. Jednalo se například o sladké brambory zvané kūmara, které se později pěstovaly především v semitropických regionech Severního ostrova.

Nově příchozí osadníci přinesli i svou specifickou polynéskou mytologii, která se předávala ústně z generace na generaci a přetrvává už po staletí do dnešní doby.

Konec zeleného ráje

Postupem času se populace zvyšovala, což mělo za následek nejen rozdělení celé země do mnoha oblastí, ale také uspořádání společnosti do různých kmenových skupin obývajících tu či onu oblast. Pokud by si ale někdo myslel, že kmeny spolu soužily v míru, byl by na omylu.

Válčení mezi kmeny bylo na denním pořádku a svým způsobem bylo považované za kmenové dědictví. Většinu z nás by asi napadlo, že se válčilo především o půdu (je snazší zabrat něčí už vyčištěnou půdu, než si sám zkultivovat kus buše pomocí sekery), jenže takové spory byly spíše okrajové. Převážně docházelo k potyčkám z důvodu osobní pomsty či urážlivého gesta.

Se změnou společnosti musela nutně přijít i změna v tamním ekosystému, ke kterému nebyli první osadníci (Maoři) dvakrát citliví. Podařilo se jim vyhubit zmiňovaného ptáka moa a poměrně zdecimovat osady tuleňů na pobřežích. Rozlehlé pruhy lesů začaly být pomalu vypalované a stromy kauri využívané na stavbu kánoí, obydlí a jejich guma jako podpalový materiál.

Nový Zéland přestal být oním nedotčeným rájem. Tyto změny ale nebyly natolik drastické oproti těm, které měly nastat s příchodem prvních pakeha – bílých evropských, zejména však britských kolonizátorů.

Příchod Evropanů a vztahy s původními obyvateli

Vražedné setkání

První setkání mezi Maory a Evropany se odehrálo v roce 1642, kdy na severu Jižního ostrova přistál se svou posádkou nizozemský mořeplavec Abel Tasman. Nejednalo se zrovna o vřelé přijetí – Evropané byli sice Maory přivítaní troubením, avšak následnou evropskou odpověď si Maorové vyložili jako záminku k boji, což ve finále stálo život čtyři Evropany.

Z tohoto důvodu Abel Tasman zvedl kotvy a místo prvního kontaktu nazval Murderers Bay neboli Vražedná zátoka. Ještě stihl zemi pojmenovat podle nizozemské provincie Zeeland.

Za další znovuobjevení Nového Zélandu lze vděčit kapitánu Jamesi Cookovi, který obeplul oba novozélandské ostrovy v roce 1769. Cook prohlásil zemi za državu Velké Británie, což byla tradiční procedura britské koloniální „mašinerie“. Právě Cook je považovaný za toho, kdo otevřel brány Nového Zélandu pro další britské vstupy, čímž položil základy k postupnému ovládnutí země.

Mapa Nového Zélandu, jak ji v roce 1770 zakreslil James Cook. Překvapivá je přesnost mapy!

První evropské osady a nelehké soužití

První evropské osady ve 20. letech 19. století začaly vznikat v oblasti Bay of Islands na severu Severního ostrova, s čímž také přišly počáteční problémy a pnutí v soužití mezi místními Maory a přistěhovalci z Británie. Vztahy mezi oběma tábory tak nebyly vždy srdečné a mnohdy byly dosti krvavé.

I přesto postupem času vzniklo vzájemné partnerství. Maorové akceptovali přítomnost Evropanů za předpokladu, že byli neškodní, užiteční a prodávali Maorům žádané zboží (rozumějte zbraně). Pokud by tomu tak ale nebylo, kdykoli byli připravení tento evropský „zárodek“ bez milosti zničit.

Se založením britské trestanecké kolonie v Novém Jižním Walesu v Austrálii se Nový Zéland dostal do hledáčku britských obchodníků, kteří toužili po novozélandských zdrojích (dřevo, velryby, tuleni a zemědělské produkty). To přivedlo na Nový Zéland další skupiny Evropanů, jimiž byli nejprve velrybáři, následně obchodníci a misionáři.

Právě misionáři projevovali největší snahu zasahovat do maorské společnosti a usilovali o její změnu v duchu britského kolonialismu. Evropská populace tak postupem času rostla a v Británii už se o Novém Zélandu přestávalo smýšlet jako o „maorské“ zemi, kam přicházejí osadníci, ale jako o zemi osadníků, kde je potřeba zajistit prostor i pro Maory.

Je celkem logické, že už tak vratká rovnováha mezi oběma skupinami tím získala vážnější trhliny. Začalo opět docházet ke střetům a konfliktům, které se vedly hlavně o půdu a surovinové zdroje. Britští osadníci začali požadovat významnější zásah a záštitu britské vlády, což mělo ochránit jejich zájmy a nastolit takové soužití, které by bylo vzájemně výhodné jak pro Brity, tak pro Maory.

Proto byl na Nový Zéland vyslaný v roce 1833 britský koloniální správce James Busby, aby spory řešil. Jeho pravomoci ale byly velmi limitované. Nemohl v podstatě nic, nesměl povolat vojenský zásah, neměl oprávnění na tomto nezávislém území nastolit jakýkoli řád a působil v podstatě pouze v roli mediátora sporů.

Treaty of Waitangi

Bylo by ovšem chybou domnívat se, že jeho aktivita byla zcela zbytečná. James Busby měl zemi postupně připravit na přechod pod britskou správu. Prvním krokem této snahy bylo zvolení maorské vlajky maorskými náčelníky a následně (v roce 1835) podpis Deklarace nezávislosti. Tento dokument však v podstatě nic neznamenal a rozhodně nenahrazoval na Novém Zélandu efektivní vládu.

Nadále docházelo k různým šarvátkám, což spolu s nekontrolovatelnými nákupy půdy a obchodními zájmy všelijakých kolonizačních skupin přimělo Colonial Office (britský Koloniální úřad) jednat. Bylo potřeba Nový Zéland dostat pod britskou správu, tím pádem převést suverenitu Nového Zélandu na Británii – a to se souhlasem Maorů.

K tomu došlo podepsáním Smlouvy z Waitangi (Treaty of Waitangi) 6. února 1840, která je dodnes součástí novozélandského práva. V podstatě se jedná o zakládající dokument Nového Zélandu. Maorové se vzdali své suverenity ve prospěch Velké Británie, na oplátku jim bylo garantované vlastnictví půdy a získali stejná práva jako občané Velké Británie.

Waitangi Treaty Grounds

Platnost této smlouvy je dodnes předmětem sporů a pochybností. Především kvůli jejímu nepřesnému překladu z angličtiny do maorštiny, který trval jeden den, přičemž anglická verze se od té maorské poměrně liší. Dalším důvodem je, že s podpisem smlouvy souhlasili především náčelníci kmenů ze Severního ostrova. K některým kmenům na Jižním ostrově se tato událost sotva donesla.

I přesto, že nové uspořádání vypadalo idylicky, začali Maoři svého unáhleného podpisu smlouvy litovat – hlavně proto, že se do země hrnulo velké množství dalších evropských osadníků, kteří od nich chtěli kupovat půdu. Maoři podcenili množství imigrantů, kteří přibydou na Zélandu, a některé maorské kmeny se daly na odboj, což vedlo k válkám mezi maorskými kmeny a „pakeha“ (evropskými přistěhovalci) v letech 1845–1872. Některé kmeny se však přidaly na stranu Evropanů, kteří měli válečnou přesilu. Vzpoury ze strany Maorů tak byly dosti krvavě potlačené.

Novozélandská vláda se pokusila ukonejšit pocity frustrace Maorů mj. tím, že jim roku 1867 přidělila čtyři křesla v parlamentu. Pocit křivdy si však někteří Maorové nesou dodnes.

Světové války

Hospodářství i populace Nového Zélandu vzkvétaly. Rozvoj ale zabrzdila první světová válka, které se Nový Zéland velmi aktivně zúčastnil na straně Dohody a zaplatil vysokou daň: ve válce, kam narukovalo 100 000 Novozélanďanů, byl zabit nebo zraněn každý třetí mužský obyvatel Nového Zélandu ve věku 20–40 let. K nejslavnějším bitvám novozélandské armády patřila bitva o Gallipoli (1915–1916).

Válečné ztráty se tehdy dotkly prakticky každé novozélandské rodiny. Nový Zéland každoročně vzpomíná na účastníky válek během Anzac Day, který připadá na 25. dubna, den výročí vylodění vojsk v Gallipoli.

ANZAC Day
Květy vlčího máku jsou symbolem ANZAC Day, vzpomínky na Novozélanďany a Australany, kteří se z války domů nevrátili.

Během druhé světové války Nový Zéland znovu vyslal na bojiště 120 000 vojáků po boku Británie. Ztráty byly znovu enormní. Měl nejvíce mrtvých a zraněných na počet obyvatel ze všech bojujících států. Zároveň se – na rozdíl od první světové války – ocitlo v bezprostředním ohrožení i území Nového Zélandu, když začala hrozit invaze Japonců. Po celou dobu války střežilo novozélandské území americké námořnictvo, což založilo tradici velmi úzkých vazeb se Spojenými státy.

Česká stopa na Novém Zélandu

Ze Stodu až na konec světa

Mezi nově příchozími evropskými přistěhovalci byli i osadníci z tehdejšího Rakousko-Uherska, konkrétně se jednalo o malou skupinu německy mluvících Čechů ze Stodu kousek od Plzně. Důvodem jejich emigrace bylo náboženské pnutí v zemi, chudoba a nedostatek cenově dostupné půdy.

Zároveň novozélandská vláda lákala evropské osadníky příslibem 16 hektarů úrodné půdy, které získal každý nově příchozí dospělý. O této příležitosti se osadníci dozvěděli z dopisů od Martina Krippnera, který již žil na Novém Zélandu.

