Maorské legendy – Matariki: Maorský nový rok

Sedm jasně zářících hvězd na noční obloze je lidem známo po celém světě už od nepaměti. V Česku je toto hvězdné seskupení známo jako Plejády či Kuřátka. Pro obyvatele starého Řecka to byly dcery titána Atlase a mořské nymfy Pleione. Domorodci v Austrálii přirovnávají seskupení hvězd k sedmi sestrám, a třeba v Japonsku se toto hvězdné seskupení nazývá Subaru, což v překladu znamená “shromážděný pospolu”.

Na Novém Zélandu se skupina hvězd nazývá Matariki a jejich objevení na noční obloze značí příchod maorského nového roku, který letos připadá na 25. června. Následující legenda pojednává o rozdělení Země a nebe, o zlobě boha větru, jehož hněv dal za vzniku souhvězdí zvanému Matariki a také vám přiblíží maorské principy respektu k rodině, starším a k přírodě.

Mléčná dráha u jezera Tekapo
Hvězdná obloha u jezera Tekapo je fotografy právem považována za nejkrásnější noční oblohu pro focení z celého Nového Zélandu.

Bůh lesa Tanemahuta rozhodl o osudu rodičů

V dávných dobách, kdy ještě nebyl den a noc, či slunce a měsíc, ležel bůh oblohy Rangi v těsném objetí své ženy Papa, bohyně Země. Objetí bylo tak těsné, že jejich děti žijící mezi nimi neměly možnost spatřit světlo světa a byly odkázány na život v naprosté tmě. To se jim nelíbilo a začaly přemýšlet, jak se dostat na svobodu. Možností bylo hned několik, ale jak už to bývá v legendách o božstvu, ani jedna z nich nebyla moc humánní.

Máme zabít otce i matku? Či snad jenom jednoho z nich? Diskutovali mezi sebou sourozenci. Tanemahuta, bůh lesa a nejsilnější ze sourozenců rozhodně prohlásil, že se nikdo zabíjet nebude. Jsou to přece naši rodiče! Musíme je od sebe oddělit, a pak se usadíme v blízkosti naší matky Země. A tak se také stalo. Tanemahuta se zhluboka nadechl, rukama se zapřel o Zemi a nohama začal vší silou odstrkávat otce.

Strašlivý zvuk se linul z úst jeho matky Papa, když se vzdalovala z náruče svého milovaného manžela. Tanemahuta však nepovolil a zanedlouho se téměř všichni sourozenci radovali z nového života a z krásy jejich matky Země.

Hněv boha větru

Všichni, až na jednoho z bratrů, boha větru Tawhirimatea. Toho kruté rozdělení rodičů rozzuřilo natolik, že si ve zlosti vytrhal oči a hodil je do nebe ke svému otci. Oči Tawhirimatea utvořily mnoho hvězdných seskupení a jedním z nich se stalo i souhvězdí nazývané na Novém Zélandu souhvězdí Matariki. V Maorských legendách představují hvězdy matku Matariki a jejich šest dcer.

Každý rok se společně vydávají na cestu, aby navštívily jejich prababičku, matku Zemi Papa. Během návštěv pomáhají dcery s přípravami na nadcházející rok, využívajíce každá svého nadání. Od prababičky se učí zvykům, které si pak předávají mezi s sebou. Legenda působí jako alegorie na tradici respektu ke starším členům rodiny, jenž je pro členy maorské kultury velice důležitá.

Novozélandký les
Novozélandký les je obvykle jenom težko prostupný a většinou připomíná spíše džunli, než klasický český les. Foto Lukáš Gallo

Šest dcer Matariki

Nejstarší ze sester, Tapu-a nuku zaměřuje svůj čas strávený s prababičkou na rostliny. Učí se, jak neopomenout nic zásadního v péči o rostlinstvo, aby tak zajistila, že nastávající rok bude hojný na obživu. Díky ní si připomínáme, že každý má své místo a poslání v rodině a na zemi.

Její sestra, Tupu-a-rangi miluje zpěv. Tak nádherný hlas okamžitě osvěží jakoukoliv bytost žijící na zemi. Připomíná nám tím, jak je důležité sdílet naše nadání s ostatními.

Waipunarangi doprovází během své návštěvy prababičku k oceánu a řekám. Její přínos spočívá v pomáhání bohu moře s přípravami na to, aby byl schopný v následujícím roce uživit ty, kdo oceán respektují a spoléhají na jeho hojnost. Matka země Papa jí naoplátku poučuje, jak se voda padající z nebes shromažďuje v řekách a jezerech a dostává se k lidem, zvířatům a rostlinám. Díky ní si připomínáme, že veškerá láska a dobročinnost, kterou dáme druhým, se vrátí zpátky k nám ve chvíli, kdy je jí nejvíce třeba.

Dvojčata Waiti a Waita nám mají připomenout, jak důležité je pracovat v týmu s ostatníma. I přesto, že jedinec zrovna nevyniká silou či velikostí, stále dovede vykonat ohromné věci ve spolupráci s ostatními. Určitě jste už někdy viděli skupinu malých mravenců, jak si společně nesou mnohonásobně větší náklad. Dvojčata nám pomáhají si uvědomit, jak důležité je v životě podporovat ostatní a spolupracovat s nimi.

Poslední ze sester nese jméno Ururangi. Je to nejmladší ze sourozenců a vždy chce být u své prababičky jako první. Poté se uvelebí v její náruči a poslouchá babiččiny úžasné povídky. Její nadšení pomáhá dostat prababičku do spokojeného rozpoložení a nám připomene, že s úsměvem a chutí do života lze dosáhnout čehokoliv.

Tip: Fascinují vás maorské příběhy a legendy? Přečtete si také tu o Maui’s Fish: Jak získal Severní ostrov své jméno

Akční letenky Korean Air

Jak probíhají oslavy Matariki

Hvězdné seskupení Matariki se na jihovýchodní polokouli objevuje každoročně na přelomu května a června, což je na Novém Zálandu počátek zimního období. Hvězdy se vždy na obloze objeví brzy ráno, těsně před východem slunce a jejich příchod značí příchod maorského nového roku.

Pro vyznavače maorské kultury je to čas, kdy se rodina má sejít a zavzpomínat na předešlý rok. Členové početné rodiny si v tomto období připomínají důležitost každého člena a jeho speciální místo a poslání v rodině. Veliký důraz kladou na respekt ke znalostem prarodičů, k jejich úctě a k vědomí, že jejich rady pomáhají mladým členům rodiny utvářet svět k lepším zítřkům.

Je to také období, kdy se připravuje tradiční maorská pochoutka, pečená na horkých kamenech ve vykopané jámě v zemi, zvaná Hangi. Jedná se o maso, většinou kuřecí nebo vepřové, které se ve vykopané jámě položí na listy z řeřichy a z jiných novozélandských rostlin, což v tomto procesu pečení slouží jako taková přírodní mísa. Další vrstvu tvoří zelenina. Většinou je to kombinace sladkých a klasických brambor, dýně a mrkve. Na závěr se přidá nádivka, vyrobená z chleba, cibule a másla. Celé se to pak peče několik hodin v závislosti na kvalitě dřeva a masa. Zde určitě platí pravidlo, čím déle, tím lépe. Výsledkem je slavná novozélandská hangi, chutí připomínající kombinaci vařeného a vyuzeného masa se zeleninou.

Tip: Pokud se vám sbíhají chuťové pohárky, polechtejte ještě více v článku Oslaďte si pobyt na Novém Zélandu: průvodce kiwi sladkostmi.

Maorskou legendu vám představila Kristýna Malíková. Po studiích na VŠ se rozhodla vyrazit na rok do světa a je tomu už 8 let, kdy poprvé nastoupila do letadla. Žije i pracuje na Novém Zélandu a jejím novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si on-line prací a cestovat. Sledovat ji a inspirovat se můžete na Instagramu kikiinaaa.
 

Oslaďte si pobyt na Novém Zélandu: průvodce kiwi sladkostmi

Máte rádi zákusky, dortíky a sladkosti v jakékoli podobě? Potom pro vás bude Nový Zéland rájem na zemi. Zapomeňte na kynuté buchty a koláče od babičky a připravte si chuťové buňky na úžasné kiwi zákusky, které se velmi liší od těch našich. Co na Zélandu ušetří za mouku a kvasnice, to utratí za cukr, máslo a čokoládu. Hubnutí proto raději odložte „na doma“.

Sladkosti, které nelze v obchodě minout

Jedny z vašich prvních kroků po příletu na Zéland jistě povedou do jednoho z mnoha supermarketů. Jaké sladkosti byste rozhodně měli ochutnat?

Akční letenky Korean Air

Čokoláda Whittakers

Ujíždíte-li na čokoládě, rozhodně vám nesmí uniknout značka této novozélandské pochoutky s různými příchutěmi. Jednou z nejoblíbenějších je 250g čokoláda plněná burákovým máslem, nebo kokosem. Nelze opomenout ani 100g balení, které vyniká nejen zajímavými příchutěmi, ale i stylovými obaly. Vhodné jako malá pozornost z Nového Zélandu. V neposlední řadě je vcelku nutností ochutnat Peanut Slab – čokoládičku, kterou se firma koncem 19. století proslavila.

Tato čokoláda se dostala i na náš redakční seznam tipů v článku 9 + 1 tip na dárky z Nového Zélandu: přivezte svým blízkým suvenýr typický pro tuto zemi, který je potěší.

Whittaker´s čokolády v designovém obalu
Nejoblíbenější čokolády Whittaker´s

Reeses

Pokud milujete burákové máslo, ocitli jste se na správném místě. Kam jen to jde (i nejde), přidávají Kiwi burákové máslo. Košíčky Reeses patří k těm nejlepším peanut butter pochoutkám, které zde můžete dostat. Slaná chuť burákového másla a jemná, sladká čokoláda tvoří dohromady chuť, na kterou si vypěstujete závislost.

Reese´s

Tim Tam

Sušenky různých příchutí lákají především jejich netradičním pojídáním (tzv. Tim Tam Slam). To se protilehlé rohy sušenky odříznou či odkousnou a sušenka se namočí do černého anglického čaje, který se přes ukousnuté rohy nasaje jako brčkem. Je to velmi sladká zábava.

Sušenky Tim Tam

Licorice neboli pendrek

Lékořicové tyčinky buď milujete, nebo nenávidíte. Pokud patříte k milovníkům, mají vaše chuťové pohárky o zábavu postaráno. Pendreky jsou na Zélandu vcelku oblíbené, hlavně velké kostičky, prokládané barevnou cukrovou hmotou připomínající marcipán bez mandlí. Najdete je v každém krámě, kde mají oříšky a sušené ovoce na váhu. Stojí za to ochutnat různé varianty pendreků od firmy RJs. V různých menších krámcích najdete i tvrdé rozvažované bonbony s chutí této úžasné aromatické byliny.

Pendrekové bonbony
Pendrek

Pineapple Lumps

Každý, kdo na Zélandu byl či je, vám bude doporučovat tyto měkké pěnové bonbony. Když je poprvé ochutnáte, vzpomenete si na dětství. Jejich chuť i struktura připomínají banánky v čokoládě. Vyrábí je firma Pascall, která také produkuje Marshmallows, což je pojem, který zná snad každý.

Lumps

Marshmallows

Na Zélandu jsou Marshmallows oblíbené a dostanete je většinou ke každé horké čokoládě. Správně by se Marshmallow měl do čokolády vhodit a nechat nasáknout. Zda budete tuto novozélandskou tradici dodržovat, záleží jen na vás. Mnohem šílenější, než házet Marshmallows do horké čokolády, je jejich opékání nad ohněm. Z pěnového bonbonu se stane horké, blátivé lepidlo, které láká víc ke hraní než snědení.

Marshmallows

Wholefood Balls

Jedinci vyznávající zdravý životní styl jistě ocení kuličky tvořené pouze ze sušeného ovoce, převážně datlí a ořechů. V krámech najdete různé druhy a různá balení za vcelku přijatelné ceny. Pokud vám kuličky přijdou příliš malé, je možné vybírat z mnoha variant oříškových, ovocných či müsli tyčinek.

Zdravé kuličky z datlí, oříšků a kakaa

Mint Treat

Angličané milují chuť sladkého v kombinaci s mátou, proto ani na Zélandu nejde opomenout sladkosti tohoto typu. K dostání je nespočet různých druhů čokolád, bonbonů a sušenek plněných mátovým krémem. Výborné jsou Mint Treat od značky Griffins.