Většina z nich na cestu vynaložila své veškeré úspory, popřípadě si vypůjčili, a v roce 1863 opustili svou rodnou zemi nadobro. Je naprosto obdivuhodné, co tato malá skupina 83 osadníků dokázala. Vyměnili vše, na čem celý život pracovali, za vidinu lepšího života v relativně neznámé zemi na druhém konci světa.

Po strastiplné cestě, kdy posádku sužovala mořská nemoc, nedostatek jídla, vody a primitivní sanitární zařízení, je čekal další šok. Půda, o které tolik snili, se nacházela hluboko ve vnitrozemí a byla velmi hustě zalesněná.

Naštěstí osadníkům pomohl náčelník tamního maorského kmene Te Hamara, který českou osadu Puhoi pravidelně navštěvoval a přinášel dostatečné zásoby jídla. Také osadníky naučil lovit, rybařit, pěstovat místní plodiny a stavět domy. Jen díky jeho pomoci se osadníkům podařilo zajistit přežití. Jejich příběh ilustrovala výstava, která se odehrála v plzeňském DEPO2015 v roce 2015 a nesla název Dobrodruzi.

Puhoi se dodnes hlásí ke svému českému původu a snaží se ve městě udržovat českou kulturu.

Puhoi
Puhoi
Foto: Tomáš Čapek

Český malíř novozélandských Maorů

Další nesmazatelnou českou stopu zanechal na Novém Zélandu Gottfried (Bohumir) Lindauer. Narodil se v Plzni a na Nový Zéland emigroval v roce 1874. Proslavil se svými portréty Maorů, které jsou na Novém Zélandu považované za součást národního dědictví.

Jeho dílo je zde shromážděné do dvou velkých sbírek, na které se můžete podívat v Auckland Art Gallery a v národním muzeu Te Papa ve Wellingtonu. Plzeň uspořádala svému rodákovi retrospektivní výstavu v roce 2015 v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.

Nový Zéland v centru světového dění

Volební právo ženám

Zdá se to až neuvěřitelné, ale pouhých 53 let po podepsání Smlouvy z Waitangi získaly ženy na Novém Zélandu v roce 1893 jako první na světě právo volit v parlamentních volbách. Abychom pochopili, o jak významný krok se jedná, musíme si uvědomit fakt, že například ženy v Evropě získaly toto právo až po první světové válce a ve Spojených státech až v roce 1920.

Novozélandské ženy za tento nebývalý úspěch vděčily místním bojovnicím za ženská politická práva, tedy sufražetkám, vedeným Kate Sheppard, která rozeběhla masivní petiční kampaň v letech 1891–1893. Snaha sufražetek je velmi fascinující, protože se jim podařilo za krátkou dobu přesvědčit poměrně mladou novozélandskou společnost, kde se přijímalo tradiční rozdělení rolí ve společnosti.

Ženy se staraly zejména o domácnost a rodinu, přičemž veřejný a politický prostor byl vymezený pouze mužům. Podepsáním nového volebního zákona guvernérem Nového Zélandu Lordem Glasgowem přechází v platnost a zaručuje všem ženám nad 21 let včetně žen maorského původu volební právo.

Bezjaderná zóna

Nejednalo se však o jediný případ, kdy Nový Zéland vzbudil pozornost světa. Když premiér David Lange v roce 1984 podepsal dohodu o bezjaderné zóně na Novém Zélandu, zakázal tím přístup všech lodí nesoucích jaderný náklad do svých vod a přístavů. To ovlivnilo hlavně USA a Francii, které se vůči tomuto kroku vymezovaly. Nový Zéland se tak pustil do pomyslného boje s goliášem, kterého představovaly USA.

Pro USA byl novozélandský postoj nepochopitelný a nadále prosazovaly svou dlouhodobou politiku „nepotvrzování ani nepopírání“, zda jejich lodě nesou jaderný náklad. Také hrozily sankcemi a přerušením vojenských vazeb, dokonce i vyloučením Nového Zélandu z aliance ANZUS (mezinárodní vojenská dohoda Austrálie, Nového Zélandu a USA), k čemuž v roce 1985 skutečně došlo.

Nešlo zde o pouhý politický výstřelek a Nový Zéland tento postoj nezaujal bez příčiny. Předcházel tomu bombový útok na vlajkovou loď Greenpeace Rainbow Warrior kotvící tou dobou v Aucklandu plus časté novozélandské protesty proti francouzským jaderným testům v Tichomoří. To vedlo tamní společnost k vytvoření masivní petiční kampaně, kterou mnozí připodobňují její důležitostí ke kampani sufražetek.

Vláda Nového Zélandu vyslyšela názor lidu a nepodlehla tlaku vojenského giganta USA. Zároveň se Nový Zéland vymezil jako nezávislá země, která má svůj názor a stojí na straně svých občanů.

Současné vztahy mezi Maory a Novozélanďany

Nový Zéland jako vzor

Nový Zéland je považovaný za vzor v mnoha oblastech. Jednou z nich je soužití maorské populace a potomků evropských přistěhovalců bílé pleti. Původním obyvatelům ostrovů se naštěstí vyhnul osud, který stihl Aborigince v Austrálii nebo Indiány v Severní Americe, a nezůstali tak na okraji společenského života. Naopak se na něm aktivně podílí. Maoři zastupují všechny možné pozice přes celé společenské spektrum od právníků přes lékaře a učitele až po poslance. V současné době se obě kultury navzájem ovlivňují a výjimkou nejsou ani sňatky mezi Maory a „pakeha“.

Te Puia, Rotorua
Foto: Fraser Clements

Může to znít idylicky, ale realita nebyla vždy tak růžová. Díky převaze Evropanů se Maoři dostali do defenzivy a následné snahy o jejich integraci do nové společnosti vedly k rozpadu a narušení tradičního maorského způsobu života. Spousta mladých Maorů začala odcházet za prací do velkých měst jako Auckland nebo Wellington, na venkově tak nezbývalo mnoho těch, kteří by udržovali maorské tradice a zvyky. Tuto situaci ve své knize povídek Pounamu Pounamu zobrazuje i věhlasný novozélandský spisovatel Witi Ihimaera.

Problémy Maorů ve městech

Maorové žijící ve městech, odtržení od svých rodin a tradičního způsobu života, čelili mnoha nesnázím. Zaprvé nemohli sehnat adekvátní ubytování – kvůli obavám vlastníků nemovitostí z řetězové migrace a přeplněnosti domů.

Další svízel byl postupný zánik maorštiny. V městských školách se vyučovala pouze angličtina a s maorštinou se jednoduše ve školních osnovách nepočítalo. To vedlo k tomu, že v roce 1980 bylo méně než 20 % Maorů považovaných za rodilé mluvčí. Napětí mezi Maory a bílými obyvateli ještě prohloubily maorské požadavky na kompenzace nespravedlností a nároků na půdu plynoucích z roku 1840.

Vztahy mezi Maory a bělochy se tak staly palčivou politickou a společenskou otázkou, kterou bylo potřeba vyřešit. Jako první pověstná vlaštovka se jeví schválení Treaty of Waitangi Act 1975, který Maorům přiznává nárok na půdu z roku 1840. Nastal zdlouhavý proces vracení půdy, který sám o sobě nešel tak hladce. Často byl poznamenaný protesty těch Maorů, kteří požadovali radikálnější řešení, nebo dokonce nezávislost kmenů. Historicky největšího odškodnění se dostalo kmeni Tainui, který v roce 1995 získal jako kompenzaci 170 milionů NZD a přes 15 000 hektarů zestátněné půdy.

Sociální problémy a jedinečná identita

Maoři a „pakeha“ (obyvatelé bílé pleti) se spolu postupem času naučili žít – i přesto, že tu a tam je ve společnosti cítit pachuť nespravedlnosti, ať už ze strany původních obyvatel, nebo naopak ze strany přistěhovalců.

I přes všechny sociální problémy se ale současná vláda snaží o bikulturní, respektive multikulturní přístup, kde vedle sebe budou pracovat a žít obě etnika a budou mít možnost vracet se ke svým kořenům a pečovat o svou jedinečnou identitu. Toto je vyobrazené i ve státním znaku Nového Zélandu, kde je žena reprezentující evropské dědictví a naproti ní maorský válečník představující zase to maorské. Téměř zapomenutá maorština se opět vyučuje ve školách.

Novozélanďané a jejich přínosy lidstvu

Sir Edmund Hillary

I přes relativně nízký počet obyvatel (4,8 milionu) se Nový Zéland může pyšnit celosvětově známými osobnostmi, které svým přínosem obohatily lidstvo. Začněme osobností, kterou sami Novozélanďané vnímají jako nejpopulárnější. Je to Sir Edmund Hillary, který zdobí pětidolarovou bankovku.

Jeho jméno je známé snad všem, kteří se kdy setkali se zeměpisem na základní škole. Právě E. Hillary stanul v roce 1953 na samotném vrcholku světa Mt. Everest jako první muž na Zemi spolu s šerpou Tenzingem Norgayem. E. Hillary měl duši dobrodruha, když například podnikl výpravu na jižní pól, kde vedl novozélandskou odnož expedice Commonwealth Trans-Antarctic Expedition mezi lety 1955–58.

Zde dosáhl jižního pólu jako první člověk po nešťastné expedici Roberta Falcona Scotta, jenž zahynul při cestě zpět v roce 1912. Hillary ale nebyl jen dobrodruhem a horolezcem, byl také velkým filantropem a díky jeho nadaci se podařilo poblíž Mt. Everestu vybudovat několik škol, dvě nemocnice, opravit kláštery a mnoho dalšího.