Mentolové sušenky

Zákusky, které musíte ochutnat v kavárně

Není nad to odpočinout si u dobré kávy a lahodného zákusku. Kiwi si umějí život příjemně osladit. Osobité kavárny většinou bývají nabité usmívajícími se lidmi pochutnávajícími si na jejich oblíbeném zákusku. Mnoho z oněch cukrářských dobrot je možné zakoupit i v supermarketech, a to za nižší cenu. Každý ale časem přijde na to, jak slastný je život kavárenského povaleče.

Úžasné zákusky v kempu Gentle Annie
Novozélandské dorty z trhu
Novozélandské dorty z trhu v Taupu
Zákusky z obchodu New World

Caramel Slice

Pokud jste již někdy ochutnali tento energeticky nabitý zákusek, jistě se vám jen při pomyšlení na něj sbíhají sliny. Caramel Slice najdete ve všech kavárnách. Často se setkáte s různými variantami jako například bez lepku (gluten free) nebo v podobě košíčků, vylepšené o vločky a kokos. Ať je to jakákoli alternativa, nikdy neuděláte chybu, když si Caramel Slice objednáte.

Caramel Slice

Lemon Slice

Vedle Caramel Slice existuje ještě mnoho podobných variant. Svěží je Lemon Slice, chuťově výrazný zase Coconut Slice. Kombinací v podobě různých plátků (slice) je mnoho. V tomto případě se vyplatí „jíst očima“. Ochutnejte jen to, co vás skutečně láká, a ne proto, že někdo psal, jak je to výborné. Zákusky je třeba si vybírat – stejně jako místa, kde si je dáte.

Carrot Cake

Mrkvový dort je známý i u nás v Čechách, není ale natolik populární jako na Zélandu. Při výběru je dobré být opatrný, protože ne všude narazíte na chutné kousky. Kvalitní dort poznáte podle nadýchanosti a výšky korpusu, stejně jako podle krému, který je roztažený navrch. Poleva by neměla být tenká a cukrová či rozteklá, ale krásně hladká a poměrně vysoká jako dobrý máslový krém. Carrot Cake se podává buďto se šlehačkou, nebo s jogurtem.

Carrot Muffin

Muffins

Stejně jako v Anglii nesmí ani na Zélandu chybět nekonečné množství Muffins, které můžete koupit za pár dolarů i v supermarketech. V kavárnách mívají většinou zajímavé kombinace jako pomeranč, šafrán a kardamom. O tomhle muffinu se vám bude zaručeně i zdát.

Úžasný pomerančovo-šafránový muffin

Banana Cake

Těsto slazené banánem je měkké, hutné a chuťově neodolatelné. Různé variace máslových krémů podtrhují vláčný piškot. Jediné, co občas kazí této pochoutce jméno, je cukrová poleva nepřirozených barev. Čeho je moc, toho je příliš, ale nenechte se odradit.

Banana Cake

Cheesecake

Kdo se bojí experimentovat, může vsadit na klasiku. Cheesecake je na Zélandu poměrně oblíbený a najdete ho většinou v každé kavárně a restauraci. Patří k lehčím a svěžejším zákuskům. Většina ostatních je totiž neuvěřitelně sladká.

Melting Moments

Drobná sladkost v podobě dvou silnějších lineckých koleček slepených krémem. Někomu to může připadat příliš suché a sladké, ovšem ke kávě je to báječná pochoutka. Rozhodně stojí za ochutnání.

Custard Square

Tento zákusek není zas často k vidění a mívá i různé názvy. Poznáte ho podle silné pudinkové výplně, čokoládové polevy a základu z listového těsta. Nejlepší překvapivě nenajdete v kavárně, ale v potravinách 4 Square na Waitarere Beach. 

Custard Square s cukrovou polevou

Lolly Cake

V neposlední řadě (spíš jako raritku než pochoutku) chci zmínit Lolly Cake. Zákusek plněný měkkými bonbony či Marshmallows, který je lákadlem hlavně pro děti, protože je barevně úžasně pestrý.

Domácí moučníky z Kiwi kuchyně

Kiwi si vařením ani pečením neztrpčují život. Moučníky, které doma připravují, jsou většinou velmi jednoduché a rychlé. Rozhodně však nelze říct, že by nebyly chutné. Každá rodina má svůj vlastní recept, který se dědí z matky na dceru.

Slavný novozélandský med

Pavlova

Úžasně lehký a chutný zákusek, o jehož původ se Nový Zéland neustále pře s Austrálií. Pravděpodobně byl prvně upečený zélandským kuchařem, který se nechal inspirovat tanečním představením ruské baletky Anny Pavlovové. Dort má připomínat její lehkou baletní sukni, která měla světlezelenou barvu. Základní korpus tvoří našlehané bílky s cukrem, které se navrství na plech tak, aby připomínaly nadýchanou baletní sukni. Po upečení se vršek ozdobí domácí šlehačkou a kiwi.

Variant existuje na tisíce. Upéct dobrou Pavlovu však není až tak jednoduché. Kiwi jich pro jistotu pečou rovnou hned několik najednou a vyberou jen tu, která na povrchu křupe, ale uvnitř je hezky vláčná. 

 

Pavlova

Lamington

Většinou se setkáte se dvěma druhy těchto zákusků. Základní piškot se nakrájí na kostky a polije buďto čokoládou, nebo jahodovou polevou. Na závěr se obě varianty obalují v kokosu. Při podávání se nakrojí a vymažou marmeládou, krémem či šlehačkou.

Lamington

Rhubarb Crumble

Crumble je oblíbený buďto z rebarbory, nebo z jablek. Je to velmi jednoduchý moučník připomínající náš štrůdl, ovšem bez těsta. Do pečicí misky se pouze nastrouhají jablka (či rebarbora), promíchají se s cukrem a skořicí a hojně zasypou drobenkou. Směs z rebarbory je úžasná.

Oblíbený domácí zákusek Rhubarb Crumble

Christmas Pudding

Opět trocha anglické tradice, která na Zélandu nikdy chybět nebude. Podomácku vyrobený Christmas Pudding je plný sušeného ovoce, které se spolu s dalšími ingrediencemi napresuje do plátýnka a před podáváním uvaří. Pak se krájí na plátky a podává s vanilkovým pudinkem či zmrzlinou. Christmas Pudding můžete koupit v období Vánoc i v obchodě (stejně jako ostatní moučníky), ale s domácími se to nedá srovnat.

Christmas Cake
Čerstvě uvařený Christmas Pudding

Trifle

je další vánoční pochoutkou oblíbenou hlavně na Novém Zélandu. Protože zde Vánoce prožívají v největších horkách, je Trifle tím nejoblíbenějším vánočním zákuskem. Základ tvoří piškot, sušenky, perníčky nebo roládky, kterými se obloží miska, na ty se navrství vanilkový pudink plus ovoce – a pokračuje se, dokud není miska plná. Někteří piškot zalévají třešňovým likérem, který dodá zákusku ten správný šmrnc. Navrch se pak ušlehá smetana, která se opět ozdobí ovocem.

Zajímá vás, jak vypadají netradiční kiwi Vánoce? Na blogu najdete článek Jak se slaví Vánoce na Novém Zélandu.

Tradiční vánoční dortíky

Shortbread

Tahle sušenka vzdáleně připomíná naše linecké cukroví. Skládá se pouze z mouky, másla a cukru. Kiwi a Angličané ji rádi zapíjejí černým čajem.

Banoffee Pie

Další z tradičních anglických pochoutek, která kdysi zářila i na novozélandském cukrářském nebi. Dnes však její popularita klesla. Pokud na koláč někde narazíte, rozhodně neváhejte ochutnat. Sušenkový korpus, zkaramelizované kondenzované mléko, šlehačka a banány – to zní jako pohádka z úst znalého mlsala.

Zmrzlina

Pokud máte rádi zmrzliny, na Zélandu si opět přijdete na své. Na každém rohu narazíte na velkou zmrzlinárnu a i v nejmenším krámku vám naservírují přinejmenším kopečkovou. Rozhodně byste neměli minout tu s příchutí Manuka Honey, což je chlouba zélandských včelařů. Originální zélandskou příchutí je také Hokey pokey aneb vanilková zmrzlina s kousky medového karamelu.

Radost z mražené dobroty zde mají i alergici na mléko a vegani. Zéland je Mekkou bezlaktózových (dairy free) a bezlepkových (gluten free) pochoutek.

Úžasná zmrzlinárna v Queenstown

Real Fruit Ice cream

Jistě jste už i v Čechách ochutnali točenou zmrzlinu ze zmrazeného ovoce dle vašeho výběru. Možná ale netušíte, že tento nápad i stroj pocházejí z Nového Zélandu. Základem je vanilková či jogurtová zmrzlina, do které se přihodí určité množství zmraženého ovoce. Většinou tuto zmrzlinu najdete přímo u ovocných sadů, kde se čerstvě natrhané ovoce rovnou mrazí. Vám pak běhá mráz po zádech, jak je to dobré.

Coconut Ice cream

Nejenom vegani a alergici na laktózu ocení zmrzliny bez živočišného mléka. Základem je kokosová smetana, do které se přidávají různé druhy ovoce, čokolády, zeleného čaje, vanilky či oblíbeného zélandského ovoce Feijoa. Nejlepší příchuť kopečkové zmrzliny, která určitě stojí za ochutnání, je s příchutí malin a rozmarýnu od firmy Lalele. Většinou jejich stánek potkáte v Aucklandu na různých festivalech. Kokosovou zmrzlinu je ovšem možné koupit i v supermarketu, kde si můžete vybrat z různých příchutí od různých značek. K nejlepším patří Little Island nebo nanuky od Nice Blocks.

Nejlepší zmrzlina z kokosového mléka od Little Island

Sorbet

Kdo z nás by neznal domácí jahodovou dřeň a neolízl se při pomyšlení na ni. Sorbet je něčím obdobným. Opět je to zmrzka, kterou si mohou dopřát vegani i alergici na mléko. Sorbety jsou na Zélandu hodně oblíbené a jedna z nejlepších příchutí, kde nikdy nešlápnete vedle, je mango.

Žití na Zélandu je samo o sobě jednou velkou čokoládovou tabulkou. Sladkost, která – když si správně vyberete a pomalu necháte odtávat na jazyku – vám přinese spoustu radosti a překvapivé euforie. Záleží už jen na vás samotných, jestli si koupíte sladkost v obchodě a vychutnáte ji na pláži při západu slunce, nebo si sednete ke kávě flat white a budete přikusovat Carrot Cake v kavárně s výhledem na oceán. Anebo se jen budete kochat výhledem, který vám přinese stejné potěšení jako nějaká sladkost.

Pokud rádi pečete a chtěli byste vyzkoušet některé ze zmíněných zákusků, doporučujeme komerční webové stránky firmy Chelsea, podle kterých peče nejedna Kiwi cukrářka. 

Autorka průvodce, Alena Voglová, je životním požitkářem. Miluje dobrodružství, dobré jídlo, zábavu a poznávání cizích kultur. Momentálně žije na Novém Zélandu, kde sbírá recepty do svého projektu Cestovatelská kuchařka – Travel Cookbook. Pravidelně také svými články přispívá do Jihočeského kalendáře. Psaní je jejím životním koníčkem i profesí.

Lyžařská střediska Nového Zélandu

Nemůžete vystát červencové tropické teploty, smutně koukáte na vaši lyžařskou výbavu ve skříni a Alpy vás už nebaví? Nevěšte hlavu a vyrazte se zchladit do lyžařského ráje jižní polokoule – na Nový Zéland.  Všichni ostřílení Kiwi vám potvrdí, že krajina Pána prstenů toho nabízí mnohem víc než by se na první pohled mohlo zdát. Sjíždět zasněženou sopku a přitom pozorovat oceán? Není problém, na Novém Zélandu zažijete i tyto nevšední momenty.

Patříte-li mezi ty, kteří zde pracují nebo žijí dlouhodobě, věříme, že o novozélandské zimě už víte své. Proto směle přeskočte úvodní řádky a vrhněte se na seznam jednotlivých ski areálů aktualizovaný pro sezonu 2018.

| Jižní ostrov | Severní ostrov |

Zima a ski areály na Novém Zélandu

Chystáte-li se na Nový Zéland během českého léta, neprohloupíte. V době, kdy se do Evropy hrnou davy turistů, Nový Zéland zeje prázdnotou. Období mezi květnem až zářím není hlavní turistickou sezonou a místo na cestovatele tak spíš narazíte na světová lyžařská esa, která se sjíždí do jedné z TOP lyžařských destinací světa.

Vydat se v létě do zimy může znít jako holé šílenství, není tomu ale tak. Díky příjemným mimosezonním cenám vás dovolená bude stát podstatně méně a když vyjde počasí, budete moci trávit dny na výšlapech i sjezdovkách.

Hlavní lyžařská sezona začíná v první polovině června a končí s příchodem října, za dobrých podmínek trvá i měsíc déle.