Sir Ernest Rutherford

Dalším neméně známou osobností je Sir Ernest Rutherford. Rodák z Nelsonu, který byl fyzikem přednášejícím na předních světových univerzitách (například i na té v Cambridgi). Rutherford jako první na světě identifikoval strukturu atomu a byl schopný atom úspěšně „rozdělit“.

Je také považovaný za zakladatele jaderné fyziky a díky přínosům vědě byl v roce 1908 oceněný Nobelovou cenou za chemii za výzkum rozpadu prvků a chemii radioaktivních látek. Jeho podobiznu najdeme na stodolarové bankovce.

Dame Kiri Te Kanawa

Novozélanďané se neztratili ani ve světě vážné hudby, protože jednou z nejvýznamnějších světových sopranistek je Dame Kiri Te Kanawa. Zpěvačka maorského původu debutovala v Královské opeře Covent Garden v roce 1971. Jedním z nejdůležitějších bodů její kariéry bylo vystoupení na svatbě prince Charlese a lady Diany v roce 1981 před celosvětovým 750milionovým publikem.

Peter Jackson

Neexistuje pravděpodobně nikdo, kdo by neznal novozélandský přínos světové kinematografii, a proto se i zde musí nevyhnutelně objevit jméno Petera Jacksona. Toho všichni znají jako režiséra oscarových filmů Pán prstenů a Hobbit, ve kterých ožívá svět Středozemě z pera J. R. R. Tolkiena. Jackson svým přínosem otevřel Nový Zéland filmovému průmyslu a také turismu.

Spousty turistů sem přilétají právě proto, aby zavítali na místa, kde se kultovní trilogie natáčely. Takovým příkladem je město Matamata, které se označuje za domov Kraje“ (The Shire) a kam do známého Hobitína ročně zavítají tisíce návštěvníků.

Přeneste se do Hobitína s naším podrobným průvodcem Hobitín – kouzelná vesnička z Pána prstenů.

Hobbiton
Foto: Hobbiton Movie Set.

All Blacks

Představovat celosvětově nejúspěšnější a téměř neporazitelný ragbyový tým světa – novozélandské All Blacks – snad ani není nutné. Jejich jméno je známé nejen fanouškům, ale i těm, kterým ragby nic neříká. Není se čemu divit a All Blacks za tuto patřičnou slávu vděčí svým úspěchům.

Vyjmenovávat bilance jejich vítězství je asi zbytečné. Důležité ale je, že v roce 2015 se jim jako prvnímu ragbyovému týmu na světě podařilo třikrát zvítězit ve Světovém poháru. K jejich popularitě neodmyslitelně patří i ikonický tanec haka.

Tanec Haka
Foto: James Heremaia

Nový Zéland a Commonwealth

Loajální přítel Británie

Nový Zéland byl od roku 1840 britskou kolonií a vůči své „mateřské“ zemi byl vždy velice loajální. Často zde byly britské zájmy hájené mnohem víc než v samotné Británii. Jako důkaz může posloužit fakt, že Nový Zéland vyslal svůj největší vojenský kontingent na pomoc Británii v době búrských válek mezi lety 18991902. Stejně tak to dokazuje i zastoupení Nového Zélandu v obou světových válkách po boku Británie.

Díky svým vazbám na Británii získal Nový Zéland v roce 1907 statut dominia a má tak právo na svou vlastní samosprávu. Nezávislost Nového Zélandu v rámci Britského společenství byla o pár let později ještě potvrzená Westminsterským statutem v roce 1931, který trvá dodnes. Hlavou státu je – byť jen symbolicky – britská královna. Vláda na Novém Zélandu oficiálně schválila tento statut až po šestnácti letech v roce 1947. Vzbuzovalo to dojem, že se novozélandská vláda zdráhá převzít opratě odpovědnosti a nezávislosti.

Zrada „mateřské“ země

Už když byl Zéland britskou kolonií, směřovala většina jeho exportu právě do Británie, čímž se Nový Zéland stal hlavní britskou zásobárnou masa, vlny a mléka. O to větší šok byl proto vstup Velké Británie, onoho vzoru novozélandské společnosti, do EHS v roce 1973.

Tímto krokem jako by Británie hodila svého nejvěrnějšího přítele přes palubu. Británie totiž musela přijmout obchodní opatření a cla zaměřená na dovoz produktů nejen z Nového Zélandu, ale i z ostatních zemí Commonwealthu.

To Nový Zéland ovlivnilo v oblasti hospodářství i ve sféře zahraniční politiky země a postupně se vymaňoval z britské tradice. Na poli zahraniční a bezpečnostní politiky se začal Nový Zéland orientovat na USA a Austrálii. Dokonce došlo i k debatě o novém ústavním uspořádání země, čímž už by Zéland neměl žádné vazby na Británii.

Tendence úplně se oprostit od vlivu Británie byly na pořadu dne i relativně nedávno – během referenda ohledně změny novozélandské vlajky, které probíhalo v letech 2015 a 2016. Většina Novozélanďanů se ale nakonec vyjádřila pro současný vzhled vlajky – tzv. Union Jack, který odkazuje k vazbám na Británii.

Nový Zéland a Commonwealth dnes

Pokud si tedy klademe otázku, nakolik je pro Nový Zéland v současnosti Commonwealth důležitý, můžeme říct, že i přes všechno ostatní stále hraje klíčovou roli. V době, kdy se Británie chystá na brexit, to vypadá, že se vše vrátí do starých kolejí. Nový Zéland v čele se svojí premiérkou Jacindou Ardern totiž postupně chystá dohody o volném obchodu s Británií.

Dalším důvodem je fakt, že tento malý ostrovní stát jednoduše potřebuje fungující mezinárodní platformu. Zde díky svým společným principům, historii, přátelství, jazyku, tradicím a konsenzu může čelit novodobým hrozbám, jako jsou kybernetické útoky, dezinformační kampaně atd. 

Nový Zéland ušel dlouhou cestu, na které se vymanil z dlouholetého britského vlivu, a stal se naprosto nezávislý. Z mé zkušenosti mají Novozélanďané k Británii stále velmi blízko. Měla jsem možnost vidět poslední návštěvu prince Williama a vévodkyně Kate na Novém Zélandu v roce 2014 a náladu v zemi bych jednoduše popsala jako „královské šílenství“ v nejpozitivnějším smyslu slova.

Pár slov závěrem

Nový Zéland je naprosto úžasná země, jedinečná svou přírodou, bohatá historií a rozmanitá multikulturní společností. Není proto divu, že v poslední době je turisticky hojně navštěvovaná a mnoho lidí zde našlo svůj nový domov. Je však potřeba respektovat a chránit jeho výjimečnost, aby i nadále zůstal zachovaný jeho přirozený a ničím nezkažený půvab. To je také důvod, proč Novozélanďané dbají na své dějiny a jsou hrdí na historický vývoj, kterým jejich země prošla.

Autorkou článku je Alena Šedivcová, který na Nový Zéland odjela s přítelem před 5 lety. První půlrok wwoofovali (dobrovolnictví na farmách s udržitelným zemědělstvím) na Severním ostrově. Díky tomu se seznámili s úžasnými lidmi, kteří jim později nabídli ubytování a práci. Nový Zéland je pro ni srdeční záležitostí. Zbožňuje novozélandskou přírodu, mentalitu a historii. Díky psaní článku pro CZECHKiwis.cz si zakládá svůj vlastní blog, kde vás seznámí se vším, co na Zélandu prožila.

SEZNAM ZDROJŮ

Knihy

  • Bennett Joe. A Land of Two Halves: An Accidental Tour of New Zealand. London. Scribner. 2005. Str. 313.
  • Harper L., Mudd T. a Whitfield P. Turistický průvodce Nový Zéland. Brno: Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2009. Str. 6–10.
  • Sinclair Keith a kol. Dějiny Nového Zélandu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Str. 358.
  • Ženíšek M., Šanc D. a kol. Commonwealth politické systémy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s. r. o., 2007. Str. 61–98.

Elektronické zdroje

  • ABC. New Zealand set to mark anti-nuclear victory over the United States. [online]. 16. 9. 2018. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2016-08-13/new-zealand-celebrates-anti-nuclear-victory-over-united-states/7731644
  • Aktuálně.cz. New Zealander explores west Bohemian roots. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/new-zealander-explores-west-bohemian-roots/r~i:article:639635/?redirected=1536566464
  • Česká televize. Poprvé šly ženy k volbám na Novém Zélandu, až potom v USA. [online]. 12. 9. 2018. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1321124-poprve-sly-zeny-k-volbam-na-novem-zelandu-az-potom-v-usa
  • Department of Conservation. Kauri. [online]. 8. 9. 2018. Dostupné z: https://www.doc.govt.nz/nature/native-plants/kauri/
  • New Zealand History. Women and the vote. [online]. 12. 9. 2018. Dostupné z: https://nzhistory.govt.nz/politics/womens-suffrage
  • New Zealand History. NZ Race Relations. [online]. 16. 9. 2018. Dostupné z: https://nzhistory.govt.nz/classroom/nz-race-relations/effects-of-second-world-war
  • New Zealand Rugby. All Blacks. [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: http://www.nzrugby.co.nz/what-we-do/all-blacks
  • PuhoiNZ. Puhoi. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: https://puhoinz.com/
  • Stuff Politics. Is the British Commonwealth still even relevant to New Zealand? [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: https://www.stuff.co.nz/national/politics/103258693/is-the-british-commonwealth-still-even-relevant-to-new-zealand
  • The Guardian. New Zealand flag vote – as it happened. [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/live/2016/mar/24/new-zealand-flag-vote-historic-flag-change-decision-to-be-announced-live
  • The Guardian. The surprising history of the haka: it’s not just the All Blacks’ war dance – video. [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: https://www.theguardian.com/sport/video/2015/sep/11/history-haka-all-blacks-new-zealand-rugby-video
  • Vegetables.co.nz. Kumara (sweet potato) has a long history of cultivation in New Zealand. [online] 8. 9. 2018 Dostupné z: https://www.vegetables.co.nz/vegetables-a-z/kumara/
  • Whakamiharo Lindauer online Auckland Art Gallery Toi a Tamaki. The Artist Gottfried Lindauer. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: http://www.lindaueronline.co.nz/artist/the-artist-gottfried-lindauer
  • Západočeská galerie v Plzni. Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: http://www.zpc-galerie.cz/cs/gottfried-lindauer-1839-1926-plzensky-malir-novozelandskych-maoru-250
  • 100% Pure New Zealand. Ten famous New Zealanders you should know about. [online]. 18. 9. 2018. Dostupné z: https://media.newzealand.com/en/story-ideas/ten-famous-new-zealanders-you-should-know-about/

NOVINKA! Mobilní aplikace CZECHKiwis!

Dlouho připravovaná mobilní aplikace CZECHKiwis je nyní zdarma ke stažení pro telefony se systémem Android i iOS.⁣ Kromě obsahu, který najdete na našem webu, představujeme s aplikací i řadu novinek. Tou nejzajímavější je funkce „Uživatelé“, ve které jednoduše najdete krajany ve vašem okolí, se kterými se můžete spojit na chatu a společně zajít třeba na pivo. ⁣Registrovaným uživatelům je k dispozici také hned několik slevových kuponů!

Mobilní aplikace CZECHKiwis

Kde aplikaci stáhnout?

Jaké funkce v aplikaci najdete?

Akční letenky

  • z aplikace můžete jednoduše poptávat letenky u CZECHKiwis
  • najdete tu vždy aktuální akční nabídky
  • registrovaní uživatelé obdrží automatické notifikace s každou novou akční nabídkou!

Články (nejen) pro plánování cesty 

  • v aplikaci najdete všechny dosavadní články CZECHKiwis, pro cestovatele na working holiday i  pro plánování dovolené na Zélandu
  • v samostatné sekci najdete vždy ty nejčerstvější články z webu

Průvodce a mapy

  • aktuání průvodce oblastmi Nového Zélandu, které neustále rozšiřujeme
  • mapa zajímavých míst a mapa služeb krajanů

Sekce uživatelů

  • pouze pro registrované
  • možnost seznámit se s dalšími cestovateli a chatovat
  • funkce chatu funguje i v ČR, takže se můžete seznámit s dalšími cestovateli ještě před odletem na NZ

Tip CZECHKiwis: Pouze registrovaní uživatelé mají přístup k funkcím: notifikace na akční letenky a další zvýhodněné nabídky, přístup do sekce uživatelů a možnost chatovat s dalšími cestovateli poblíž, ať už v ČR nebo na NZ, přístup ke slevám.

Události

  • akce CZECHKiwis a další akce pro krajany v ČR i na Zélandu

Pojištění, jazykové kurzy a pronájem vozu

  • možnost jednoduše sjednat pojištění, jazykové kurzy, rezervovat pronájem vozu nebo trajekt mezi ostrovy

Kontakty

  • najdete zde kontakty na zastupitelské úřady na NZ/AUS i kontakt na asistenční linky pojišťoven (včetně bezplatného přesměrování ze Zélandu při zakoupení pojištění od CZECHKiwis)

Slevy

  • v sekci Slevy najdete slevové vouchery na služby od CZECHKiwis i dalších partnerů

Podívejte se na všechny funkce, které aplikace nabízí, v následujícím videu:

Hot cross buns / Velikonoční bochánky

K Velikonocům na Zélandu neodmyslitelně patří Hot Cross Buns. Jsou to voňavé kořeněné bochánky z kynutého těsta potírané cukrovou glazurou se zdobením ve tvaru kříže, který má symbolizovat ukřižování Krista. Tradičně se připravují na Velký pátek, i když dnes už jsou ve většině supermarketů k dostání celoročně. V Česku je seženete například v potravinách Marks and Spencer. Tajemstvím jejich chutě je koření a způsob podávání – jak již název napovídá, nejlepší jsou teplé a navíc se spoustou másla.

Pro ty, kteří rádi pečete a chcete srovnat chuť domácích a kupovaných Hot Cross Buns a nebo pro ty z vás, kteří byste je rádi ochutnali, ale nemáte možnost je koupit, přikládáme recept.

Příprava je středně náročná, je třeba počítat s kynutím (3-4 hodiny).

Hot Cross Buns

Hot Cross Buns (16 ks)

Ingredience

Kvásek
1 ¼ hrnku pekařské/chlebové mouky (High Grade White Flour)
1 ½ hrnku mléka
2 lžíce cukru
3 lžičky sušeného droždí

Těsto
3 hrnky pekařské/chlebové mouky (High Grade White Flour)
3 lžíce třtinového cukru
2 lžíce koření mixed spice (směs nového koření, skořice, hřebíčku, koriandru, zázvoru a muškátového oříšku, v ČR je možné nahradit perníkovým kořením)
1 lžička mleté skořice
1/2 lžičky mletého hřebíčku
1 lžičky soli
50g vychlazeného másla (nerozpouštět)
1 vejce, lehce ušlehané

1 ½ hrnku rozinek nebo sekaných sušených meruněk, pomerančová kůra

Kříže
½ hrnku mouky
1 lžička cukru
½ lžička prášku do pečiva
1/3 hrnku studené vody

Poleva
1/2 hrnku cukru
1/3 hrnku právě uvařené vody

Postup

Připravte si kvásek

Ve velké misce smíchejte mouku, vlažné mléko, cukr a droždí – jen tak, aby se vše propojilo. Přikryjte čistou utěrkou a nechte odpočívat v teplém místě bez průvanu dokud kvásek nezdvojí svůj objem,

Těsto

Poté, co kvásek “vyroste”, v dostatečně velké míse smíchejte zbytek mouky, cukr, koření a sůl. Při výběru vhodné mísy počítejte s tím, že pozdějí těsto zdvojnásobí svůj objem.

Nakonec ke směsi přidejte vychlazené máslo nakrájené na kousky, kvásek a vejce. Smíchejte dřevěnou vařečkou dokud se vše nespojí v jedno těsto.

Těsto vyjměte z mísy na čistou pracovní plochu a nyní začíná hnětení – čistýma rukama se zabořte do těsta a dejte těstu pořádnou masáž. Princip je jednoduchý, dlaněma zatlačte těstou silou k podložce a od sebe, těsto vraťte dohromady a k sobě a tak stále dokola. Nejdřív budete mít pocit, že je těsto mokré a lepivé, ale pokračujte v hnětení a brzy poznáte, že se těsto lepí méně. Pokud je lepení nepřekonatelný problém, můžete přidat trochu mouky nebo si v ní obalit ruce, ale čím méně mouky přidáte, tím lepší výsledek bude.

Hnětení zabere asi 10 minut, je to pěkná posilovna – na konci by mělo být pěkné hladké a elastické těsto. Jakmile je hotovo, nechte těsto i ruce chvilku odpočinout (5-10minut) a pak teprve přidejte ovoce. Po přidání ovoce do těsta hněťte zlehka asi minutu, než se těsto promísí s ovocem.

Těsto bude nakonci sice lepivé, ale mělo by být soudržné.

Celé těsto přesuňte zpět do mísy, přikryjte čistou utěrkou a nechte odpočívat na místě bez průvanu, dokud nezdvojnásobí svůj objem (cca 1-2 hodiny podle teploty okolí).

Jakmile se zdá, že těsto zdvojnásobilo svůj objem, vyndejte jej na pracovní plochu a rozdělte na 16 malých kousků.

Z každého kousku uválejte pevnou kouli.

Koule rozprostřete asi 1-2 cm od sebe na plech vyložený pečícím papírem. Přikryjte je potravinovou folií (lehce poolejovanou) a nechte asi hodinu kynout na plechu.

Rozehřejte troubu na 180°C (horkovzdušnou 160°C).

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

Kříže

Vidličkou smíchejte mouku, prášek do pečiva, vodu a cukr dokud neutvoří hladkou pastu. Pastu dejte do cukrářského sáčku (nebo uzavíratelného sáčku s ustřiženým rohem) a na každou bulku udělejte nahoře křížek.

Bochánky ihned pečte uprostřed trouby cca 20 minut nebo než bochánky celé zezlátnou. Pokud bochánky nehnědnou, můžete na chvilku zvýšit teplotu trouby na 200°C.

Cukrová poleva

Během toho, co se bochánky pečou, šlehejte cukr s uvařenou vodou, dokud se cukr nerozpustí. Polevou potřete každý bochánek hned, jak je vyndáte z trouby.

Gratulujeme, právě jste upekli vlastnoruční Hot Cross Buns. Nezapomeňte, že nejlepší jsou teplé (mají to přeci již v názvu). Pokud je budete jíst později, neváhejte je otoustovat. Vždy ale servírujte se štědrou dávkou másla.

CZ Newsletter

  • Zaregistrujte se k odběru aktualit a tipů od CZECHKiwis!

Maorské legendy – Maui’s Fish: Jak získal Severní ostrov své jméno

Nový Zéland je známý především díky svým národním parkům, úžasným sceneriím a krajinné rozmanitosti. Ty ovšem nejsou jediné, které tuto zemi posunují rapidně vpřed v žebříčku. Dalším významným lákadlem je původní maorská kultura, která je na Novém Zélandu – téměř jako jediném místě na světě – stále s respektem prosazovaná. Následující řádky vás zavedou do dávné minulosti, kdy polynéský polobůh Maui vylovil z mořského dna Severní ostrov Nového Zélandu.