Novozélandský sníh se liší od toho evropského a hraje milovníkům zimních sportů do karet. Díky vyšší vlhkosti vzduchu je sníh pevnější a vydrží delší dobu nerozježděný. Narazíte tu ale také na prašan, na jaký jsme zvyklí v Evropě. Jen musíte trochu hledat. Některé oblasti jako třeba Treble Cone jsou proslulé prašanem a trasami vyznačenými mimo sjezdovky. Pokud nejste poblíž anebo holdujete extrémním sportům, máme pro vás i jiné řešení.

Heli skiing

Nemůže-li prašan za vámi, vydejte se za ním vy. Výlety helikoptérou neslouží jen k rekreačním účelům ale také k honbě za kvalitním sněhem. Říká se, že je na Novém Zélandu největší počet vrtulníků na osobu na světě. Možná i proto je rájem mezi freeridery a skiaplinisty. Tito dobrodruzi se nechají vyvést až do vrcholků hor, odkud se zpátky dostávají po vlastní ose. Rájem pro heli skiing je například Mt Cook neboli Aoraki.

heliski
Heliskiing, zdroj: heliski.co.nz

Tip CZECHKiwis: Heli skiing je pojišťovnami obvykle považovaný za rizikový sport. Zkontrolujte si, zda vaše cestovní pojištění tyto aktivity kryje. Pokud ne, nezapomeňte se na tyto aktivity připojistit.

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

Zní to až moc dobrodružně? Zůstaňme tedy nohama na zemi. A to doslova.

Rozdíly mezi ski areály

Na Zélandu narazíte na několik druhů lyžařských areálů. Kromě těch velkých „komerčních“, na které jsme zvyklí v Evropě, najdete i poněkud netradiční a na první pohled zastaralá střediska (club fields).
Někde na jejich pomezí se pohybují areály, které vlastní a udržuje jedna novozélandská rodina (family fields).

Velká „komerční“ střediska

Mezi velká střediska patří i horké tipy CZECHKiwis – na Jižním ostrově to jsou Coronet Peak, Remarkables, Mt Hutt, Cardrona a na Severním ostrově střediska v oblasti Mt Ruapehu. Tyto areály jsou plně vybavené.

Najdete zde:

  • lyžařské i snowboardové školy
  • ke vchodu se dostanete autobusem
  • vybavení si vypůjčíte v samotném areálu
  • často se můžete ubytovat i občerstvit přímo u sjezdovky
  • díky umělému zasněžování se pravidelně otevírají jako první a zavírají mezi posledními

Tip CZECHKiwis: Nabízíme rezervaci skipasů ve všech komerčních lyžařských střediscích. Klienti CZECHKiwis získávají slevu 4% na všechny skipasy!
Pro nabídku stačí vyplnit formuář na konci stránky nebo zde!

Club fields

Klubová střediska jsou pravým opakem těch komerčních. Většinou disponují pouze základním vybavením – nečekejte luxusní lanovky, kavárny a často ani půjčovny, zato zažijete netradiční „domáckou“ atmosféru.
Úroveň služeb se u jednotlivých středisek liší. U těch nejméně vybavených ale platí, že by se jim začátečníci měli vyhnout velkým obloukem. Zkušení lyžaři budou ale štěstím bez sebe.

Jižní ostrov

Jižní ostrov přímo oplývá lyžařskými areály. Nežije zde tolik lidí jako na Severním ostrově a podstatnou část ostrova tvoří hory. Díky své poloze je zde také chladnější počasí a sněhová nadílka vydrží déle.

Jednotlivé areály se ale nacházejí poměrně daleko od větších nebo turistických měst. Zkušení řidiči si mohou vypůjčit auto (před cestou si zjistěte informace o příjezdové cestě – zda potřebujete pohon na všechna 4 kola nebo řetězy), do větších středisek se ale dostanete i autobusy.

Queenstown, Wanaka a oblast Cantenbury jsou středisky lyžařského průmyslu. Hledáte-li netradiční zážitky, toto jsou místa, kam byste se měli vydat.

Queenstown

1. Coronet Peak

Lyžařská sezona: 15. 6. 2019 –říjen 2019
Otevírací doba: denně 9–16 h
Noční lyžování: středa, pátek, sobota 16–21 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 280 hektarů sjezdovek
Doprava: 25 minut autem z města Queenstown, kyvadlová doprava denně od Snow Centre
Parkování: celkem 7 parkovišť s celkovou kapacitou 1200 vozů
Další vybavení: 2 terénní parky, dětská sjezdovka, tubing, občerstvení, půjčovna vybavení, hlídání dětí, 3 dopravníky pro začátečníky

Kompletní ceník najdete na webu Coronet Peak.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Coronet Peak najdete na oficiálních webových stránkách.

2. The Remarkables

Lyžařská sezona: 8. 6. 2019 – říjen 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé, experty
Rozloha: 385 hektarů sjezdovek
Doprava: 37 minut autem z města Queenstown, kyvadlová doprava z/do Queenstown
Parkování: celkem 3 parkoviště s celkovou kapacitou 900 vozů
Další vybavení: 3 terénní parky, občerstvení, lyžařská škola, půjčovna vybavení, 3 dopravníky pro začátečníky

Kompletní ceník najdete na webu The Remarkables.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o The Remarkables najdete na oficiálních webových stránkách.

Wanaka

3. Cardrona

Lyžařská sezona: 1. 6. 2019 – říjen 2019
Otevírací doba: 8.30–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé, experty
Rozloha: 400 hektarů sjezdovek
Doprava: 35 minut z města Wanaka, kyvadlová doprava z/do Wanaky, Queenstown a Arrowtown
Parkování: jedno parkoviště u vstupu, několik dalších podél příjezdové cesty (autobus vás za poplatek vyveze do areálu)
Další vybavení: lyžařská a snowboardová škola, hlídání dětí, tubing, občerstvení, ubytování, půjčovna vybavení

Kompletní ceník najdete na webu Cardrona.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Cardrona najdete na oficiálních webových stránkách.

4. Treble Cone

Lyžařská sezona: 27. 6. 2019 – říjen 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 550 hektarů sjezdovek
Doprava: 30 minut autem z města Wanaka, kyvadlová doprava z/do Wanaky (Treble Cone Express)
Parkování: parkoviště u vstupu a na konci příjezdové cesty
Další vybavení: lyžařská škola, hlídání dětí, občerstvení, půjčovna vybavení, 2 terénní parky

Kompletní ceník najdete přímo na webu Treble Cone.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Treble Cone najdete na oficiálních webových stránkách.

treble cone
Zdroj: Treble Cone Ski Area

Canterbury

5. Mt Hutt

Lyžařská sezona: 7. 6. 2019 – říjen 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 365 hektarů sjezdovek
Doprava: 35 minut autem z Methvenu, 90 minut z Christchurch, kyvadlová doprava z/do Methvenu a Christchurch
Parkování: parkoviště u vstupu a podél příjezdové cesty (autobus vás zdarma vyveze do areálu)
Další vybavení: 4 terénní parky, půjčovna vybavení, občerstvení, výhled až na Tichý oceán, lyžařská škola, hlídání dětí, 2 dopravníky pro začátečníky

Kompletní ceník najdete přímo na webu Mt Hutt.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Mt Hutt najdete na oficiálních webových stránkách.

6. Broken River

Lyžařská sezona: 9. 7. 2019 – začátek října
Otevírací doba: 9–16 h
Noční lyžování: podle předpovědi
Typ střediska: klubové středisko s moderním vybavením
Vhodné pro: mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 175 hektarů sjezdovek
Doprava: 90 minut autem z města Christchurch
Další vybavení: lyžařská a snowboardová škola, občerstvení, ubytování, noční lyžování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Broken River.
Veškeré informace o Broken River najdete na oficiálních webových stránkách.

7. Mt Lyford

Lyžařská sezona: 22. 6. 2019  – září/říjen
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé, experty
Rozloha: 180 hektarů sjezdovek
Doprava:, 20 minut autem z města Waiau, ranní autobus z/do Mt Lyford Lodge, víkendový autobus z/do Kaikoura
Parkování: parkoviště u vstupu
Další vybavení: lyžařská škola, hlídání dětí, občerstvení, ubytování, půjčovna vybavení, tubing

Kompletní ceník najdete přímo na webu Mt Lyford.
Veškeré informace o Mt Lyford najdete na oficiálních webových stránkách.

8. Mt Cheeseman

Lyžařská sezona: 6. 7. 2019 – září/říjen
Otevírací doba: 9–16.30 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé
Doprava: 90 minut autem z města Christchurch
Parkování: parkoviště u vstupu
Další vybavení: lyžařská a snowboardová škola, občerstvení, ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Mt Cheeseman.
Veškeré informace o Mt Cheeseman najdete na oficiálních webových stránkách.

9. Mt Dobson

Lyžařská sezona: 5. 7. 2019 – začátek října
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: family field
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 400+ hektarů sjezdovek
Doprava: 30 minut z města Geraldine
Parkování: parkoviště u vstupu (220 míst)
Další vybavení: lyžařská a snowboardová škola, občerstvení, půjčovna vybavení

Kompletní ceník najdete přímo na webu Mt Dobson.
Veškeré informace o Mt Dobson najdete na oficiálních webových stránkách.

10. Ohau Snow Fields

Lyžařská sezona: 25. 6. 2019 – září/říjen
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: rodinné
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 725 hektarů sjezdovek
Doprava: 4 hodiny autem z města Christchurch
Další vybavení: lyžařská a snowboardová škola, občerstvení, půjčovna vybavení, ubytování, 2 terénní parky

Kompletní ceník najdete přímo na webu Ohau Snow Fields.
Veškeré informace o Ohau Snow Fields najdete na oficiálních webových stránkách.

11. Roundhill

Lyžařská sezona: 29. 6. 2019 – září
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 550 hektarů sjezdovek
Doprava: 35 minut autem z města Tekapo, 3 hodiny z Christchurch, kyvadlová doprava z/do Tekapo
Parkování: parkoviště u vstupu
Další vybavení: lyžařská škola, terénní park, občerstvení, půjčovna vybavení, ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Roundhill.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Roundhill najdete na oficiálních webových stránkách.

roundhill
Zdroj: Roundhill Ski Area Tekapo

12. Porters

Lyžařská sezona: 21. 6. 2019– začátek října 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé, experty
Rozloha: 230 hektarů sjezdovek
Doprava: asi 1 hodinu z města Christchurch, kyvadlová doprava z/do Christchurch
Parkování: parkoviště u vstupu
Další vybavení: občerstvení, půjčovna vybavení, lyžařská a snowboardová škola, ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Porters.
Veškeré informace o Porters najdete na oficiálních webových stránkách.

13. Craigieburn

Lyžařská sezona: 2. 7. 2019 – říjen 2019
Otevírací doba: 10–16 h, 9–16 h (víkendy)
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: pokročilé, experty
Rozloha: 400+ hektarů sjezdovek
Doprava: 1,5 hodiny z města Christchurch
Další vybavení: lyžařská škola (pro odvážné), ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Craigieburn.
Veškeré informace o Craigieburn najdete na oficiálních webových stránkách.

14. Mt Olympus

Lyžařská sezona: 7. 7. 2019 –říjen 2019
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 60 hektarů sjezdovek
Doprava: 45 minut autem z města Christchurch
Další vybavení: ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Mt Olympus.
Veškeré informace o Mt Olympus najdete na oficiálních webových stránkách.

15. Fox Peak

Lyžařská sezona: červenec – říjen (víkendy)
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé, experty
Rozloha: 50 hektarů sjezdovek
Doprava: 1 hodinu autem z města Fairlie
Parkování: parkoviště u vstupu
Další vybavení: ubytování (asi 4 km od sjezdovky), stánek s občerstvením

Kompletní
ceník najdete přímo na webu Fox Peak.
Veškeré informace o Fox Peak najdete na oficiálních webových stránkách.

Nelson Lakes

16. Rainbow Ski Area

Lyžařská sezona: 28. 6. 2019 – polovina října 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 350 hektarů sjezdovek
Doprava: 2 hodiny autem z města St Arnaud, 4 hodiny od Nelson
Parkování: parkoviště u vstupu i pod příjezdovou cestou (kyvadlová doprava z parkoviště ke vchodu)
Další vybavení: lyžařská i snowboardová škola, občerstvení, půjčovna vybavení, opravna

Kompletní ceník najdete přímo na webu Rainbow Ski Area.
Veškeré informace o Rainbow Ski Area najdete na oficiálních webových stránkách.