Pohled na Cape Reinga. Nejsevernější bod Nového Zélandu

Nejmladší z pěti bratrů ukáže svou moc

Maui byl synem Makeatutary, strážce podsvětí, a jeho ženy Tarangy. Jako nejmladší z pěti bratrů musel odjakživa snášet jejich urážky a ponižování. Přesto však Maui stále toužil, aby ho vzali s sebou rybařit na oceán. Bratři si ovšem pokaždé našli důvod, proč mladého Maui odbýt. Ať už to byl jeho věk, či jiná výmluva, vždy za tím stála hlavně jejich žárlivost vůči jeho magickým schopnostem.

„Já jim ukážu, kdo je tady nejlepším rybářem!“ řekl si konečně Maui jedné noci a ukryl se do jejich kánoe. Druhého dne při úsvitu se bratři sice pozastavili nad hmotností lodě, ovšem nenapadlo je zkontrolovat vnitřek, takže vyrazili lovit na oceán i s černým pasažérem. Ten jim během následujících pár dní připravil nejedno překvapení.

Východ slunce na pláži Ohope. Východní pobřeží Severního ostrova

Maui použil jako návnadu vlastní krev kapající z nosu

Po hodinách plavby, kdy se kánoe dostala z dohledu pevniny a překonala nebezpečně se o útes lámající vlny, začali bratři spouštět kotvu. V tom okamžiku se jim Maui zázračně zjevil. Nadšení z toho bratři byli jen pramálo. Bylo však pozdě se vrátit. K tomu byli všichni natolik ohromení Mauiho magickým zjevením, že ho bez protestů poslechli a pádlovali ještě dál na široký a neprobádaný oceán.

K jejich ještě větší nelibosti se Maui ne a ne rozhodnout pro vhodné místo na rybaření, a tedy pádlovali celý den a celou noc. Během noci bratři postupně usínali vsedě únavou, avšak Maui, poháněný vpřed zvláštní silou, pádlovat nepřestával. K ránu konečně zastavil na místě, které uznal za nejlepší pro rybolov, a dal si krátkého šlofíka.

Bratři byli velmi rozmrzelí, ale nahodili pruty, a zatímco Maui odříkával posvátnou karakia, což v překladu znamená modlitbu nebo požehnání, začali chytat jednu rybu za druhou. Brzy byla loď plná úlovků a bratři se nemohli navzájem vynachválit. „My jsme ti nejlepší rybáři na celém světě,“ gratulovali si navzájem.

Lenovník obecný, Phormium tenax, travinatá rostlina pocházející z Nového Zélandu

„Teď je řada na mně!“ zvolal Maui a začal vytahovat udici. Bratři, jejichž ješitnost byla mnohonásobně posilněná nadměrným počtem ulovených ryb, si z bratra opět začali utahovat, dokonce mu nenabídli ani zbytek jejich návnady, která jim stále ležela v lodi. Maui však s bratry dlouho neztrácel čas a jako návnadu použil vlastní krev kapající z nosu poté, co se do něj sám pěstí uhodil.

Jeho lano bylo utkané z lenovníku (tradiční novozélandská travinatá rostlina zvaná flax) a za odříkávání posvátné karakia nahodil. Na konci byl uvázaný kostěný hák, který mu kdysi darovala jeho babička. Co lze na takový hák ulovit, to do té doby netušil nikdo z osazenstva lodi. I sám zdatný Maui byl ohromený vlastním úspěchem.

Maui již nelovil pouhou rybu, nýbrž tahal ze dna oceánu celou zemi

Než Maui nahodil, roztočil lano nad hlavou takovou rychlostí, až se vzduchem začalo šířit magické dunění. Lano s hákem začalo rychle klesat ke dnu a Maui okamžitě pocítil záběr. Jeho hák se zachytil o paže vyřezané sochy Tekoteko, která staletí odpočívala na dně hlubokého oceánu. Tato socha je dle maorských zvyků vždy umístěná nad vchodem do marae, tedy místa, kde se Maorové shromažďují ke kulturním a náboženským akcím. Marae je jedním z předních symbolů maorské kultury a hraje významnou roli v životě každého příslušníka tohoto původního polynéského obyvatelstva Nového Zélandu. Ale zpět k legendě.

V tuto chvíli už Maui nechytal velikou rybu, ale lovil ze dna oceánu celý Severní ostrov Nového Zélandu. Maui se snažil ze všech sil, aby zemi z vody vytáhl, ta ale byla pevně připoutaná ke dnu. Začal znova odříkávat posvátnou karakia, jejíž moc sklouzla dolů po laně. V tu chvíli se země probudila a začalo nervy drásající měření sil. Země věděla, že oceán je její domovinou, a nechtěla se vzdát. Ovšem její síla byla menší než Mauiho odhodlání.

Maui pomalu začal vytahovat lano z vody, až se země objevila na hladině. Vyděšení bratři v lodi čekali, co bude dál. Země byla obrovská, rozprostírala se do dálky oběma směry na jih a na sever. „Musím najít svůj hák,“ zvolal Maui a otočil se ke svým bratrům. Rozhodl se jít hledat místo, kde se předtím pod vodou jeho hák zasekl do sochy Tekoteko, a zapřisáhl bratry, aby se země ani nedotkli.

Ti se však snažili ukořistit co největší kus pro sebe a začali do země sekat hned poté, co se Maui ztratil z dohledu. „Vždyť jsme přece pomohli s pádlováním,“ omlouvali své sobecké jednání. Proto je nyní povrch Severního ostrova tak vrásčitý a nerovný. Jeho tvar mnohým z nás připomíná podobu rejnoka plavajícího směrem na jih a jeho dlouhý ocas značí oblast dalekého severu, který ze západu lemuje nedotčená pláž nazývaná „devadesátimílová pláž“.

Devadesátimílová pláž, která lemuje západní pobřeží až téměř k nejvzdálenějšímu bodu Severního ostrova, Cape Reinga

Legenda praví, že kánoe, ze které Maui vytáhl ostrov z oceánu, se v průběhu věků proměnila v pevninu. Tak vznikl Jižní ostrov Nového Zélandu.

Legenda, nebo skutečnost?

Toto je legenda o vzniku dvou nádherných ostrovů uprostřed Tichého oceánu, kde žijí původní obyvatelé v souladu s obyvateli mnoha dalších národností, kteří se zde rozhodli usadit a žít. Severní ostrov Nového Zélandu je díky této legendě v maorštině nazývaný Te Ika-a-Māui, což v překladu znamená „Velká ryba Mauiho“. Jak to bylo ve skutečnosti, už musíte posoudit sami.

Maorskou legendu vám představila Kristýna Malíková. Po studiích na VŠ se rozhodla vyrazit na rok do světa a je tomu už 8 let, kdy poprvé nastoupila do letadla. Žije i pracuje na Novém Zélandu a jejím novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si on-line prací a cestovat. Sledovat ji a inspirovat se můžete na Instagramu kikiinaaa.
 

 

Jak se žije s Working Holiday? Sedm praktických rad

Sedm vyzpovídaných Čechů z článku o životě během Working Holiday už ví, jak to na druhé polokouli chodí. Nechte se inspirovat jejich příběhy a radami do života na Novém Zélandu.

Petra a Luděk

Petra Pohlídalová (28 let)
Geografka Petra přijela v březnu 2017 – v nejzazší termín od data podání. O WHS víza totiž žádala s partnerem, s kterým se rozešli. Před odjezdem na Zéland Petra potkala v Čechách Luďka, který neváhal, a zažádal o WHS také.

Luděk Mašín (28 let)
Luděk je partner Petry a v Čechách se živil jako ajťák v bance. Přiletěl za ní za 2 měsíce, ještě ani nestihl vyspat jet leg a už šel do práce. S Petrou po Zélandu hodně trekují, a také se nebojí žádné práce. V době našeho rozhovoru pracovali na třešních v Cromwellu. Po Zélandu pojedou na WHS do Kanady.

Petra a Luděk vzkazují: Neberte si s sebou tolik věcí, leťte nalehko. Cokoliv se tu dá koupit. Výjimkou je outdoorové oblečení, to kvalitní je tu hodně drahé. Další rada je – kupte si pořádné auto. Klidně nejprve pracujte, abyste si na něj vydělali. Z osobních zkušeností víme, že se to opravdu vyplatí, než pak každou chvíli jezdit s něčím porouchaným k mechanikovi. A poslední rada je – jeďte co nejdřív! Podmínky se neustále zpřísňují, uzavírají se treky, mizí neplacená místa na spaní. A to z toho důvodu, že je tu tolik backpackerů. Čím dřív sem přijedete, tím lépe!
 

Anna Pašáková (31 let)
Přijela na WHS v roce 2014 s přítelem Honzou, po práci v zemědělství a housekeepingu se rozhodla stát baristkou i přestože nikdy kávu nepila, ani nepije. Neuměla anglicky, a ani nevěděla jak zapnout kávovar. Dnes je z ní profesionální baristka a krátce i instruktorka plávání. Na Zélandu je již rezidentkou a v současné době očekává s přítelem přírůstek do rodiny. Děti tu plánuje odrodit všechny, líbí se jí místní porodnictví a pozitivní přístup. Pak se možná vrátí do Čech.

Anna vzkazuje: Začátky jsou vždycky tvrdý! Ale každá zkouška vám něco dá. Nejhorší je dostat první práci, nemyslím v zemědělství, tam berou všema deseti. Když to prolomíte a získáte referenci z Nového Zélandu, tak je to mnohem jednodušší. Nebojte se ničeho, posílejte to na všechny strany, i když si myslíte, že byste v něčem nemuseli být dobří – zkuste to. Neskutečně vám to rozšíří obzory. Netlačte na to, buďte v pohodě a nestresujte se. Ti lidi to nějakým způsobem vycítí. Ať už se jedná o ubytování, práci, či cokoliv jiného. Je dobré brát věci, tak jak jsou a buď to vyjde, nebo ne. Pokud jedete s partnerem, připravte se na to, že to bude těžké. Zéland je místo, kde si člověk ujasní, jestli spolu budete nebo ne. Jste dlouho zavření na jednom místě a projeví se tak všechny chyby. Pokud vydržíte Zéland, tak už vydržíte všechno.
 

Markéta Čiperová (23 let)
Markéta a její přítel Kanaďan jsou oba architekti. Zatímco přítel chtěl získat zkušenosti v oboru, Markétu to táhlo k její zálibě v minipivovarech. Po třech měsících se jim oběma podařilo své cíle naplnit a usadili se v Tauranze. A také stihli jedenáctidenní intenzivní výlet po obou ostrovech s rodinou. Na cesty si půjčili obytný karavan se self-contained licencí, a nadchlo je to. Touží si koupit vlastní obytné auto a projet Zéland křížem krážem, aby si doprohlédli vše, co ještě neviděli.

Markéta vzkazuje: Ať už cestujete na Zéland, nebo kamkoliv jinam, na začátku si napište dopis sami sobě. O tom, co od svého dobrodružství toho očekáváte a jaké jsou vaše představy, co se chcete naučit a jaké zkušenosti si odnést. Většinou se věci vydají jiným směrem, ale je super mít možnost si „svůj dopis“ čas od času přečíst a zhodnotit, jestli naplňujete, co jste si slíbili. Nebo na něj úplně zapomenout, po roce ho otevřít a zjistit, že jste tu zažili spoustu věcí nad vaše očekávání. Každopádně je dobré mít plán, ale být otevřený jakýmkoliv změnám, protože nikdy nevíš, koho potkáš, kde se ti zalíbí a jaké nabídky a možnosti tě po cestě potkají. 

Michaela Mrnková (24 let)
Míša, vystudovaná bioložka a pracovnice opavského muzea, vyrazila na Zéland s přítelem Ivem. Od prvních dní pracovala. Byla zahradnicí v Aucklandu, což se skládalo z těžké dřiny s krumpáčem. Delší dobu však pracovala jako uklízečka nedaleko Wellingtonu, kde zažili těžké chvíle – Míša živila oba, Ivo si nemohl tři měsíce najít práci v IT. Tahle zkouška prověřila jejich vztah a poté, co si Ivo našel práci, i když ne v oboru, našetřili dost peněz na další cestování. Po Zélandu cestují v retro campervanu, který si sami předělali. Před cestou domů plánují procestovat Austrálii, pacifické ostrovy i Asii.

Míša vzkazuje: Pokud si chcete zlepšit angličtinu, zkuste bydlet s kiwíkama. Překonejte to, že budete dělat chyby a mluvte. Naučte se v angličtině myslet. Já jsem třeba balila kiwi a počítala si u toho v angličtině. Nebo si zkuste překládat vlastní myšlenky, to můžete dělat kdykoliv, třeba i u nějaké nudné práce. A když vás nějaká práce bude štvát, budete fyzicky vyčerpaní – přestaňte se bát říkat ne. Není to tu přece jenom o práci, zvládnete si najít jinou. Pokud si neplánujete najít na Zélandu dobrou práci a zůstat natrvalo, doporučuji nezdržovat se ve městech, protože jako backpackeři  jsme tam vždy zápasili se sehnáním práce. Doporučuji Kerikeri – borůvky, mandarinky, pomeranče, kiwi. Při cestování je důležité zůstat v autě organizován, mít na všechno systém – jakmile nebude, vznikne chaos a nikdy nic nenajdete. No a vztah je zkouška ohněm. Ukáže se, zda spolu budete, nebo ne.

 

 

Lukáš Schejbal (30 let)
Lukáš doma pracoval jako programátor pro malou IT firmu. Na Zéland přijel na konci ledna 2017, usadil se v Te Puke, kde pracoval na kiwi sadu a vyrážel odtud s kamarády na treky. Na Zélandu ho překvapilo, kolik Čechů tu všude je. Na začátku zimy se přesunul do Wanaky, kde měl zajištěnou práci ve středisku Cardrona jako kitchen hand (pomocná ruka v kuchyni). Po zimě vyrazil s kamarády do Fiordlandu na treky a využít některé slevy na plavby a kajaky, které získal při práci v Cardroně. Poté se přesunul na sběr třešní. Nyní má v plánu prodat auto a začít cestovat po Zélandu stopem. Rád by tak potkal více místních. Cestou domů se chce zdržet ve Vietnamu.

Lukáš vzkazuje: Obecně bych vzkázal, že Nový Zéland není kulturně zas tak odlišný od Evropy a není potřeba se toho bát. U trekování bych zmínil hlavní výhodu Nového Zélandu, a tou je bohatá síť chatek. Vyplatí se koupit si hut pass a mít tak ubytování v řadě chat bez dalších poplatků. Je to také dobré místo na potkávání dalších lidí, a tak si ani sólo cestovatel nepřijde sám. Náročnost cest je skutečně rozmanitá, a tak si každý najde to své. I když tu Great Walks platí za takové chodníčky pro masy, i tak na nich lidé umírají, takže se rozhodně hodí nic nepodceňovat. V horách tu většinou není signál, proto je dobré k vybavení přidat i nouzový lokátor pozice. Lyžování na Zélandu je zážitek, který stojí za vyzkoušení. Pokud se někdo chystá lyžovat jen na pár dní/týdnů, tak určitě doporučuji vyhnout se školním prázdninám v červenci.  
 

Kristina Šaumanová (27 let)
V roce 2016 Kristina dostudovala učitelství a měla v Praze skvělou práci v anglické školce. Tomu odcestovat na Zéland předcházelo mnoho složitých rozhodnutí i rozpad tehdejšího vztahu. Kristina si sepisovala seznamy pro i proti a nakonec posbírala všechnu odvahu, zabalila si krosnu a jela. Měla vizi zůstat v oboru učitelství, a to se jí povedlo. Učí v mateřské školce v Mt. Maunganui. Díky práci získala i pracovní víza, takže zatím zůstává na další 3 roky. Surfuje, cestuje, navštívit jí přijela sestra a kamarádka, se kterými procestovala oba ostrovy.

Kristina vzkazuje: Při pracovním pohovoru koukali v mém oboru učitelství především na zkušenosti z Čech a na reference, které jsem měla, než přímo na mé vzdělaní. Brzy jsem se tu seznámila se spoustou lidí, co tu bylo taky na WHS nebo už déle, hodně mi pomohly různé facebookové stránky, kde se pořád něco děje a vymýšlí různé akce. Miluju zélandský styl života, pořád si tu připadám jak na dovolené, i když pracuji 8 hodin denně. Po práci si člověk může zajít na pláž, večer grilovat s přáteli a o víkendech objevovat nová místa. Pořád tu potkávám úžasné lidi se zajímavými příběhy. Zéland je prostě velmi pozitivní místo se spoustou možností. Všem, co váhají, určitě doporučuji ničeho se nebát a vyrazit. Je to sice cesta na druhý konec světa, ale v dnešní době internetu je vše mnohem jednodušší a zvladatelné. 

WHS_Akce

 

Děkujeme zpovídaným cestovatelům za možnost zveřejnit jejich příběhy a poskytnutí fotografií ze svých archivů!
Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz

Jak se studuje na Novém Zélandu

Vydat se za dobrodružstvím a zlepšit se v jazyce? Angličtinu nemusíte studovat jen „za humny“ v Evropě. I u protinožců na Novém Zélandu se mluví anglicky, navíc s originálním akcentem a v multikulturním prostředí. Také vás čeká rozmanitá krajina jako nikde jinde na světě: hory, pláže, kopce, sopky, termální prameny, vše na jednom místě. Nejeden Čech a Slovák proto propadl kouzlu Zélandu, a to i díky přátelskosti místních a uvolněnému životnímu stylu.

Studovat angličtinu na Zélandu může kdokoliv

V letech 2016 a 2017 vyrazilo na Zéland se studijními vízy 84 Čechů a 38 Slováků. Studenti, kteří při výběru studia využili služeb CZECHKiwis byli přitom při žádosti o studijní víza 100% úspěšní.

Pro studium angličtiny na Zéland není předepsaná žádná hranice úrovně jazyka ani věkový limit. Jedná se tak o zajímavý způsob, jak vycestovat na delší dobu i pro Čechy starší 35 let, kteří už nemohou žádat o Working Holiday víza (WHS). „Najdou se i případy studentů, kteří mají WHS víza, ale chtějí začít svůj pobyt studiem, aby si byli v angličtině více jistí,“ upozorňuje naše specialistka na studium Bára. Nejvíce zájemců přesto přichází z řad neúspěšně žádajících o WHS víza, kteří si Zéland nechtějí nechat za žádnou cenu ujít. „Je to i takový záchranný kruh pro páry, v případě že oba žádali o WHS víza, ale jeden z nich neuspěl,“ doplňuje Bára. Studium je také jednou z možností, jak si svůj pobyt na Zélandu prodloužit.

Příběhy českých a slovenských studentů se liší, ale v zásadě mají společné – Zéland byl jejich vysněnou destinací a chtěli vypilovat angličtinu, a to nejlépe o několik úrovní.

Osmadvacetiletá Kristýna, vystudovaná zdravotní sestra, chtěla získat díky prohloubení angličtiny práci ve zdravotnickém managementu. „Nový Zéland byl můj celoživotní sen, o kterém jsem si myslela, že zůstane navždy snem,“ vzpomíná. Chtělo to pořádnou kuráž – nikdy neletěla letadlem, v zahraničí byla pouze jednou v Chorvatsku, a ani po 11 letech studia angličtiny v ČR jazyk de facto neovládala. Přesto se vydala sama na druhý konec světa. Dnes má za sebou dva roky studia na jazykové škole Kaplan v Aucklandu a zanedlouho začne studovat roční vysokoškolské studium na institutu Abacus v Aucklandu,  obor management a obchod.