Hanmer Springs

17. Hanmer Springs Ski Area

Lyžařská sezona: červenec 2019 – polovina září 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 52 hektarů sjezdovek
Doprava: 2,5 hodiny autem z města Christchurch, kyvadlová doprava z/do Hanmer Springs
Parkování: parkoviště u vstupu
Další vybavení: terénní park, lyžařská i snowboardová škola, ubytování, občerstvení, půjčovna vybavení

Kompletní ceník najdete přímo na webu Hanmer Springs Ski Area.
Veškeré informace o Hanmer Springs Ski Area najdete na oficiálních webových stránkách.

Hanmer springs
Foto: Hanmer Springs Ski area

Arthurs Pass

18. Temple Basin

Lyžařská sezona: 19. 7. 2019 – září
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 320 hektarů sjezdovek
Doprava: 2 hodiny autem z města Christchurch
Parkování: parkoviště na úpatí hory – pěšky ke sjezdovkám přes Arthur’s Pass National Park 40–60 minut
Další vybavení: občerstvení, ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Temple Basin.
Veškeré informace o Temple Basin najdete na oficiálních webových stránkách.

Severní ostrov

Na Severním ostrově je tepleji a navíc zde nenajdete tolik hor jako na jižní polovičce Nového Zélandu. O to zajímavější podmínky tu ale na milovníky svahů čekají. Místo hor tu budete sjíždět zasněžené dřímající vulkány.

1. Manganui Ski Area

Lyžařská sezona: začátek června 2019 – začátek října 2019
Otevírací doba: 9.30–16.00 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 59 hektarů sjezdovek
Doprava: 45 minut autem z města New Plymouth
Parkování: parkoviště na úpatí hory – pěšky ke sjezdovkám 20–30 minut
Další vybavení: terénní park, ubytování, občerstvení

Kompletní ceník najdete přímo na webu Manganui Ski Area.
Veškeré informace o Manganui Ski Area najdete na oficiálních webových stránkách.

Mt Ruapehu

2. Whakapapa

Lyžařská sezona: 22. 6. 2019 – 28. 10. 2019 (1. 6. 2019 – otevření nižšího úseku)
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 550 hektarů sjezdovek
Doprava: 90 minut autem z města Taupo
Parkování: několik parkovišť s celkovou kapacitou 1600 vozů
Další vybavení: lyžařská škola, prostor pro začátečníky (Happy Valley), terénní park, občerstvení, servis lyží a snowboardu, 2 půjčovny vybavení, v rámci Mt. Ruapehu lze na jeden skipas lyžovat i v areálu Turoa

Kompletní ceník najdete přímo na webu Whakapapa.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Whakapapa najdete na oficiálních webových stránkách.

3. Turoa

Lyžařská sezona: 29. 6. 2019 – 28. 10. 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: komerční
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 500 hektarů sjezdovek
Doprava: 30 minut autem z města Ohakune
Parkování: několik parkovišť s celkovou kapacitou 1600 vozů
Další vybavení: lyžařská škola, terénní park, občerstvení, hlídání dětí, servis lyží a snowboardu, půjčovna vybavení, v rámci Mt. Ruapehu lze na jeden skipas lyžovat i v areálu Whakapapa

Kompletní ceník najdete přímo na webu Turoa.
Pro nabídku skipasů napište poptávku zde.
Veškeré informace o Turoa najdete na oficiálních webových stránkách.

4. Tukino

Lyžařská sezona: červenec 2019  – září 2019
Otevírací doba: 9–16 h
Typ střediska: klubové
Vhodné pro: začátečníky, mírně pokročilé, pokročilé
Rozloha: 170 hektarů sjezdovek
Doprava: 2 hodiny autem z města Taupo
Další vybavení: lyžařská a snowboardová škola, občerstvení, ubytování

Kompletní ceník najdete přímo na webu Tukino.
Veškeré informace o Tukino najdete na oficiálních webových stránkách.

Tipy na závěr

Na závěr uvádíme odkazy, které vám přijdou vhod během plánování.

  • Booking.com a Airbnb.com – ubytování v blízkosti areálů
  • Metservice – aktuální předpověď počasí
  • Snow – aktuální kvalita sněhu
  • AA – aktuální situace na silnicích
  • Snowpool – car sharing pro ty, co míří na sjezdovky
  • Pronájem auta – v zimních měsících je pronájem vozů a zejména campervanů mnohem levnější. Doporučujeme vypůjčit i sněhové řetězy a topení, pokud již v campervanu není. Pro aktuální nabídku na půjčení vozu, stačí vyplnit formulář zde.
  • Pojištění – před provozováním zimních sportů se ujistěte, že vaše pojistka tyto aktivity kryje.

Ne nadarmo se říká, že Nový Zéland je lyžařským centrem jižní polokoule. Chcete-li zažít jiné podmínky, výhledy jako z pohlednic a panenskou přírodu, zašlete nám poptávku na letenky. Zélandské zimní měsíce nejsou hlavní turistickou sezonou, zemi tak budete moci poznat zase trochu jinak.

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

Pokud už na Zélandu jste, milujete hory a lyžování – právě teď se otevírají pracovní pozice spojené s prací na sjezdovkách. Stačí si vybrat a zkusit své štěstí. Nebo jen využijte časové svobody, kterou máte a zakupte si dlouhodobou permanentku, díky které výrazně ušetříte oproti jednotlivým vstupům.

Historie Nového Zélandu: Od prvního osídlení přes českou stopu až do současnosti

Když se řekne Nový Zéland, většina z nás si vybaví Pána prstenů, ovce nebo známou novozélandskou haku v podání ragbyového týmu All Blacks, která se stala celosvětovým hitem. Někteří lidé dokonce zaměňují tuto nádhernou zemi s Austrálií. Nový Zéland sice může působit dojmem zapadlého souostroví na konci světa, jeho historie je ale naprosto fascinující a je to národ velký duchem. 

Začtěte se do neuvěřitelné a mnohdy trnité cesty, kterou museli ujít nejen původní obyvatelé, ale také evropští přistěhovalci. Cestu, na jejímž konci se zrodila společnost, ve které vyšší dobro převažuje nad individuálními úspěchy a která je tak úzce spjatá se svou historií. Nemůžeme začít jinde než u počátků osidlování Aotearoa – země dlouhého bílého oblaku, jak ji viděli první osadníci z Polynésie.

Historie Nového Zélandu

První osídlení

Nástrahy

Nový Zéland se ve vodách Tichého oceánu vyvíjel zcela izolovaně a vlivem poměrně rychlého odtržení od prakontinentu Gondwany se zde vytvořil naprosto unikátní ekosystém. Díky absenci přirozených predátorů byly ostrovy obývané především nelétavými ptáky, jako byl například moa, na pobřežích se nacházely kolonie tuleňů a vodní toky překypovaly rybami. Ostrovy byly poseté hustými lesy se stromy kauri dorůstajícími výšky i přes 50 metrů.

Z tohoto pohledu se Nový Zéland jevil jako zelený ráj, který jen čekal na své objevení prvními lidmi. Ti tak učinili zhruba před 800 lety, přičemž museli překonat nejednu těžkost. Bouřlivé vody Tasmanova moře a neexistence Severky na jižní polokouli poměrně ztěžovaly navigaci při plavbě a také riziko odvrácení od pevniny směrem do širého nekonečného oceánu.

Proto je jisté, že první osadníci z oblasti východní Polynésie byli výbornými mořeplavci. Překonali všechny nástrahy „pouze“ v kánoích, což je z dnešního pohledu naprosto nepředstavitelné a fascinující zároveň. K tomu přičtěme fakt, že kánoe nesly kromě osadníků také rostliny vhodné k dalšímu pěstování, jež měly zajistit přežití posádky v nové zemi. Jednalo se například o sladké brambory zvané kūmara, které se později pěstovaly především v semitropických regionech Severního ostrova.

Nově příchozí osadníci přinesli i svou specifickou polynéskou mytologii, která se předávala ústně z generace na generaci a přetrvává už po staletí do dnešní doby.

Konec zeleného ráje

Postupem času se populace zvyšovala, což mělo za následek nejen rozdělení celé země do mnoha oblastí, ale také uspořádání společnosti do různých kmenových skupin obývajících tu či onu oblast. Pokud by si ale někdo myslel, že kmeny spolu soužily v míru, byl by na omylu.

Válčení mezi kmeny bylo na denním pořádku a svým způsobem bylo považované za kmenové dědictví. Většinu z nás by asi napadlo, že se válčilo především o půdu (je snazší zabrat něčí už vyčištěnou půdu, než si sám zkultivovat kus buše pomocí sekery), jenže takové spory byly spíše okrajové. Převážně docházelo k potyčkám z důvodu osobní pomsty či urážlivého gesta.

Se změnou společnosti musela nutně přijít i změna v tamním ekosystému, ke kterému nebyli první osadníci (Maoři) dvakrát citliví. Podařilo se jim vyhubit zmiňovaného ptáka moa a poměrně zdecimovat osady tuleňů na pobřežích. Rozlehlé pruhy lesů začaly být pomalu vypalované a stromy kauri využívané na stavbu kánoí, obydlí a jejich guma jako podpalový materiál.

Nový Zéland přestal být oním nedotčeným rájem. Tyto změny ale nebyly natolik drastické oproti těm, které měly nastat s příchodem prvních pakeha – bílých evropských, zejména však britských kolonizátorů.

Příchod Evropanů a vztahy s původními obyvateli

Vražedné setkání

První setkání mezi Maory a Evropany se odehrálo v roce 1642, kdy na severu Jižního ostrova přistál se svou posádkou nizozemský mořeplavec Abel Tasman. Nejednalo se zrovna o vřelé přijetí – Evropané byli sice Maory přivítaní troubením, avšak následnou evropskou odpověď si Maorové vyložili jako záminku k boji, což ve finále stálo život čtyři Evropany.

Z tohoto důvodu Abel Tasman zvedl kotvy a místo prvního kontaktu nazval Murderers Bay neboli Vražedná zátoka. Ještě stihl zemi pojmenovat podle nizozemské provincie Zeeland.

Za další znovuobjevení Nového Zélandu lze vděčit kapitánu Jamesi Cookovi, který obeplul oba novozélandské ostrovy v roce 1769. Cook prohlásil zemi za državu Velké Británie, což byla tradiční procedura britské koloniální „mašinerie“. Právě Cook je považovaný za toho, kdo otevřel brány Nového Zélandu pro další britské vstupy, čímž položil základy k postupnému ovládnutí země.

Mapa Nového Zélandu, jak ji v roce 1770 zakreslil James Cook. Překvapivá je přesnost mapy!

První evropské osady a nelehké soužití

První evropské osady ve 20. letech 19. století začaly vznikat v oblasti Bay of Islands na severu Severního ostrova, s čímž také přišly počáteční problémy a pnutí v soužití mezi místními Maory a přistěhovalci z Británie. Vztahy mezi oběma tábory tak nebyly vždy srdečné a mnohdy byly dosti krvavé.

I přesto postupem času vzniklo vzájemné partnerství. Maorové akceptovali přítomnost Evropanů za předpokladu, že byli neškodní, užiteční a prodávali Maorům žádané zboží (rozumějte zbraně). Pokud by tomu tak ale nebylo, kdykoli byli připravení tento evropský „zárodek“ bez milosti zničit.

Se založením britské trestanecké kolonie v Novém Jižním Walesu v Austrálii se Nový Zéland dostal do hledáčku britských obchodníků, kteří toužili po novozélandských zdrojích (dřevo, velryby, tuleni a zemědělské produkty). To přivedlo na Nový Zéland další skupiny Evropanů, jimiž byli nejprve velrybáři, následně obchodníci a misionáři.

Právě misionáři projevovali největší snahu zasahovat do maorské společnosti a usilovali o její změnu v duchu britského kolonialismu. Evropská populace tak postupem času rostla a v Británii už se o Novém Zélandu přestávalo smýšlet jako o „maorské“ zemi, kam přicházejí osadníci, ale jako o zemi osadníků, kde je potřeba zajistit prostor i pro Maory.

Je celkem logické, že už tak vratká rovnováha mezi oběma skupinami tím získala vážnější trhliny. Začalo opět docházet ke střetům a konfliktům, které se vedly hlavně o půdu a surovinové zdroje. Britští osadníci začali požadovat významnější zásah a záštitu britské vlády, což mělo ochránit jejich zájmy a nastolit takové soužití, které by bylo vzájemně výhodné jak pro Brity, tak pro Maory.

Proto byl na Nový Zéland vyslaný v roce 1833 britský koloniální správce James Busby, aby spory řešil. Jeho pravomoci ale byly velmi limitované. Nemohl v podstatě nic, nesměl povolat vojenský zásah, neměl oprávnění na tomto nezávislém území nastolit jakýkoli řád a působil v podstatě pouze v roli mediátora sporů.

Treaty of Waitangi

Bylo by ovšem chybou domnívat se, že jeho aktivita byla zcela zbytečná. James Busby měl zemi postupně připravit na přechod pod britskou správu. Prvním krokem této snahy bylo zvolení maorské vlajky maorskými náčelníky a následně (v roce 1835) podpis Deklarace nezávislosti. Tento dokument však v podstatě nic neznamenal a rozhodně nenahrazoval na Novém Zélandu efektivní vládu.

Nadále docházelo k různým šarvátkám, což spolu s nekontrolovatelnými nákupy půdy a obchodními zájmy všelijakých kolonizačních skupin přimělo Colonial Office (britský Koloniální úřad) jednat. Bylo potřeba Nový Zéland dostat pod britskou správu, tím pádem převést suverenitu Nového Zélandu na Británii – a to se souhlasem Maorů.

K tomu došlo podepsáním Smlouvy z Waitangi (Treaty of Waitangi) 6. února 1840, která je dodnes součástí novozélandského práva. V podstatě se jedná o zakládající dokument Nového Zélandu. Maorové se vzdali své suverenity ve prospěch Velké Británie, na oplátku jim bylo garantované vlastnictví půdy a získali stejná práva jako občané Velké Británie.

Waitangi Treaty Grounds

Platnost této smlouvy je dodnes předmětem sporů a pochybností. Především kvůli jejímu nepřesnému překladu z angličtiny do maorštiny, který trval jeden den, přičemž anglická verze se od té maorské poměrně liší. Dalším důvodem je, že s podpisem smlouvy souhlasili především náčelníci kmenů ze Severního ostrova. K některým kmenům na Jižním ostrově se tato událost sotva donesla.

I přesto, že nové uspořádání vypadalo idylicky, začali Maoři svého unáhleného podpisu smlouvy litovat – hlavně proto, že se do země hrnulo velké množství dalších evropských osadníků, kteří od nich chtěli kupovat půdu. Maoři podcenili množství imigrantů, kteří přibydou na Zélandu, a některé maorské kmeny se daly na odboj, což vedlo k válkám mezi maorskými kmeny a „pakeha“ (evropskými přistěhovalci) v letech 1845–1872. Některé kmeny se však přidaly na stranu Evropanů, kteří měli válečnou přesilu. Vzpoury ze strany Maorů tak byly dosti krvavě potlačené.

Novozélandská vláda se pokusila ukonejšit pocity frustrace Maorů mj. tím, že jim roku 1867 přidělila čtyři křesla v parlamentu. Pocit křivdy si však někteří Maorové nesou dodnes.

Světové války

Hospodářství i populace Nového Zélandu vzkvétaly. Rozvoj ale zabrzdila první světová válka, které se Nový Zéland velmi aktivně zúčastnil na straně Dohody a zaplatil vysokou daň: ve válce, kam narukovalo 100 000 Novozélanďanů, byl zabit nebo zraněn každý třetí mužský obyvatel Nového Zélandu ve věku 20–40 let. K nejslavnějším bitvám novozélandské armády patřila bitva o Gallipoli (1915–1916).

Válečné ztráty se tehdy dotkly prakticky každé novozélandské rodiny. Nový Zéland každoročně vzpomíná na účastníky válek během Anzac Day, který připadá na 25. dubna, den výročí vylodění vojsk v Gallipoli.

ANZAC Day
Květy vlčího máku jsou symbolem ANZAC Day, vzpomínky na Novozélanďany a Australany, kteří se z války domů nevrátili.

Během druhé světové války Nový Zéland znovu vyslal na bojiště 120 000 vojáků po boku Británie. Ztráty byly znovu enormní. Měl nejvíce mrtvých a zraněných na počet obyvatel ze všech bojujících států. Zároveň se – na rozdíl od první světové války – ocitlo v bezprostředním ohrožení i území Nového Zélandu, když začala hrozit invaze Japonců. Po celou dobu války střežilo novozélandské území americké námořnictvo, což založilo tradici velmi úzkých vazeb se Spojenými státy.

Česká stopa na Novém Zélandu

Ze Stodu až na konec světa

Mezi nově příchozími evropskými přistěhovalci byli i osadníci z tehdejšího Rakousko-Uherska, konkrétně se jednalo o malou skupinu německy mluvících Čechů ze Stodu kousek od Plzně. Důvodem jejich emigrace bylo náboženské pnutí v zemi, chudoba a nedostatek cenově dostupné půdy.

Zároveň novozélandská vláda lákala evropské osadníky příslibem 16 hektarů úrodné půdy, které získal každý nově příchozí dospělý. O této příležitosti se osadníci dozvěděli z dopisů od Martina Krippnera, který již žil na Novém Zélandu.

Většina z nich na cestu vynaložila své veškeré úspory, popřípadě si vypůjčili, a v roce 1863 opustili svou rodnou zemi nadobro. Je naprosto obdivuhodné, co tato malá skupina 83 osadníků dokázala. Vyměnili vše, na čem celý život pracovali, za vidinu lepšího života v relativně neznámé zemi na druhém konci světa.

Po strastiplné cestě, kdy posádku sužovala mořská nemoc, nedostatek jídla, vody a primitivní sanitární zařízení, je čekal další šok. Půda, o které tolik snili, se nacházela hluboko ve vnitrozemí a byla velmi hustě zalesněná.

Naštěstí osadníkům pomohl náčelník tamního maorského kmene Te Hamara, který českou osadu Puhoi pravidelně navštěvoval a přinášel dostatečné zásoby jídla. Také osadníky naučil lovit, rybařit, pěstovat místní plodiny a stavět domy. Jen díky jeho pomoci se osadníkům podařilo zajistit přežití. Jejich příběh ilustrovala výstava, která se odehrála v plzeňském DEPO2015 v roce 2015 a nesla název Dobrodruzi.

Puhoi se dodnes hlásí ke svému českému původu a snaží se ve městě udržovat českou kulturu.

Puhoi
Puhoi
Foto: Tomáš Čapek

Český malíř novozélandských Maorů

Další nesmazatelnou českou stopu zanechal na Novém Zélandu Gottfried (Bohumir) Lindauer. Narodil se v Plzni a na Nový Zéland emigroval v roce 1874. Proslavil se svými portréty Maorů, které jsou na Novém Zélandu považované za součást národního dědictví.

Jeho dílo je zde shromážděné do dvou velkých sbírek, na které se můžete podívat v Auckland Art Gallery a v národním muzeu Te Papa ve Wellingtonu. Plzeň uspořádala svému rodákovi retrospektivní výstavu v roce 2015 v rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.

Nový Zéland v centru světového dění

Volební právo ženám

Zdá se to až neuvěřitelné, ale pouhých 53 let po podepsání Smlouvy z Waitangi získaly ženy na Novém Zélandu v roce 1893 jako první na světě právo volit v parlamentních volbách. Abychom pochopili, o jak významný krok se jedná, musíme si uvědomit fakt, že například ženy v Evropě získaly toto právo až po první světové válce a ve Spojených státech až v roce 1920.

Novozélandské ženy za tento nebývalý úspěch vděčily místním bojovnicím za ženská politická práva, tedy sufražetkám, vedeným Kate Sheppard, která rozeběhla masivní petiční kampaň v letech 1891–1893. Snaha sufražetek je velmi fascinující, protože se jim podařilo za krátkou dobu přesvědčit poměrně mladou novozélandskou společnost, kde se přijímalo tradiční rozdělení rolí ve společnosti.

Ženy se staraly zejména o domácnost a rodinu, přičemž veřejný a politický prostor byl vymezený pouze mužům. Podepsáním nového volebního zákona guvernérem Nového Zélandu Lordem Glasgowem přechází v platnost a zaručuje všem ženám nad 21 let včetně žen maorského původu volební právo.

Bezjaderná zóna

Nejednalo se však o jediný případ, kdy Nový Zéland vzbudil pozornost světa. Když premiér David Lange v roce 1984 podepsal dohodu o bezjaderné zóně na Novém Zélandu, zakázal tím přístup všech lodí nesoucích jaderný náklad do svých vod a přístavů. To ovlivnilo hlavně USA a Francii, které se vůči tomuto kroku vymezovaly. Nový Zéland se tak pustil do pomyslného boje s goliášem, kterého představovaly USA.

Pro USA byl novozélandský postoj nepochopitelný a nadále prosazovaly svou dlouhodobou politiku „nepotvrzování ani nepopírání“, zda jejich lodě nesou jaderný náklad. Také hrozily sankcemi a přerušením vojenských vazeb, dokonce i vyloučením Nového Zélandu z aliance ANZUS (mezinárodní vojenská dohoda Austrálie, Nového Zélandu a USA), k čemuž v roce 1985 skutečně došlo.

Nešlo zde o pouhý politický výstřelek a Nový Zéland tento postoj nezaujal bez příčiny. Předcházel tomu bombový útok na vlajkovou loď Greenpeace Rainbow Warrior kotvící tou dobou v Aucklandu plus časté novozélandské protesty proti francouzským jaderným testům v Tichomoří. To vedlo tamní společnost k vytvoření masivní petiční kampaně, kterou mnozí připodobňují její důležitostí ke kampani sufražetek.

Vláda Nového Zélandu vyslyšela názor lidu a nepodlehla tlaku vojenského giganta USA. Zároveň se Nový Zéland vymezil jako nezávislá země, která má svůj názor a stojí na straně svých občanů.

Současné vztahy mezi Maory a Novozélanďany

Nový Zéland jako vzor

Nový Zéland je považovaný za vzor v mnoha oblastech. Jednou z nich je soužití maorské populace a potomků evropských přistěhovalců bílé pleti. Původním obyvatelům ostrovů se naštěstí vyhnul osud, který stihl Aborigince v Austrálii nebo Indiány v Severní Americe, a nezůstali tak na okraji společenského života. Naopak se na něm aktivně podílí. Maoři zastupují všechny možné pozice přes celé společenské spektrum od právníků přes lékaře a učitele až po poslance. V současné době se obě kultury navzájem ovlivňují a výjimkou nejsou ani sňatky mezi Maory a „pakeha“.

Te Puia, Rotorua
Foto: Fraser Clements

Může to znít idylicky, ale realita nebyla vždy tak růžová. Díky převaze Evropanů se Maoři dostali do defenzivy a následné snahy o jejich integraci do nové společnosti vedly k rozpadu a narušení tradičního maorského způsobu života. Spousta mladých Maorů začala odcházet za prací do velkých měst jako Auckland nebo Wellington, na venkově tak nezbývalo mnoho těch, kteří by udržovali maorské tradice a zvyky. Tuto situaci ve své knize povídek Pounamu Pounamu zobrazuje i věhlasný novozélandský spisovatel Witi Ihimaera.

Problémy Maorů ve městech

Maorové žijící ve městech, odtržení od svých rodin a tradičního způsobu života, čelili mnoha nesnázím. Zaprvé nemohli sehnat adekvátní ubytování – kvůli obavám vlastníků nemovitostí z řetězové migrace a přeplněnosti domů.

Další svízel byl postupný zánik maorštiny. V městských školách se vyučovala pouze angličtina a s maorštinou se jednoduše ve školních osnovách nepočítalo. To vedlo k tomu, že v roce 1980 bylo méně než 20 % Maorů považovaných za rodilé mluvčí. Napětí mezi Maory a bílými obyvateli ještě prohloubily maorské požadavky na kompenzace nespravedlností a nároků na půdu plynoucích z roku 1840.

Vztahy mezi Maory a bělochy se tak staly palčivou politickou a společenskou otázkou, kterou bylo potřeba vyřešit. Jako první pověstná vlaštovka se jeví schválení Treaty of Waitangi Act 1975, který Maorům přiznává nárok na půdu z roku 1840. Nastal zdlouhavý proces vracení půdy, který sám o sobě nešel tak hladce. Často byl poznamenaný protesty těch Maorů, kteří požadovali radikálnější řešení, nebo dokonce nezávislost kmenů. Historicky největšího odškodnění se dostalo kmeni Tainui, který v roce 1995 získal jako kompenzaci 170 milionů NZD a přes 15 000 hektarů zestátněné půdy.

Sociální problémy a jedinečná identita

Maoři a „pakeha“ (obyvatelé bílé pleti) se spolu postupem času naučili žít – i přesto, že tu a tam je ve společnosti cítit pachuť nespravedlnosti, ať už ze strany původních obyvatel, nebo naopak ze strany přistěhovalců.

I přes všechny sociální problémy se ale současná vláda snaží o bikulturní, respektive multikulturní přístup, kde vedle sebe budou pracovat a žít obě etnika a budou mít možnost vracet se ke svým kořenům a pečovat o svou jedinečnou identitu. Toto je vyobrazené i ve státním znaku Nového Zélandu, kde je žena reprezentující evropské dědictví a naproti ní maorský válečník představující zase to maorské. Téměř zapomenutá maorština se opět vyučuje ve školách.