Schoolmates NZ

Třicetiletý Juraj zanechal své kariéry testovacího inženýra pro mezinárodní německou firmu. Rozhodl se vyjet na Zéland, jehož návštěvu spojil se studiem obchodní angličtiny, rovněž na škole Kaplan v Aucklandu. Věkový průměr spolužáků tu byl kvůli odbornosti vyšší. „Veľa z nich už malo skúsenosti s podnikaním, prípadne pracovali na zaujímavých pozíciách. Preto ma najviac bavila komunikácia a práca v skupinách s nimi, kedy pri úlohách a zadaniach, čo sme riešili na hodinách, prichádzali s jedinečnými riešeniami a vždy to bola zaujímavá debata,“ popisuje inspirativní kolektiv Juraj.

Novozélandský styl výuky

Všech pět námi oslovených studentů, kteří na Zélandu studovali, či stále studují, nemělo příliš velký problém s gramatikou. Podle nich je jí v českých školách věnován až příliš velký prostor. Většina z nich však zaostávala v mluveném projevu.

Během studia na Zélandu je výuka zpravidla zaměřena na konverzaci a aktivní používání jazyka. Studenti chválí, že hodiny obsahují také mnoho her a aktivit, které je správně okoření. Jirka Z. říká, že je spokojený s profesionálním přístupem učitelů i celkovým nastavením výuky: “Vše na sebe navazuje a dává smysl. Díky neustálému opakování slovíček a frází v lekcích odpadá jejich nesmyslné biflování.“ Studenti zkouší nové učivo prakticky při tvorbě projektů a jejich následné prezentaci nebo si procvičují komunikaci v modelových situacích.

Ze začátku všichni vyletí nahoru, protože ve škole se jinak než anglicky nedomluvíte. Ale po nějaké době už pokroky nejsou tak viditelné, a tak si hodně lidí stěžuje, že už se nikam neposouvá. Opak je pravdou, posouvají se, ale už to nejsou mílové kroky,“ poznamenává Jakub, který studuje kurz obecné angličtiny ve Wellingtonu. „Angličtina je běh na dlouhou trať. Učení je třeba si užívat a nenechat se odradit dílčími neúspěchy,“ doporučuje jeho kamarád, osmadvacetiletý Jirka Z. studující v Aucklandu.

Chcete se dozvědět více o studiu a jazykových kurzech na Novém Zélandu? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře na této stránce. 

Specialista na studium jako průvodce

Klíčovou osobou při výběru vhodného studia jsou pro studenty studijní poradci (education advisors), kteří se starají o to, aby podmínky studia i škola jako taková studentům seděly. Poskytují jim také informace o životě na Zélandu, životních nákladech a jsou studentům k dispozici i během samotného studia.

CZECHKiwis mají aktuálně dva oficiální certifikované studijní poradce – Lucku v Česku a Báru na Zélandu. „S každým zájemcem jsme v přímém kontaktu, abychom zjistili jeho / její motivaci ke studiu a hlavně jejich očekávání. Jen tak můžeme doporučit vhodnou školu a kurz. Všechny školy, se kterými spolupracujeme, a které nabízíme, jsme osobně navštívili, abychom viděli, jak probíhá výuka, “ říká Bára. Dále dodává, že sama, bez nové kolegyně Lucky by již agendu studia nezvládla, protože počet studentů neustále roste. “Díky zastoupení v Česku i na Zélandu, jsme studentům navíc k dispozici po celou dobu studia,” doplňuje.

Study in NZ

Multikulturní prostředí

Zélandské školy se pyšní kosmopolitním charakterem, a tak se studenti setkávají se spolužáky ze všech koutů světa. To je pro řadu z nich hlavní benefit a příležitost trénovat angličtinu i v neformálních konverzacích.Debaty o tom, jak to v jejich státě funguje a jak to funguje u nás, byly vždycky zábavné. Například jsem se dozvěděl, že mateřská v Brazílii je 6 měsíců,“ směje se Jakub. Kristýna díky škole získala přátele z celého světa a některé už navštívila v Japonsku, Thajsku i Španělsku a do budoucna plánuje výlet za spolužáky do Jižní Ameriky.

Studenti se shodují na tom, že pro ně byl zpočátku šok novozélandský akcent a kiwi angličtina. „Mně osobně zvedl sebevědomí fakt, že kiwi akcent je oříšek i pro rodilé mluvčí z jiných částí světa. Dokonce jsem zažil situaci, kdy si Angličan nerozuměl s kiwákem,“ usmívá se Jirka A., který se věnoval studiu na škole NZLC ve Wellingtonu.

„Polykají slova, ale většina Zélanďanů je milá a ochotná, a tak není důvod se s nimi bát mluvit,“ shrnuje Kristýna. Může se to zdát jako výzva, ale do budoucna je to hlavně velká výhoda. Protože, pokud porozumíte kiwi angličtině, a mnoha akcentům z celého světa, tak už pro vás žádný přízvuk nebude problém. „V praxi se neustále setkáváte s mnoha nerodilými mluvčími – Indy, Číňany a dalšími národnostmi. Ne každý mluví perfektní oxfordskou angličtinou, na kterou byste byli zvyklí, pokud byste studovali v Anglii. Myslím, že je jen málo zemí na světě, kde jste vystaveni tolika akcentům denně jako na Zélandu,“ popisuje výhody multikulturního prostředí Bára.

Studentský život

Náklady vynaložené na život a studium na Zélandu si studenti mohou kompenzovat prací. Aby student mohl při škole legálně pracovat, musí nastoupit na intenzivní kurz u školy z kategorie kvality 1, který obnáší minimálně 20 hodin výuky týdně, a to alespoň po dobu 14 týdnů. Se studijními vízy pak může dostat povolení pracovat na zkrácený úvazek 20 hodin týdně. „Život na Zélandu není nejlevnější, a tak jsem při škole vydělával a jezdil jako ‚uber eat deliver‘ a rozvážel jídlo na kole,“ vzpomíná na svou studentskou brigádu Jakub.

Víkendy jsou volné, což je ideální příležitost někam vyrazit a poznávat Nový Zéland. Školy nabízí mnoho mimoškolních aktivit a výletů, nebo je možné vyrazit s novými přáteli. Třeba Kristýna stihla během volna spoustu aktivit, včetně těch adrenalinových. “Mezi mé největší zélandské zážitky patří šnorchlováni s delfíny! Zvládla jsem to, i když nejsem zdatný plavec a mám strach dát hlavu pod vodu,“ popisuje.

Bungee New Zealand

Láká vás studium na Zélandu?

V CZECHKiwis vám rádi představíme nabídku novozélandských škol, s kterými spolupracujeme a jejich finanční nároky. S mnoha školami máme dohodnuté speciání ceny pro krajany!

Pomůžeme s výběrem školy a nasměrujeme s žádostí o víza. Známe požadavky pro studium i studijní víza a provedeme vás celým procesem, k tomu budeme v kontaktu po dobu vašeho pobytu na Zélandu. Pokud se chcete o možnostech studia dozvědět více, neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím tohoto formuláře.

Děkujeme našim studentům za možnost zveřejnit jejich zkušenosti a příběhy!
Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz

 

Jak se slaví Vánoce na Novém Zélandu

Pokud přiletíte na Nový Zéland na Vánoce, pravděpodobně zažijete kulturní šok. Vánoce u protinožců jsou totiž tak trochu naruby. Není to ale nic nepříjemného, ba naopak, je to unikátní. Asi vás ale zaskočí, že zde nezažijete klasickou vánoční náladu. Patrně vám bude chybět sníh, vůně cukroví, svařeného vína a v pozadí hrající pohádky. Vynahradíte si to však tím, že se vyhnete českému vánočnímu stresu a strávíte vánoční svátky na pláži za krásného letního počasí.

Novozélandské vánoční tradice

Vánoce na Novém Zélandu se hodně podobají Vánocům anglickým, ale v létě. Na jaké nejčastější zvyky se můžete těšit? Není jich málo a některé jsou velmi odlišné od těch, které znáte z domova.

Vánoční výzdoba se na Zélandu začíná objevovat na začátku prosince (ačkoli v supermarketech uvidíte vánoční výzdobu a uslyšíte vánoční muziku už od začátku listopadu). Velice populární je ozdobit dům i zvenčí v americkém stylu hromadou blikajících světýlek s různými vánočními motivy.

Osmnáct metrů vysoký Santa krášlí Queen Street v Aucklandu již od roku 1960

Franklin Road je jednou z nejznámějších vánočních ulic v Aucklandu, kde na vás dýchne pravá vánoční atmosféra. Od prvního prosince se promění v malé svítící Las Vegas a o víkendu ji navíc lemují skupinky zpívající Christmas carols (vánoční koledy).

Většina rodin má umělý stromeček, najdete ale i rodiny, které si pořizují živou jedličku či borovičku (ceny jsou 25 až 100 dolarů, i více). Koupit se dají ve specializovaných obchodech, kolem silnic či ve velkých zahradnictvích, kde dostanete pilku a stromeček si můžete sami uříznout. 

Fantazii se meze nekladou aneb vánoční stromek vyrobený z recyklovaných palet

Novozélanďané věří na Santa Clause a o Ježíškovi tady nikdy v životě neslyšeli. Kroutí naopak nevěřícně hlavou a smějí se nám, jak může dárky nosit miminko.

Děti vkládají dopis pro Santa Clause do speciálních schránek novozélandské pošty, která se postará o to, aby každé dítě dostalo od Santy odpověď.

Santa Parades (přehlídky Santa Clause) jsou obvykle pořádané ve větších městech skupinami dobrovolníků, kteří předvádějí své alegorické vozy s vánoční tematikou. Jedna z největších přehlídek se koná každý rok koncem listopadu na Queen Street v Aucklandu.