Novozélanďané a jejich přínosy lidstvu

Sir Edmund Hillary

I přes relativně nízký počet obyvatel (4,8 milionu) se Nový Zéland může pyšnit celosvětově známými osobnostmi, které svým přínosem obohatily lidstvo. Začněme osobností, kterou sami Novozélanďané vnímají jako nejpopulárnější. Je to Sir Edmund Hillary, který zdobí pětidolarovou bankovku.

Jeho jméno je známé snad všem, kteří se kdy setkali se zeměpisem na základní škole. Právě E. Hillary stanul v roce 1953 na samotném vrcholku světa Mt. Everest jako první muž na Zemi spolu s šerpou Tenzingem Norgayem. E. Hillary měl duši dobrodruha, když například podnikl výpravu na jižní pól, kde vedl novozélandskou odnož expedice Commonwealth Trans-Antarctic Expedition mezi lety 1955–58.

Zde dosáhl jižního pólu jako první člověk po nešťastné expedici Roberta Falcona Scotta, jenž zahynul při cestě zpět v roce 1912. Hillary ale nebyl jen dobrodruhem a horolezcem, byl také velkým filantropem a díky jeho nadaci se podařilo poblíž Mt. Everestu vybudovat několik škol, dvě nemocnice, opravit kláštery a mnoho dalšího.

Sir Ernest Rutherford

Dalším neméně známou osobností je Sir Ernest Rutherford. Rodák z Nelsonu, který byl fyzikem přednášejícím na předních světových univerzitách (například i na té v Cambridgi). Rutherford jako první na světě identifikoval strukturu atomu a byl schopný atom úspěšně „rozdělit“.

Je také považovaný za zakladatele jaderné fyziky a díky přínosům vědě byl v roce 1908 oceněný Nobelovou cenou za chemii za výzkum rozpadu prvků a chemii radioaktivních látek. Jeho podobiznu najdeme na stodolarové bankovce.

Dame Kiri Te Kanawa

Novozélanďané se neztratili ani ve světě vážné hudby, protože jednou z nejvýznamnějších světových sopranistek je Dame Kiri Te Kanawa. Zpěvačka maorského původu debutovala v Královské opeře Covent Garden v roce 1971. Jedním z nejdůležitějších bodů její kariéry bylo vystoupení na svatbě prince Charlese a lady Diany v roce 1981 před celosvětovým 750milionovým publikem.

Peter Jackson

Neexistuje pravděpodobně nikdo, kdo by neznal novozélandský přínos světové kinematografii, a proto se i zde musí nevyhnutelně objevit jméno Petera Jacksona. Toho všichni znají jako režiséra oscarových filmů Pán prstenů a Hobbit, ve kterých ožívá svět Středozemě z pera J. R. R. Tolkiena. Jackson svým přínosem otevřel Nový Zéland filmovému průmyslu a také turismu.

Spousty turistů sem přilétají právě proto, aby zavítali na místa, kde se kultovní trilogie natáčely. Takovým příkladem je město Matamata, které se označuje za domov Kraje“ (The Shire) a kam do známého Hobitína ročně zavítají tisíce návštěvníků.

Přeneste se do Hobitína s naším podrobným průvodcem Hobitín – kouzelná vesnička z Pána prstenů.

Hobbiton
Foto: Hobbiton Movie Set.

All Blacks

Představovat celosvětově nejúspěšnější a téměř neporazitelný ragbyový tým světa – novozélandské All Blacks – snad ani není nutné. Jejich jméno je známé nejen fanouškům, ale i těm, kterým ragby nic neříká. Není se čemu divit a All Blacks za tuto patřičnou slávu vděčí svým úspěchům.

Vyjmenovávat bilance jejich vítězství je asi zbytečné. Důležité ale je, že v roce 2015 se jim jako prvnímu ragbyovému týmu na světě podařilo třikrát zvítězit ve Světovém poháru. K jejich popularitě neodmyslitelně patří i ikonický tanec haka.

Tanec Haka
Foto: James Heremaia

Nový Zéland a Commonwealth

Loajální přítel Británie

Nový Zéland byl od roku 1840 britskou kolonií a vůči své „mateřské“ zemi byl vždy velice loajální. Často zde byly britské zájmy hájené mnohem víc než v samotné Británii. Jako důkaz může posloužit fakt, že Nový Zéland vyslal svůj největší vojenský kontingent na pomoc Británii v době búrských válek mezi lety 18991902. Stejně tak to dokazuje i zastoupení Nového Zélandu v obou světových válkách po boku Británie.

Díky svým vazbám na Británii získal Nový Zéland v roce 1907 statut dominia a má tak právo na svou vlastní samosprávu. Nezávislost Nového Zélandu v rámci Britského společenství byla o pár let později ještě potvrzená Westminsterským statutem v roce 1931, který trvá dodnes. Hlavou státu je – byť jen symbolicky – britská královna. Vláda na Novém Zélandu oficiálně schválila tento statut až po šestnácti letech v roce 1947. Vzbuzovalo to dojem, že se novozélandská vláda zdráhá převzít opratě odpovědnosti a nezávislosti.

Zrada „mateřské“ země

Už když byl Zéland britskou kolonií, směřovala většina jeho exportu právě do Británie, čímž se Nový Zéland stal hlavní britskou zásobárnou masa, vlny a mléka. O to větší šok byl proto vstup Velké Británie, onoho vzoru novozélandské společnosti, do EHS v roce 1973.

Tímto krokem jako by Británie hodila svého nejvěrnějšího přítele přes palubu. Británie totiž musela přijmout obchodní opatření a cla zaměřená na dovoz produktů nejen z Nového Zélandu, ale i z ostatních zemí Commonwealthu.

To Nový Zéland ovlivnilo v oblasti hospodářství i ve sféře zahraniční politiky země a postupně se vymaňoval z britské tradice. Na poli zahraniční a bezpečnostní politiky se začal Nový Zéland orientovat na USA a Austrálii. Dokonce došlo i k debatě o novém ústavním uspořádání země, čímž už by Zéland neměl žádné vazby na Británii.

Tendence úplně se oprostit od vlivu Británie byly na pořadu dne i relativně nedávno – během referenda ohledně změny novozélandské vlajky, které probíhalo v letech 2015 a 2016. Většina Novozélanďanů se ale nakonec vyjádřila pro současný vzhled vlajky – tzv. Union Jack, který odkazuje k vazbám na Británii.

Nový Zéland a Commonwealth dnes

Pokud si tedy klademe otázku, nakolik je pro Nový Zéland v současnosti Commonwealth důležitý, můžeme říct, že i přes všechno ostatní stále hraje klíčovou roli. V době, kdy se Británie chystá na brexit, to vypadá, že se vše vrátí do starých kolejí. Nový Zéland v čele se svojí premiérkou Jacindou Ardern totiž postupně chystá dohody o volném obchodu s Británií.

Dalším důvodem je fakt, že tento malý ostrovní stát jednoduše potřebuje fungující mezinárodní platformu. Zde díky svým společným principům, historii, přátelství, jazyku, tradicím a konsenzu může čelit novodobým hrozbám, jako jsou kybernetické útoky, dezinformační kampaně atd. 

Nový Zéland ušel dlouhou cestu, na které se vymanil z dlouholetého britského vlivu, a stal se naprosto nezávislý. Z mé zkušenosti mají Novozélanďané k Británii stále velmi blízko. Měla jsem možnost vidět poslední návštěvu prince Williama a vévodkyně Kate na Novém Zélandu v roce 2014 a náladu v zemi bych jednoduše popsala jako „královské šílenství“ v nejpozitivnějším smyslu slova.

Pár slov závěrem

Nový Zéland je naprosto úžasná země, jedinečná svou přírodou, bohatá historií a rozmanitá multikulturní společností. Není proto divu, že v poslední době je turisticky hojně navštěvovaná a mnoho lidí zde našlo svůj nový domov. Je však potřeba respektovat a chránit jeho výjimečnost, aby i nadále zůstal zachovaný jeho přirozený a ničím nezkažený půvab. To je také důvod, proč Novozélanďané dbají na své dějiny a jsou hrdí na historický vývoj, kterým jejich země prošla.

Autorkou článku je Alena Šedivcová, který na Nový Zéland odjela s přítelem před 5 lety. První půlrok wwoofovali (dobrovolnictví na farmách s udržitelným zemědělstvím) na Severním ostrově. Díky tomu se seznámili s úžasnými lidmi, kteří jim později nabídli ubytování a práci. Nový Zéland je pro ni srdeční záležitostí. Zbožňuje novozélandskou přírodu, mentalitu a historii. Díky psaní článku pro CZECHKiwis.cz si zakládá svůj vlastní blog, kde vás seznámí se vším, co na Zélandu prožila.

SEZNAM ZDROJŮ

Knihy

  • Bennett Joe. A Land of Two Halves: An Accidental Tour of New Zealand. London. Scribner. 2005. Str. 313.
  • Harper L., Mudd T. a Whitfield P. Turistický průvodce Nový Zéland. Brno: Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2009. Str. 6–10.
  • Sinclair Keith a kol. Dějiny Nového Zélandu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. Str. 358.
  • Ženíšek M., Šanc D. a kol. Commonwealth politické systémy. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s. r. o., 2007. Str. 61–98.

Elektronické zdroje

  • ABC. New Zealand set to mark anti-nuclear victory over the United States. [online]. 16. 9. 2018. Dostupné z: http://www.abc.net.au/news/2016-08-13/new-zealand-celebrates-anti-nuclear-victory-over-united-states/7731644
  • Aktuálně.cz. New Zealander explores west Bohemian roots. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: https://zpravy.aktualne.cz/new-zealander-explores-west-bohemian-roots/r~i:article:639635/?redirected=1536566464
  • Česká televize. Poprvé šly ženy k volbám na Novém Zélandu, až potom v USA. [online]. 12. 9. 2018. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/1321124-poprve-sly-zeny-k-volbam-na-novem-zelandu-az-potom-v-usa
  • Department of Conservation. Kauri. [online]. 8. 9. 2018. Dostupné z: https://www.doc.govt.nz/nature/native-plants/kauri/
  • New Zealand History. Women and the vote. [online]. 12. 9. 2018. Dostupné z: https://nzhistory.govt.nz/politics/womens-suffrage
  • New Zealand History. NZ Race Relations. [online]. 16. 9. 2018. Dostupné z: https://nzhistory.govt.nz/classroom/nz-race-relations/effects-of-second-world-war
  • New Zealand Rugby. All Blacks. [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: http://www.nzrugby.co.nz/what-we-do/all-blacks
  • PuhoiNZ. Puhoi. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: https://puhoinz.com/
  • Stuff Politics. Is the British Commonwealth still even relevant to New Zealand? [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: https://www.stuff.co.nz/national/politics/103258693/is-the-british-commonwealth-still-even-relevant-to-new-zealand
  • The Guardian. New Zealand flag vote – as it happened. [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: https://www.theguardian.com/world/live/2016/mar/24/new-zealand-flag-vote-historic-flag-change-decision-to-be-announced-live
  • The Guardian. The surprising history of the haka: it’s not just the All Blacks’ war dance – video. [online]. 22. 9. 2018. Dostupné z: https://www.theguardian.com/sport/video/2015/sep/11/history-haka-all-blacks-new-zealand-rugby-video
  • Vegetables.co.nz. Kumara (sweet potato) has a long history of cultivation in New Zealand. [online] 8. 9. 2018 Dostupné z: https://www.vegetables.co.nz/vegetables-a-z/kumara/
  • Whakamiharo Lindauer online Auckland Art Gallery Toi a Tamaki. The Artist Gottfried Lindauer. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: http://www.lindaueronline.co.nz/artist/the-artist-gottfried-lindauer
  • Západočeská galerie v Plzni. Gottfried Lindauer (1839–1926). Plzeňský malíř novozélandských Maorů. [online]. 10. 9. 2018. Dostupné z: http://www.zpc-galerie.cz/cs/gottfried-lindauer-1839-1926-plzensky-malir-novozelandskych-maoru-250
  • 100% Pure New Zealand. Ten famous New Zealanders you should know about. [online]. 18. 9. 2018. Dostupné z: https://media.newzealand.com/en/story-ideas/ten-famous-new-zealanders-you-should-know-about/

NOVINKA! Mobilní aplikace CZECHKiwis!

Dlouho připravovaná mobilní aplikace CZECHKiwis je nyní zdarma ke stažení pro telefony se systémem Android i iOS.⁣ Kromě obsahu, který najdete na našem webu, představujeme s aplikací i řadu novinek. Tou nejzajímavější je funkce „Uživatelé“, ve které jednoduše najdete krajany ve vašem okolí, se kterými se můžete spojit na chatu a společně zajít třeba na pivo. ⁣Registrovaným uživatelům je k dispozici také hned několik slevových kuponů!

Mobilní aplikace CZECHKiwis

Kde aplikaci stáhnout?

Jaké funkce v aplikaci najdete?

Akční letenky

  • z aplikace můžete jednoduše poptávat letenky u CZECHKiwis
  • najdete tu vždy aktuální akční nabídky
  • registrovaní uživatelé obdrží automatické notifikace s každou novou akční nabídkou!

Články (nejen) pro plánování cesty 

  • v aplikaci najdete všechny dosavadní články CZECHKiwis, pro cestovatele na working holiday i  pro plánování dovolené na Zélandu
  • v samostatné sekci najdete vždy ty nejčerstvější články z webu

Průvodce a mapy

  • aktuání průvodce oblastmi Nového Zélandu, které neustále rozšiřujeme
  • mapa zajímavých míst a mapa služeb krajanů

Sekce uživatelů

  • pouze pro registrované
  • možnost seznámit se s dalšími cestovateli a chatovat
  • funkce chatu funguje i v ČR, takže se můžete seznámit s dalšími cestovateli ještě před odletem na NZ

Tip CZECHKiwis: Pouze registrovaní uživatelé mají přístup k funkcím: notifikace na akční letenky a další zvýhodněné nabídky, přístup do sekce uživatelů a možnost chatovat s dalšími cestovateli poblíž, ať už v ČR nebo na NZ, přístup ke slevám.

Události

  • akce CZECHKiwis a další akce pro krajany v ČR i na Zélandu

Pojištění, jazykové kurzy a pronájem vozu

  • možnost jednoduše sjednat pojištění, jazykové kurzy, rezervovat pronájem vozu nebo trajekt mezi ostrovy

Kontakty

  • najdete zde kontakty na zastupitelské úřady na NZ/AUS i kontakt na asistenční linky pojišťoven (včetně bezplatného přesměrování ze Zélandu při zakoupení pojištění od CZECHKiwis)

Slevy

  • v sekci Slevy najdete slevové vouchery na služby od CZECHKiwis i dalších partnerů

Podívejte se na všechny funkce, které aplikace nabízí, v následujícím videu:

Hot cross buns / Velikonoční bochánky

K Velikonocům na Zélandu neodmyslitelně patří Hot Cross Buns. Jsou to voňavé kořeněné bochánky z kynutého těsta potírané cukrovou glazurou se zdobením ve tvaru kříže, který má symbolizovat ukřižování Krista. Tradičně se připravují na Velký pátek, i když dnes už jsou ve většině supermarketů k dostání celoročně. V Česku je seženete například v potravinách Marks and Spencer. Tajemstvím jejich chutě je koření a způsob podávání – jak již název napovídá, nejlepší jsou teplé a navíc se spoustou másla.

Pro ty, kteří rádi pečete a chcete srovnat chuť domácích a kupovaných Hot Cross Buns a nebo pro ty z vás, kteří byste je rádi ochutnali, ale nemáte možnost je koupit, přikládáme recept.

Příprava je středně náročná, je třeba počítat s kynutím (3-4 hodiny).

Hot Cross Buns

Hot Cross Buns (16 ks)

Ingredience

Kvásek
1 ¼ hrnku pekařské/chlebové mouky (High Grade White Flour)
1 ½ hrnku mléka
2 lžíce cukru
3 lžičky sušeného droždí

Těsto
3 hrnky pekařské/chlebové mouky (High Grade White Flour)
3 lžíce třtinového cukru
2 lžíce koření mixed spice (směs nového koření, skořice, hřebíčku, koriandru, zázvoru a muškátového oříšku, v ČR je možné nahradit perníkovým kořením)
1 lžička mleté skořice
1/2 lžičky mletého hřebíčku
1 lžičky soli
50g vychlazeného másla (nerozpouštět)
1 vejce, lehce ušlehané

1 ½ hrnku rozinek nebo sekaných sušených meruněk, pomerančová kůra

Kříže
½ hrnku mouky
1 lžička cukru
½ lžička prášku do pečiva
1/3 hrnku studené vody

Poleva
1/2 hrnku cukru
1/3 hrnku právě uvařené vody

Postup

Připravte si kvásek

Ve velké misce smíchejte mouku, vlažné mléko, cukr a droždí – jen tak, aby se vše propojilo. Přikryjte čistou utěrkou a nechte odpočívat v teplém místě bez průvanu dokud kvásek nezdvojí svůj objem,

Těsto

Poté, co kvásek “vyroste”, v dostatečně velké míse smíchejte zbytek mouky, cukr, koření a sůl. Při výběru vhodné mísy počítejte s tím, že pozdějí těsto zdvojnásobí svůj objem.

Nakonec ke směsi přidejte vychlazené máslo nakrájené na kousky, kvásek a vejce. Smíchejte dřevěnou vařečkou dokud se vše nespojí v jedno těsto.

Těsto vyjměte z mísy na čistou pracovní plochu a nyní začíná hnětení – čistýma rukama se zabořte do těsta a dejte těstu pořádnou masáž. Princip je jednoduchý, dlaněma zatlačte těstou silou k podložce a od sebe, těsto vraťte dohromady a k sobě a tak stále dokola. Nejdřív budete mít pocit, že je těsto mokré a lepivé, ale pokračujte v hnětení a brzy poznáte, že se těsto lepí méně. Pokud je lepení nepřekonatelný problém, můžete přidat trochu mouky nebo si v ní obalit ruce, ale čím méně mouky přidáte, tím lepší výsledek bude.

Hnětení zabere asi 10 minut, je to pěkná posilovna – na konci by mělo být pěkné hladké a elastické těsto. Jakmile je hotovo, nechte těsto i ruce chvilku odpočinout (5-10minut) a pak teprve přidejte ovoce. Po přidání ovoce do těsta hněťte zlehka asi minutu, než se těsto promísí s ovocem.

Těsto bude nakonci sice lepivé, ale mělo by být soudržné.

Celé těsto přesuňte zpět do mísy, přikryjte čistou utěrkou a nechte odpočívat na místě bez průvanu, dokud nezdvojnásobí svůj objem (cca 1-2 hodiny podle teploty okolí).

Jakmile se zdá, že těsto zdvojnásobilo svůj objem, vyndejte jej na pracovní plochu a rozdělte na 16 malých kousků.

Z každého kousku uválejte pevnou kouli.

Koule rozprostřete asi 1-2 cm od sebe na plech vyložený pečícím papírem. Přikryjte je potravinovou folií (lehce poolejovanou) a nechte asi hodinu kynout na plechu.

Rozehřejte troubu na 180°C (horkovzdušnou 160°C).

Letenky na Nový Zéland od CZECHKiwis.cz

Kříže

Vidličkou smíchejte mouku, prášek do pečiva, vodu a cukr dokud neutvoří hladkou pastu. Pastu dejte do cukrářského sáčku (nebo uzavíratelného sáčku s ustřiženým rohem) a na každou bulku udělejte nahoře křížek.

Bochánky ihned pečte uprostřed trouby cca 20 minut nebo než bochánky celé zezlátnou. Pokud bochánky nehnědnou, můžete na chvilku zvýšit teplotu trouby na 200°C.

Cukrová poleva

Během toho, co se bochánky pečou, šlehejte cukr s uvařenou vodou, dokud se cukr nerozpustí. Polevou potřete každý bochánek hned, jak je vyndáte z trouby.

Gratulujeme, právě jste upekli vlastnoruční Hot Cross Buns. Nezapomeňte, že nejlepší jsou teplé (mají to přeci již v názvu). Pokud je budete jíst později, neváhejte je otoustovat. Vždy ale servírujte se štědrou dávkou másla.

CZ Newsletter

  • Zaregistrujte se k odběru aktualit a tipů od CZECHKiwis!

Maorské legendy – Maui’s Fish: Jak získal Severní ostrov své jméno

Nový Zéland je známý především díky svým národním parkům, úžasným sceneriím a krajinné rozmanitosti. Ty ovšem nejsou jediné, které tuto zemi posunují rapidně vpřed v žebříčku. Dalším významným lákadlem je původní maorská kultura, která je na Novém Zélandu – téměř jako jediném místě na světě – stále s respektem prosazovaná. Následující řádky vás zavedou do dávné minulosti, kdy polynéský polobůh Maui vylovil z mořského dna Severní ostrov Nového Zélandu.

Pohled na Cape Reinga. Nejsevernější bod Nového Zélandu

Nejmladší z pěti bratrů ukáže svou moc

Maui byl synem Makeatutary, strážce podsvětí, a jeho ženy Tarangy. Jako nejmladší z pěti bratrů musel odjakživa snášet jejich urážky a ponižování. Přesto však Maui stále toužil, aby ho vzali s sebou rybařit na oceán. Bratři si ovšem pokaždé našli důvod, proč mladého Maui odbýt. Ať už to byl jeho věk, či jiná výmluva, vždy za tím stála hlavně jejich žárlivost vůči jeho magickým schopnostem.

„Já jim ukážu, kdo je tady nejlepším rybářem!“ řekl si konečně Maui jedné noci a ukryl se do jejich kánoe. Druhého dne při úsvitu se bratři sice pozastavili nad hmotností lodě, ovšem nenapadlo je zkontrolovat vnitřek, takže vyrazili lovit na oceán i s černým pasažérem. Ten jim během následujících pár dní připravil nejedno překvapení.

Východ slunce na pláži Ohope. Východní pobřeží Severního ostrova

Maui použil jako návnadu vlastní krev kapající z nosu

Po hodinách plavby, kdy se kánoe dostala z dohledu pevniny a překonala nebezpečně se o útes lámající vlny, začali bratři spouštět kotvu. V tom okamžiku se jim Maui zázračně zjevil. Nadšení z toho bratři byli jen pramálo. Bylo však pozdě se vrátit. K tomu byli všichni natolik ohromení Mauiho magickým zjevením, že ho bez protestů poslechli a pádlovali ještě dál na široký a neprobádaný oceán.

K jejich ještě větší nelibosti se Maui ne a ne rozhodnout pro vhodné místo na rybaření, a tedy pádlovali celý den a celou noc. Během noci bratři postupně usínali vsedě únavou, avšak Maui, poháněný vpřed zvláštní silou, pádlovat nepřestával. K ránu konečně zastavil na místě, které uznal za nejlepší pro rybolov, a dal si krátkého šlofíka.

Bratři byli velmi rozmrzelí, ale nahodili pruty, a zatímco Maui odříkával posvátnou karakia, což v překladu znamená modlitbu nebo požehnání, začali chytat jednu rybu za druhou. Brzy byla loď plná úlovků a bratři se nemohli navzájem vynachválit. „My jsme ti nejlepší rybáři na celém světě,“ gratulovali si navzájem.

Lenovník obecný, Phormium tenax, travinatá rostlina pocházející z Nového Zélandu

„Teď je řada na mně!“ zvolal Maui a začal vytahovat udici. Bratři, jejichž ješitnost byla mnohonásobně posilněná nadměrným počtem ulovených ryb, si z bratra opět začali utahovat, dokonce mu nenabídli ani zbytek jejich návnady, která jim stále ležela v lodi. Maui však s bratry dlouho neztrácel čas a jako návnadu použil vlastní krev kapající z nosu poté, co se do něj sám pěstí uhodil.

Jeho lano bylo utkané z lenovníku (tradiční novozélandská travinatá rostlina zvaná flax) a za odříkávání posvátné karakia nahodil. Na konci byl uvázaný kostěný hák, který mu kdysi darovala jeho babička. Co lze na takový hák ulovit, to do té doby netušil nikdo z osazenstva lodi. I sám zdatný Maui byl ohromený vlastním úspěchem.

Maui již nelovil pouhou rybu, nýbrž tahal ze dna oceánu celou zemi

Než Maui nahodil, roztočil lano nad hlavou takovou rychlostí, až se vzduchem začalo šířit magické dunění. Lano s hákem začalo rychle klesat ke dnu a Maui okamžitě pocítil záběr. Jeho hák se zachytil o paže vyřezané sochy Tekoteko, která staletí odpočívala na dně hlubokého oceánu. Tato socha je dle maorských zvyků vždy umístěná nad vchodem do marae, tedy místa, kde se Maorové shromažďují ke kulturním a náboženským akcím. Marae je jedním z předních symbolů maorské kultury a hraje významnou roli v životě každého příslušníka tohoto původního polynéského obyvatelstva Nového Zélandu. Ale zpět k legendě.