24. prosince se děti připravují na příjezd Santa Clause, vyvěsí vánoční punčochy nad krb a ke stromečku se připraví něco malého na zub (pamatují i na Santa Clause a jeho smečku – nejčastěji chystají sušenky a mléko/pivo/likér pro Santu, mrkev pro jeho chlupatou posádku).

Dárky si otevírají ráno 25. prosince. Tentýž den se sejde rodina na brunch (pozdní snídani) či oběd. Vánoční oběd se většinou skládá z pečené šunky nebo krocana, salátů a opečené zeleniny. Většina lidí k této tradici připojuje grilování na zahradě nebo na pláži. Většinou lidé původem z pacifických ostrovů nebo Maorové (původní obyvatelé NZ) ráno postaví zahradní stan nebo altán na pláži, sejde se tam celá rodina (i přes 20 členů) a celý den grilují, hodují, popíjejí a baví se.

Kolegové v práci, přátelé či početnější rodiny v širším kruhu si mezi sebou dávají dárky formou losování Secret Santa (tajný Santa). Dva až tři týdny před Vánocemi se jména všech účastníků dají do klobouku a každý si náhodně vylosuje jedno jméno. Dotyčný má pak za úkol koupit dárek pro vylosovanou osobu v domluvené hodnotě např. 10 až 50 dolarů (150 až 750 Kč) a dát ho pod stromeček tak, aby nebylo poznat, od koho je.

Před obědem se práskají vánoční crackers, trubičky z tvrdého vánočního papíru. To se o trubičku přetahují dva z každé strany, až práskne a větší část s překvapením zůstane jednomu v ruce – jedná se většinou o drobný dárek, papírovou korunu na hlavu a papírek s hádankou nebo vtipem, kterému se zasmějí.

Po obědě se nejčastěji podává tradiční novozélandský dort Pavlova (bílkový dort zdobený čerstvým ovocem). Australané považují tento dort za svůj, ovšem pravda je taková, že byl vytvořený novozélandským kuchařem v Austrálii na počest ruské baletky Anna Pavlova – proto připomíná baletní sukni (tutu). Velice oblíbené jsou také mince pies (koláčky plněné voňavou ovocnou směsí, původem z Anglie), které se dají sehnat ve všech pekárnách a supermarketech.

Maorské rodiny mají zvyky odlišné od těch evropských, Vánoce slaví formou vlastních duchovních obřadů. Připravují svůj tradiční pokrm hangi, který se pomocí rozpálených kamenů zakopaných do jámy spolu s jídlem v nádobách vaří pod zemí. Rodiny čítající i přes padesát členů se scházejí na posvátných místech zvaných marae (posvátná budova nebo komplex budov s vyřezávanými ornamenty), kde společně hodují.

26. prosince je tzv. Boxing Day – den, jehož název není odvozený od sportu, ale od slova box (krabička)… takže v překladu něco jako „krabičkový den“, který je známý především slevami všeho druhu. Pokud opravdu nutně nepotřebujete něco kupovat, raději se vyhněte frontám a užívejte krásného počasí venku.

Na rozdíl od českých rodin ty novozélandské netráví čas během Vánoc sledováním pohádek v televizi, ale jsou většinu času venku, na pláži, nebo grilují a surfují.

Vánoční počasí

V období novozélandských Vánoc se teploty pohybují mezi 18 a 28 °C. Záleží, kde se zrovna pohybujete: na Severním ostrově je celkově tepleji, na Jižním chladněji. Každopádně je to bonus oproti teplotám pod nebo okolo bodu mrazu v České republice.

Symbol Vánoc

Krásným ukazatelem toho, že se blíží Vánoce, je například rozkvetlý strom zvaný pohutukawa. Tento strom lemuje novozélandská pobřeží a právě v období Vánoc bývá obsypaný rudými květy. 

Pohutukawa je symbolem Vánoc na Novém Zélandu

Státní svátky přes Vánoce a nový rok (public holidays)

  • 25. prosince 2018 – Christmas Day,
  • 26. prosince 2018 – Boxing Day,
  • 1. ledna 2019 – New Year’s Day,
  • 2. ledna 2019 – Day after New Year’s Day.

Pokud pracujete o státních svátcích, máte nárok na 1,5 násobek vaší denní mzdy plus tzv. day in lieu (alternativní den dovolené).  24. prosince není státní svátek a normálně se pracuje. Víc informací o státních svátcích najdete na stránkách New Zealand Government.

Druhé „Vánoce“ v zimě

Pokud jste milovníci Vánoc a dáváte přednost těm v zimě, budou se vám líbit Mid Winter Christmas (tzv. zimní pololetní Vánoce). Slaví se většinou v červenci, když je zima – a směrem na jih dokonce i sníh.

Být z České republiky a slavit Vánoce na Novém Zélandu má své výhody, protože je můžete

  • slavit jak v českém stylu 24. prosince s tradiční štědrovečerní večeří (až na toho kapra a sníh, samozřejmě), 

  • tak v kiwi-anglickém stylu 25. prosince, kdy se nacpete grilovaným masem a šunkou a budete přitom celý den venku na sluníčku.

Rozdíly mezi ČR a NZ České Vánoce Novozélandské Vánoce
Věří na Ježíška Santa Clause
Roční období, počasí Zima, teploty pod bodem mrazu Léto, teploty 18–28 °C
Hlavní den 24. prosince (večer) 25. prosince (ráno)
Hlavní jídlo Kapr a bramborový salát Pečená šunka / krocan, grilování
Hlavní nápoj Svařené víno, grog, punč Vychlazené pivo a víno
Hlavní dezert Vánočka, vánoční cukroví Pavlova, mince pies, zmrzlina
Vánoční tradice Lití olova, házení bačkorou, pouštění kapra Příprava na Santa Clause, práskání vánočních crackers
Advent Každou neděli se zapálí další svíčka na adventním věnci Advent znají, ale mají ho spojený s čokoládovým adventním kalendářem
Stres Vysoký Minimální
Nejhranější vánoční písnička Sliby se mají plnit o Vánocích (Janek Ledecký)

Půlnoční (Václav Neckář)

Happy Xmas (John Lennon)

All I Want For Christmas Is You (Mariah Carey)

Nejslavnější vánoční pohádky/filmy Tři oříšky pro Popelku
Anděl Páně
Byl jednou jeden král
S čerty nejsou žerty
Dařbuján a Pandrhola
Z pekla štěstí
The Grinch
Elf
Love Actually
Home Alone
Scrooged
Miracle on 34th Street

O novozélandských Vánocích pro CZECHKiwis napsala Monika Lawson.

Monika je zakladatelkou CzAnglo Translations a spolu s manželem žije na Novém Zélandu přes sedm let. Studuje překladatelství, zkušenosti s cizím jazykem sdílí na svých facebookových stránkách. Ráda vám pomůže s neoficiálními překlady, jako jsou například životopisy a motivační dopisy. Zkrátka cokoliv, co nepotřebuje razítko oficiálního překladu (na získání razítka teprve pracuje).

Bezpečnost na palubě v kiwi podání

Novozélanďané jsou pohodový nebo jak sami hrdě říkají – easygoing – národ. Stejně tak se prezentují i novozélandské aerolinky, které se svými bezpečnostními videi skvěle reprezentují kiwi kulturu. Jinde nudná bezpečnostní videa jsou v jejich podání originální a vtipná a naladí pozitivně před každým letem i toho největšího odpůrce létaní.

Našli jsme pro vás ta nejlepší videa z minulosti Air New Zealand.

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

1. Hobití bezpečnostní video

Nejpopulárnější Air NZ video pobaví nejen fanoušky Pána Prstenů.

2. Základy bezpečnosti podle Bear Grylls

Jak přežít v novozélandské divočině? Jíst glowworms a neumývat si obličej. V hlavní roli Bear Grylls.

3. Men In Black

Slavní rugbisté All Blacks jako hvězdy Men In Black! Toto rapující video bylo natočeno při příležitosti mistrovství světa v rugby 2015 a zamiloval si jej snad každý Novozélanďan.

4. Bezpečnost old school style

Bezpečnost podle starších obyvatel z domova důchodců.

5. Bezpečnost v tropickém ráji

Air New Zealand je hlavní aerolinkou mezi Novým Zélandem a oblastí Jižního Pacifiku. To dokazuje i následující video, kde se aerolinky spojily s modelky Sports Illustrated Swimwear Edition při jejich 50. výročí!

6. Disco šílenství

Disco style video ala 80. léta? Ano, i to patří mezi bezpečnostní videa z minulosti Air New Zealand. Tohle video vás zaručeně nabije energií!

7. The Hobbit

Dalši populární video na téma Středozemě, toto bylo natočeno při příležitosti filmu Hobit: Neočekávaná cesta.

8. Surfovací Air New Zealand

Surfování na Zélandu je velká věc, takže Air NZ si nenechalo ujít příležitost spolupracovat s hvězdami surfingu. Po tomto bepečnostním videu budete mít chuť po výstupu z letadla naskočit rovnou na vlnu.

9. Bezpečnost v Hollywoodu

Další bezpečnostní video se natáčelo ve studiích Warner Bros v Los Angeles. Drama, romantika, bezpečnost a spousta kiwi humoru..

10. Letní bezpečnostní z Bay of Islands

11. Ledové bezpečnostní video

Air New Zealand podporuje vědecký výzkum na Antarktidě. V nejnovějším bezpečnostním videu vás Air New Zealand zanese právě na ledový kontinent, kde se kiwi vědci věnují výzkumu otázek ohledně globálních klimatických změn.

12. Hip hopové video

Které video je vaším favoritem?

Jaké je vaše nejoblíbenější video Air New Zealand? Komentujte v diskuzi pod článkem.

  | Chcete letět na Zéland za výhodou cenu? Napište si o nabídku letenek  |