V tuto chvíli už Maui nechytal velikou rybu, ale lovil ze dna oceánu celý Severní ostrov Nového Zélandu. Maui se snažil ze všech sil, aby zemi z vody vytáhl, ta ale byla pevně připoutaná ke dnu. Začal znova odříkávat posvátnou karakia, jejíž moc sklouzla dolů po laně. V tu chvíli se země probudila a začalo nervy drásající měření sil. Země věděla, že oceán je její domovinou, a nechtěla se vzdát. Ovšem její síla byla menší než Mauiho odhodlání.

Maui pomalu začal vytahovat lano z vody, až se země objevila na hladině. Vyděšení bratři v lodi čekali, co bude dál. Země byla obrovská, rozprostírala se do dálky oběma směry na jih a na sever. „Musím najít svůj hák,“ zvolal Maui a otočil se ke svým bratrům. Rozhodl se jít hledat místo, kde se předtím pod vodou jeho hák zasekl do sochy Tekoteko, a zapřisáhl bratry, aby se země ani nedotkli.

Ti se však snažili ukořistit co největší kus pro sebe a začali do země sekat hned poté, co se Maui ztratil z dohledu. „Vždyť jsme přece pomohli s pádlováním,“ omlouvali své sobecké jednání. Proto je nyní povrch Severního ostrova tak vrásčitý a nerovný. Jeho tvar mnohým z nás připomíná podobu rejnoka plavajícího směrem na jih a jeho dlouhý ocas značí oblast dalekého severu, který ze západu lemuje nedotčená pláž nazývaná „devadesátimílová pláž“.

Devadesátimílová pláž, která lemuje západní pobřeží až téměř k nejvzdálenějšímu bodu Severního ostrova, Cape Reinga

Legenda praví, že kánoe, ze které Maui vytáhl ostrov z oceánu, se v průběhu věků proměnila v pevninu. Tak vznikl Jižní ostrov Nového Zélandu.

Legenda, nebo skutečnost?

Toto je legenda o vzniku dvou nádherných ostrovů uprostřed Tichého oceánu, kde žijí původní obyvatelé v souladu s obyvateli mnoha dalších národností, kteří se zde rozhodli usadit a žít. Severní ostrov Nového Zélandu je díky této legendě v maorštině nazývaný Te Ika-a-Māui, což v překladu znamená „Velká ryba Mauiho“. Jak to bylo ve skutečnosti, už musíte posoudit sami.

Maorskou legendu vám představila Kristýna Malíková. Po studiích na VŠ se rozhodla vyrazit na rok do světa a je tomu už 8 let, kdy poprvé nastoupila do letadla. Žije i pracuje na Novém Zélandu a jejím novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si on-line prací a cestovat. Sledovat ji a inspirovat se můžete na Instagramu kikiinaaa.
 

 

Jak se žije s Working Holiday? Sedm praktických rad

Sedm vyzpovídaných Čechů z článku o životě během Working Holiday už ví, jak to na druhé polokouli chodí. Nechte se inspirovat jejich příběhy a radami do života na Novém Zélandu.

Petra a Luděk

Petra Pohlídalová (28 let)
Geografka Petra přijela v březnu 2017 – v nejzazší termín od data podání. O WHS víza totiž žádala s partnerem, s kterým se rozešli. Před odjezdem na Zéland Petra potkala v Čechách Luďka, který neváhal, a zažádal o WHS také.

Luděk Mašín (28 let)
Luděk je partner Petry a v Čechách se živil jako ajťák v bance. Přiletěl za ní za 2 měsíce, ještě ani nestihl vyspat jet leg a už šel do práce. S Petrou po Zélandu hodně trekují, a také se nebojí žádné práce. V době našeho rozhovoru pracovali na třešních v Cromwellu. Po Zélandu pojedou na WHS do Kanady.

Petra a Luděk vzkazují: Neberte si s sebou tolik věcí, leťte nalehko. Cokoliv se tu dá koupit. Výjimkou je outdoorové oblečení, to kvalitní je tu hodně drahé. Další rada je – kupte si pořádné auto. Klidně nejprve pracujte, abyste si na něj vydělali. Z osobních zkušeností víme, že se to opravdu vyplatí, než pak každou chvíli jezdit s něčím porouchaným k mechanikovi. A poslední rada je – jeďte co nejdřív! Podmínky se neustále zpřísňují, uzavírají se treky, mizí neplacená místa na spaní. A to z toho důvodu, že je tu tolik backpackerů. Čím dřív sem přijedete, tím lépe!
 

Anna Pašáková (31 let)
Přijela na WHS v roce 2014 s přítelem Honzou, po práci v zemědělství a housekeepingu se rozhodla stát baristkou i přestože nikdy kávu nepila, ani nepije. Neuměla anglicky, a ani nevěděla jak zapnout kávovar. Dnes je z ní profesionální baristka a krátce i instruktorka plávání. Na Zélandu je již rezidentkou a v současné době očekává s přítelem přírůstek do rodiny. Děti tu plánuje odrodit všechny, líbí se jí místní porodnictví a pozitivní přístup. Pak se možná vrátí do Čech.

Anna vzkazuje: Začátky jsou vždycky tvrdý! Ale každá zkouška vám něco dá. Nejhorší je dostat první práci, nemyslím v zemědělství, tam berou všema deseti. Když to prolomíte a získáte referenci z Nového Zélandu, tak je to mnohem jednodušší. Nebojte se ničeho, posílejte to na všechny strany, i když si myslíte, že byste v něčem nemuseli být dobří – zkuste to. Neskutečně vám to rozšíří obzory. Netlačte na to, buďte v pohodě a nestresujte se. Ti lidi to nějakým způsobem vycítí. Ať už se jedná o ubytování, práci, či cokoliv jiného. Je dobré brát věci, tak jak jsou a buď to vyjde, nebo ne. Pokud jedete s partnerem, připravte se na to, že to bude těžké. Zéland je místo, kde si člověk ujasní, jestli spolu budete nebo ne. Jste dlouho zavření na jednom místě a projeví se tak všechny chyby. Pokud vydržíte Zéland, tak už vydržíte všechno.
 

Markéta Čiperová (23 let)
Markéta a její přítel Kanaďan jsou oba architekti. Zatímco přítel chtěl získat zkušenosti v oboru, Markétu to táhlo k její zálibě v minipivovarech. Po třech měsících se jim oběma podařilo své cíle naplnit a usadili se v Tauranze. A také stihli jedenáctidenní intenzivní výlet po obou ostrovech s rodinou. Na cesty si půjčili obytný karavan se self-contained licencí, a nadchlo je to. Touží si koupit vlastní obytné auto a projet Zéland křížem krážem, aby si doprohlédli vše, co ještě neviděli.

Markéta vzkazuje: Ať už cestujete na Zéland, nebo kamkoliv jinam, na začátku si napište dopis sami sobě. O tom, co od svého dobrodružství toho očekáváte a jaké jsou vaše představy, co se chcete naučit a jaké zkušenosti si odnést. Většinou se věci vydají jiným směrem, ale je super mít možnost si „svůj dopis“ čas od času přečíst a zhodnotit, jestli naplňujete, co jste si slíbili. Nebo na něj úplně zapomenout, po roce ho otevřít a zjistit, že jste tu zažili spoustu věcí nad vaše očekávání. Každopádně je dobré mít plán, ale být otevřený jakýmkoliv změnám, protože nikdy nevíš, koho potkáš, kde se ti zalíbí a jaké nabídky a možnosti tě po cestě potkají. 

Michaela Mrnková (24 let)
Míša, vystudovaná bioložka a pracovnice opavského muzea, vyrazila na Zéland s přítelem Ivem. Od prvních dní pracovala. Byla zahradnicí v Aucklandu, což se skládalo z těžké dřiny s krumpáčem. Delší dobu však pracovala jako uklízečka nedaleko Wellingtonu, kde zažili těžké chvíle – Míša živila oba, Ivo si nemohl tři měsíce najít práci v IT. Tahle zkouška prověřila jejich vztah a poté, co si Ivo našel práci, i když ne v oboru, našetřili dost peněz na další cestování. Po Zélandu cestují v retro campervanu, který si sami předělali. Před cestou domů plánují procestovat Austrálii, pacifické ostrovy i Asii.

Míša vzkazuje: Pokud si chcete zlepšit angličtinu, zkuste bydlet s kiwíkama. Překonejte to, že budete dělat chyby a mluvte. Naučte se v angličtině myslet. Já jsem třeba balila kiwi a počítala si u toho v angličtině. Nebo si zkuste překládat vlastní myšlenky, to můžete dělat kdykoliv, třeba i u nějaké nudné práce. A když vás nějaká práce bude štvát, budete fyzicky vyčerpaní – přestaňte se bát říkat ne. Není to tu přece jenom o práci, zvládnete si najít jinou. Pokud si neplánujete najít na Zélandu dobrou práci a zůstat natrvalo, doporučuji nezdržovat se ve městech, protože jako backpackeři  jsme tam vždy zápasili se sehnáním práce. Doporučuji Kerikeri – borůvky, mandarinky, pomeranče, kiwi. Při cestování je důležité zůstat v autě organizován, mít na všechno systém – jakmile nebude, vznikne chaos a nikdy nic nenajdete. No a vztah je zkouška ohněm. Ukáže se, zda spolu budete, nebo ne.

 

 

Lukáš Schejbal (30 let)
Lukáš doma pracoval jako programátor pro malou IT firmu. Na Zéland přijel na konci ledna 2017, usadil se v Te Puke, kde pracoval na kiwi sadu a vyrážel odtud s kamarády na treky. Na Zélandu ho překvapilo, kolik Čechů tu všude je. Na začátku zimy se přesunul do Wanaky, kde měl zajištěnou práci ve středisku Cardrona jako kitchen hand (pomocná ruka v kuchyni). Po zimě vyrazil s kamarády do Fiordlandu na treky a využít některé slevy na plavby a kajaky, které získal při práci v Cardroně. Poté se přesunul na sběr třešní. Nyní má v plánu prodat auto a začít cestovat po Zélandu stopem. Rád by tak potkal více místních. Cestou domů se chce zdržet ve Vietnamu.

Lukáš vzkazuje: Obecně bych vzkázal, že Nový Zéland není kulturně zas tak odlišný od Evropy a není potřeba se toho bát. U trekování bych zmínil hlavní výhodu Nového Zélandu, a tou je bohatá síť chatek. Vyplatí se koupit si hut pass a mít tak ubytování v řadě chat bez dalších poplatků. Je to také dobré místo na potkávání dalších lidí, a tak si ani sólo cestovatel nepřijde sám. Náročnost cest je skutečně rozmanitá, a tak si každý najde to své. I když tu Great Walks platí za takové chodníčky pro masy, i tak na nich lidé umírají, takže se rozhodně hodí nic nepodceňovat. V horách tu většinou není signál, proto je dobré k vybavení přidat i nouzový lokátor pozice. Lyžování na Zélandu je zážitek, který stojí za vyzkoušení. Pokud se někdo chystá lyžovat jen na pár dní/týdnů, tak určitě doporučuji vyhnout se školním prázdninám v červenci.  
 

Kristina Šaumanová (27 let)
V roce 2016 Kristina dostudovala učitelství a měla v Praze skvělou práci v anglické školce. Tomu odcestovat na Zéland předcházelo mnoho složitých rozhodnutí i rozpad tehdejšího vztahu. Kristina si sepisovala seznamy pro i proti a nakonec posbírala všechnu odvahu, zabalila si krosnu a jela. Měla vizi zůstat v oboru učitelství, a to se jí povedlo. Učí v mateřské školce v Mt. Maunganui. Díky práci získala i pracovní víza, takže zatím zůstává na další 3 roky. Surfuje, cestuje, navštívit jí přijela sestra a kamarádka, se kterými procestovala oba ostrovy.

Kristina vzkazuje: Při pracovním pohovoru koukali v mém oboru učitelství především na zkušenosti z Čech a na reference, které jsem měla, než přímo na mé vzdělaní. Brzy jsem se tu seznámila se spoustou lidí, co tu bylo taky na WHS nebo už déle, hodně mi pomohly různé facebookové stránky, kde se pořád něco děje a vymýšlí různé akce. Miluju zélandský styl života, pořád si tu připadám jak na dovolené, i když pracuji 8 hodin denně. Po práci si člověk může zajít na pláž, večer grilovat s přáteli a o víkendech objevovat nová místa. Pořád tu potkávám úžasné lidi se zajímavými příběhy. Zéland je prostě velmi pozitivní místo se spoustou možností. Všem, co váhají, určitě doporučuji ničeho se nebát a vyrazit. Je to sice cesta na druhý konec světa, ale v dnešní době internetu je vše mnohem jednodušší a zvladatelné. 

WHS_Akce

 

Děkujeme zpovídaným cestovatelům za možnost zveřejnit jejich příběhy a poskytnutí fotografií ze svých archivů!
Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz