Mount Cook National Park – pod vrcholy nejvyšších novozélandských hor

24/03/2019 - CZECHKiwis.cz Leave a comment

Led a skála. To je nejpřesnější definice národního parku Mount Cook, který je pojmenovaný po nejvyšší hoře nejen pohoří Jižních Alp, ale také celého Nového Zélandu. Pojďte s námi prozkoumat oblast, která je mnohými návštěvníky země Pána prstenů považovaná za nejkrásnější místo na souostroví.

Mount Cook National Park se představuje

Ještě v dobách, kdy se na místě dnešního Jižního ostrova bouřily vlny Tichého oceánu, se Aoraki a jeho bratři vydali na cestu kolem světa. Během plavby je ale zasáhlo neštěstí a chlapci nemohli pokračovat v cestě dál. Obrátili proto svou kánoi dnem vzhůru, postavili se na ni a čekali na pomoc. Než nějaká přišla, mrazivý jižní vítr proměnil celou posádku včetně plavidla v kámen. Z kánoe se stal Jižní ostrov, z bratrů pohoří a z nejvyššího chlapce Aoraki současná nejvyšší hora země – Mount Cook. Alespoň tak praví maorská legenda.

U maorských legend se vám bude tajit dech. Můžete si přečíst třeba Maorské legendy – Maui’s Fish: Jak získal Severní ostrov své jméno.

Dnes v národním parku Mount Cook, známém i pod maorským označením Aoraki, najdete 140 vrcholů přesahujících nadmořskou výšku 2000 metrů a 72 pojmenovaných ledovců, které pokrývají 40 % ze 722 kilometrů čtverečních rozlohy národního parku. Kromě toho je národní park, který je zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO, také domovem nejvyšší hory Nového Zélandu, monumentálního Mount Cooku. Hora dosahující výšky 3724 metrů nad mořem je dominantou národního parku a pohled na ni vám vyrazí dech.

Pro Maory má hora Mount Cook silný duchovní význam, proto se o její zdolání nikdy nepokusili. Evropany ale vrchol chladnými nenechal. Poprvé se horu společně se svými švýcarskými průvodci vydal pokořit irský horolezec Green v roce 1882. Expedice však nebyla úspěšná a horolezci skončili zhruba 200 metrů pod vrcholem. Ten dobyli až tři novozélandští odvážlivci – Jack Clarke, George Graham a Tom Fyfe, kteří se z Mount Cooku na svět rozhlédli v roce 1894.

V současnosti je celý park považovaný za jednu z nejlepších horolezeckých oblastí na světě, a to jak pro zkušené, tak i začínající lezce. Pravidelně do oblasti míří nespočet horolezeckých skupin, které v národním parku trénují výstupy na osmitisícovky. Povahou je totiž výstup na Mount Cook podobný tomu, který musí horolezci absolvovat při zdolávání Mount Everestu. Takhle zde trénoval i Novozélanďan Edmund Hillary.

Nemusíte ale být vášnivý lezec, abyste si národní park užili. Velkolepá podívaná to bude i pod vrcholky.

Zajímavost: Evropským jménem „Mount Cook“ nazval Aoraki kapitán Stokes v roce 1851, kdy se plavil na jih podél západního pobřeží Jižního ostrova. Jméno oslavuje anglického mořeplavce Cooka, který objevil a obeplul ostrovy Nového Zélandu v roce 1770.

Mount Cook National Park je pro mnohé nejkrásnějším místem na Novém Zélandu

Kam se vydat a co zažít

Visitor Center

Vaše první kroky v oblasti pod Mount Cookem by měly vést do návštěvnického centra. Ne snad proto, abyste nakoupili suvenýry. Spíš kvůli zjištění aktuálních informací o trasách a hlavně o počasí, které je v horách nevyzpytatelné a které byste rozhodně neměli podcenit. Horolezci se zde navíc mohou registrovat před výstupem a ostatní cestovatelé eventuálně objednat jakoukoli aktivitu, kterou provozovatelé v parku nabízí.

Procházky do hodiny

Buše v okolí Mount Cook Village
I v okolí nejvyšších novozélandských hor najdete trasy, které bez problémů zvládnou i děti. Vydejte se s nimi třeba do opravdové buše. Okouzlí vás tam nejen stromy a kapradiny, ale také zpěv tamějších ptáků. Nejkratší Bowen Bush Walk vám zabere 10 minut, její začátek najdete naproti benzince. Delší Glencoe Walk půjdete zhruba půl hodiny, vycházet budete od hotelu Hermitage. Pokud hledáte skvělé místo, odkud pozorovat východ nebo západ slunce, sem by měly vést vaše kroky. Poslední procházka je hodinová Governors Bush Walk a začíná u veřejného přístřešku, který je ve vesnici k dispozici.

Kea Point Track
Necelé tři kilometry dlouhou procházku, která nabízí nádherný výhled na horu Mount Cook, hravě zvládnete během hodiny tam i zpátky. Vhodná je i pro děti. Její začátek najdete v kempu za vesnicí. Pokud si chcete výlet prodloužit, vyrazit můžete už z vesnice, cesta tak bude trvat o hodinu déle.

Hooker Valley Walk
Jednodušší variantou oblíbeného Hooker Valley Tracku je Hooker Valley Walk, který vede k první vyhlídce nabízející fascinující pohled na ledovce. Procházka vám zabere něco málo přes půl hodiny a vyrazit na ni můžete i s kočárkem.

Nejoblíbenější procházka pod Mount Cook bez turistů? Bez problému, pokud vyrazíte ve správný čas

Nenáročné trasy do čtyř hodin

Hooker Valley Track
Pravděpodobně nejpopulárnější vycházkou v národním parku Mount Cook je Hooker Valley Track vedoucí z kempu k ledovcovému jezeru Hooker Lake, od kterého uvidíte majestátní Mount Cook jako na dlani. Celkem během výletu ujdete 10 kilometrů a nepřekonáte téměř žádné převýšení, takže trasa je vhodná i pro ty z vás, kterým při pohledu na jakýkoli kopec naskakuje husí kůže. Protože je túra opravdu nenáročná, potkáte cestou poměrně velké množství dalších turistů. Jestli přeplněná místa v přírodě nejsou váš šálek čaje, této trase se vyhněte.

Na konci Hooker Valley Tracku na vás čeká Hooker Lake a pohled na Mount Cook. Za předpokladu, že vám vyjde počasí

Red Tarns Track
Méně návštěvníků, zato převýšení 300 metrů a v podstatě nonstop šlapání do kopce. Takový je Red Tarns Track, na jehož konci budete odměněni posezením u jezírka s výhledem na úžasný Mount Cook. Nenechte se zmást názvem, voda v jezírku není červená. Jméno je odvozené od červených rostlin, které ve vodě rostou.

Po výšlapu k Red Tarns vás potěší lavičky, na kterých si dáte svačinu a parádní výhled

Sealy Tarns Track
Chodíte rádi po schodech? V tom případě nesmíte vynechat Sealy Tarns Track. Celkem 2200 schodů vás bude dělit od božského výhledu na vrcholky hor národního parku. Na tuhle podívanou dlouho nezapomenete – stejně jako na schody, které ještě pár dní ucítíte.
Pokud by někomu převýšení 600 metrů nestačilo, může v túře pokračovat dál směrem k Mueller Hut.

Po kolika schodech vás začnou bolet nohy?

Nezapomeňte! Přestože se chystáte jen na několikahodinovou procházku, pečlivě se vybavte na vše, co by se vám na cestě mohlo hodit. Počasí v horách je nevyzpytatelné a nejeden turista na něj doplatil. Více si přečtěte v článku Bezpečnost na trecích.

Výstup na jeden až dva dny

Mueller Hut Route
Výšlap k chatě Mueller Hut je náročnou túrou, na jejímž konci se vám otevře dechberoucí panoramatický výhled do krajiny. Výstup s převýšením 1000 metrů dokážete absolvovat během jednoho dne, cesta tam a zpátky vám zabere zhruba 8 hodin. Jestli si ale chcete užít fascinující východ nebo západ slunce, doporučujeme v horách strávit noc v Mueller Hut.

Pokud se na výšlap chystáte během léta (od poloviny listopadu do konce dubna), je nutná rezervace předem. Jednoduše ji vyřídíte i zaplatíte on-line. Mimo sezonu (od začátku května do poloviny listopadu) rezervace nutná není, platí pravidlo „kdo dřív přijde, ten dřív bere“, platbu provedete ve Visitor Centre. Dospělou osobu vyjde přespání na 36 dolarů, Backcountry Hut Pass ani Hut Ticket uplatnit nemůžete. Ne, nemusíte přemýšlet o tom, jestli za to ty peníze stojí. Protože stojí.

Během letních měsíců je tato trasa vhodná pro každého, komu je chození po horách blízké a nezalekne se stálého stoupání. V zimě se však cesta proměňuje v zážitek, který si dopřejí jen cestovatelé se zkušenostmi s chozením po ledu a s patřičným vybavením. V obou případech se před začátkem svého dobrodružství ujistěte na informačním centru, zda jsou podmínky pro výstup v konkrétní den vhodné.

Několikadenní přechod

Ball Pass Crossing
Pouze zkušení horolezci mohou krásu národního parku Mount Cook okusit i během dvou- až třídenního přechodu Ball Pass Crossing. Všechny potřebné informace jsou k dohledání na oficiálních stránkách.

Placené aktivity

Možná vás krása nejvyšší hory Nového Zélandu uchvátila natolik, že jste zatoužili spojit její návštěvu s nevšedním zážitkem, který se vám vryje pod kůži. Takových aktivit najdete v okolí Mount Cooku nespočet. Vyberete si pozorování hvězd, let vrtulníkem, výlet na kole nebo lyžování na ledovci?

Počasí v horách je nevyzpytatelné. Buďte na něj připravení

Létání s dronem
Dejte si pozor, pokud chcete v národním parku Mount Cook fotit a natáčet dronem. Budete potřebovat povolení od DOC.

Jak se do Mount Cook National Park dostat

Nejpohodlněji se do národního parku Mount Cook dopravíte autem. Z Christchurchu se vydejte na jih směrem k Lake Tekapo. Pokud vyrážíte z Queenstownu, směřujte svou cestu na město Twizel. U jezera Pukaki odbočte a dál pokračujte po State Highway 80, přezdívané také Mount Cook Road. Na jejím konci vás čeká Mount Cook Village.

Pokud po Novém Zélandu necestujete autem, můžete využít i další možnosti dopravy. Z měst Twizel a Lake Tekapo od září do června vyráží k národnímu parku autobus The Cook Connection. Přes léto (od října do dubna) odjíždí minibus z obou městeček v ranních hodinách, zpátky se odjíždí odpoledne. V hlavní sezoně bývá vypravený i další spoj z Twizelu, který odjíždí odpoledne, takže můžete v Mount Cook strávit noc. Tato cesta z Lake Tekapo vám zabere něco přes dvě hodiny, z Twizelu kolem hodiny. Zpátky je to pak rychlejší, nezastavuje se na vyhlídkách.

V zimních měsících (květen, červen, září) se z obou startovacích stanovišť odjíždí ráno, zpátky jede autobus dopoledne. Počítá se tedy s přenocováním v Mount Cook Village. Jednosměrnou jízdenku z města Twizel seženete od 28 dolarů, z Lake Tekapo od 40. Můžete si vybrat i takzvané „kombo“ a trasu naplánovat s přepravou mezi oběma městy. V takovém případě za jízdenky zaplatíte 63 dolarů.

Další možností jsou organizované jednodenní výlety. Vybírat můžete z poměrně široké nabídky výletů. Záleží jen na vás a vašich cestovatelských plánech. Cestovní kanceláře a agentury nabízí zpravidla jednodenní výlety z Christchurchu (cena od 250 dolarů) a z Queenstownu (cena od 200 dolarů).

Také je možné zaplatit si pouze jednosměrný výlet, který skončí buď v Mount Cook, nebo v jednom z vybraných měst. „Jednosměrka“ z/do Christchurchu se pohybuje od 110 dolarů, z/do Queenstownu od 100 dolarů a zabere vám zhruba půlden. Oblíbenou variantou také je celodenní výlet z jednoho do druhého města se zastávkou právě v Mount Cook Village. Vyjde vás minimálně na 200 dolarů.

Pozor! Podle mapy se může zdát, že přístup k národnímu parku Mount Cook leží na západní straně Jižního ostrova. Nenechte se (jako já a spousta mých kamarádů) zmást a vydejte se objevovat krásy nejvyšší hory Nového Zélandu z východu.

Už samotná cesta k národnímu parku Mount Cook vás bude bavit

Parkování

Za parkování v Mount Cook Village nezaplatíte ani dolar. Stejné to je pro nedaleký kemp White Horse Hill, který je zpoplatněný pouze v případě přenocování.

Tankování

Jestliže vám po cestě dochází pohonné hmoty, nezoufejte. Uprostřed vesničky se nachází samoobslužná pumpa, kde můžete zásoby doplnit. Připravte se na platbu kartou a o něco vyšší ceny, než na jaké jste zvyklí z méně turistických míst.

Vstupné

Všichni cestovatelé mohou zajásat – do národního parku Mount Cook se neplatí vstupné. Peněženku budete muset vytáhnout jen v případě přenocování.

Ubytování

Údolí pod nejvyšší novozélandskou horou nabízí hned několik možností ubytování. Přespat můžete přímo v Mount Cook Village, většina z vás ale pravděpodobně stráví noc v nedalekém kempu White Horse Hill.

Cestovatelé, kteří si na výpravu berou vlastní domov (tedy auto, campervan, karavan nebo stan), mohou za ubytování poblíž Mount Cooku výrazně ušetřit přenocováním v kempu White Horse Hill. Dospělá osoba zaplatí za noc v kempu 13 dolarů, děti od 5 do 17 let 6,5 dolaru, prťata do 4 let neplatí nic. Za přespání zaplatíte na místě pomocí takzvaného honesty boxu, kde vhodíte do schránky v obálce patřičný obnos v hotovosti a vyplněné lístky vystavíte za okno campervanu, nebo na stan.

Pokud nemáte hotovost, povolení k přespání pořídíte v návštěvnickém centru v nedaleké vesnici. Rezervovat povolenky dopředu není možné.

Kemp je vybavený přístřeškem na vaření, tekoucí vodou a splachovacími záchody. Teplou sprchu najdete v Mount Cook Village.

Jestliže upřednostňujete nocování v opravdovém pokoji, vybírat budete z nabídky ubytování v Mount Cook Village, kterou najdete i na Booking nebo Airbnb. Ve vesnici najdete jeden hotel, dva motely, horskou chatu a hostel. Za postel utratíte minimálně 39 dolarů, ceny v hotelu ale šplhají i na několik stovek dolarů za noc.

Pobyt v národním parku si užijete, i když dáte přednost stanu nebo campervanu

Kde se najíst

Jestliže nechcete jíst v restauracích, nakupte si všechny potraviny do zásoby ještě před tím, než se směrem k národnímu parku vydáte. Ve vesničce se totiž nenachází žádný obchod (když nepočítáme malý hotelový obchůdek). Nejbližší supermarket je v 65 kilometrů vzdáleném městě Twizel.

V Mount Cook Village jsou pro cestovatele otevřené čtyři restaurace, dvě z nich uvnitř hotelu Hermitage. Oblíbenou je kavárna The Old Mountaineer’s Cafe. Pokud se do některého z podniků vydáte, těšit se můžete na parádní výhled, ale také na „vysokohorskou přirážku“ – ceny jsou vzhledem k lokalitě vyšší.

Co si nenechat ujít v okolí

Tasman Valley

Když už jste vážili cestu až k Mount Cook, byla by škoda nechat si ujít Tasman Valley. Sjeďte ze State Highway 80 na silnici Tasman Valley Road. Po 7 kilometrech se dostanete na parkoviště, odkud vedou dvě nenáročné příjemné procházky směrem k nejdelšímu ledovci na Novém Zélandu. Prozkoumat můžete Blue Lakes, ze kterých se snadno dostanete k vyhlídce na Tasman Glacier. Za procházku stojí i cesta přímo k jezeru Tasman Glacier Lake.

Modrá barva jezera Tasman Glacier vás uhrane

Peter’s Lookout

Kdo nezastaví na této vyhlídce (asi 7 kilometrů od odbočky ze silnice State Highway 80), jako by na Novém Zélandu ani nebyl. Absolutní nutnost, pokud se vydáváte do národního parku Mount Cook. Právě tady vznikají ty nejkrásnější fotografie nejvyšší novozélandské hory, které znáte z Instagramu a z průvodců. Pokuste se ignorovat davy turistů a vychutnejte si dechberoucí podívanou.

Ikonický pohled reprezentuje nejen národní park Mount Cook, ale často i celý Nový Zéland

Jaké mám z Mount Cook National Park dojmy

Když jsem svému nejlepšímu kamarádovi – bezpodmínečnému milovníkovi hor – prozradila, že se na rok stěhuju na Nový Zéland, okamžitě začal vyhledávat, jaká pohoří se na souostroví nachází. Po chvíli začal číst řádky neznámého horolezce popisujícího horu: „Mount Cook je tak nádherný, že ho ani nebudete chtít zdolat. Jediné, co si budete přát, bude vidět ho ze všech stran a úhlů.“ A přesně taková byla i moje realita. Chtěla jsem jen sedět a kochat se tou velkolepou nádherou. Vy to budete mít podobně, vsaďte se.

Na procházky i výšlapy v okolí Mount Cook se vždy vybavte kvalitními pohorkami

Oficiální informace

Aoraki / Mount Cook Village
State Highway 80
Canterbury
New Zealand

Vzdálenost od měst

Christchurch: 4,5 hodiny jízdy
Lake Tekapo: 1 hodina jízdy
Twizel: 45 minut jízdy
Queenstown: 3 hodiny jízdy

Oficiální webové stránky

Průvodce pro CZECHKiwis sepsala Jana Ščamburová, rádoby cestovatelka, která se poflakuje po světě už přes dva roky. O své zážitky z cest se pravidelně dělí na Instagramu pod přezdívkou @withthebagonmyback. Pokud nebude líná, bude brzy mít i web.

Maorské legendy – Maui’s Fish: Jak získal Severní ostrov své jméno

09/03/201920/03/2019 - CZECHKiwis.cz Leave a comment

Nový Zéland je známý především díky svým národním parkům, úžasným sceneriím a krajinné rozmanitosti. Ty ovšem nejsou jediné, které tuto zemi posunují rapidně vpřed v žebříčku. Dalším významným lákadlem je původní maorská kultura, která je na Novém Zélandu – téměř jako jediném místě na světě – stále s respektem prosazovaná. Následující řádky vás zavedou do dávné minulosti, kdy polynéský polobůh Maui vylovil z mořského dna Severní ostrov Nového Zélandu.

Pohled na Cape Reinga. Nejsevernější bod Nového Zélandu

Nejmladší z pěti bratrů ukáže svou moc

Maui byl synem Makeatutary, strážce podsvětí, a jeho ženy Tarangy. Jako nejmladší z pěti bratrů musel odjakživa snášet jejich urážky a ponižování. Přesto však Maui stále toužil, aby ho vzali s sebou rybařit na oceán. Bratři si ovšem pokaždé našli důvod, proč mladého Maui odbýt. Ať už to byl jeho věk, či jiná výmluva, vždy za tím stála hlavně jejich žárlivost vůči jeho magickým schopnostem.

„Já jim ukážu, kdo je tady nejlepším rybářem!“ řekl si konečně Maui jedné noci a ukryl se do jejich kánoe. Druhého dne při úsvitu se bratři sice pozastavili nad hmotností lodě, ovšem nenapadlo je zkontrolovat vnitřek, takže vyrazili lovit na oceán i s černým pasažérem. Ten jim během následujících pár dní připravil nejedno překvapení.

Východ slunce na pláži Ohope. Východní pobřeží Severního ostrova

Maui použil jako návnadu vlastní krev kapající z nosu

Po hodinách plavby, kdy se kánoe dostala z dohledu pevniny a překonala nebezpečně se o útes lámající vlny, začali bratři spouštět kotvu. V tom okamžiku se jim Maui zázračně zjevil. Nadšení z toho bratři byli jen pramálo. Bylo však pozdě se vrátit. K tomu byli všichni natolik ohromení Mauiho magickým zjevením, že ho bez protestů poslechli a pádlovali ještě dál na široký a neprobádaný oceán.

K jejich ještě větší nelibosti se Maui ne a ne rozhodnout pro vhodné místo na rybaření, a tedy pádlovali celý den a celou noc. Během noci bratři postupně usínali vsedě únavou, avšak Maui, poháněný vpřed zvláštní silou, pádlovat nepřestával. K ránu konečně zastavil na místě, které uznal za nejlepší pro rybolov, a dal si krátkého šlofíka.

Bratři byli velmi rozmrzelí, ale nahodili pruty, a zatímco Maui odříkával posvátnou karakia, což v překladu znamená modlitbu nebo požehnání, začali chytat jednu rybu za druhou. Brzy byla loď plná úlovků a bratři se nemohli navzájem vynachválit. „My jsme ti nejlepší rybáři na celém světě,“ gratulovali si navzájem.

Lenovník obecný, Phormium tenax, travinatá rostlina pocházející z Nového Zélandu

„Teď je řada na mně!“ zvolal Maui a začal vytahovat udici. Bratři, jejichž ješitnost byla mnohonásobně posilněná nadměrným počtem ulovených ryb, si z bratra opět začali utahovat, dokonce mu nenabídli ani zbytek jejich návnady, která jim stále ležela v lodi. Maui však s bratry dlouho neztrácel čas a jako návnadu použil vlastní krev kapající z nosu poté, co se do něj sám pěstí uhodil.

Jeho lano bylo utkané z lenovníku (tradiční novozélandská travinatá rostlina zvaná flax) a za odříkávání posvátné karakia nahodil. Na konci byl uvázaný kostěný hák, který mu kdysi darovala jeho babička. Co lze na takový hák ulovit, to do té doby netušil nikdo z osazenstva lodi. I sám zdatný Maui byl ohromený vlastním úspěchem.

Maui již nelovil pouhou rybu, nýbrž tahal ze dna oceánu celou zemi

Než Maui nahodil, roztočil lano nad hlavou takovou rychlostí, až se vzduchem začalo šířit magické dunění. Lano s hákem začalo rychle klesat ke dnu a Maui okamžitě pocítil záběr. Jeho hák se zachytil o paže vyřezané sochy Tekoteko, která staletí odpočívala na dně hlubokého oceánu. Tato socha je dle maorských zvyků vždy umístěná nad vchodem do marae, tedy místa, kde se Maorové shromažďují ke kulturním a náboženským akcím. Marae je jedním z předních symbolů maorské kultury a hraje významnou roli v životě každého příslušníka tohoto původního polynéského obyvatelstva Nového Zélandu. Ale zpět k legendě.

V tuto chvíli už Maui nechytal velikou rybu, ale lovil ze dna oceánu celý Severní ostrov Nového Zélandu. Maui se snažil ze všech sil, aby zemi z vody vytáhl, ta ale byla pevně připoutaná ke dnu. Začal znova odříkávat posvátnou karakia, jejíž moc sklouzla dolů po laně. V tu chvíli se země probudila a začalo nervy drásající měření sil. Země věděla, že oceán je její domovinou, a nechtěla se vzdát. Ovšem její síla byla menší než Mauiho odhodlání.

Maui pomalu začal vytahovat lano z vody, až se země objevila na hladině. Vyděšení bratři v lodi čekali, co bude dál. Země byla obrovská, rozprostírala se do dálky oběma směry na jih a na sever. „Musím najít svůj hák,“ zvolal Maui a otočil se ke svým bratrům. Rozhodl se jít hledat místo, kde se předtím pod vodou jeho hák zasekl do sochy Tekoteko, a zapřisáhl bratry, aby se země ani nedotkli.

Ti se však snažili ukořistit co největší kus pro sebe a začali do země sekat hned poté, co se Maui ztratil z dohledu. „Vždyť jsme přece pomohli s pádlováním,“ omlouvali své sobecké jednání. Proto je nyní povrch Severního ostrova tak vrásčitý a nerovný. Jeho tvar mnohým z nás připomíná podobu rejnoka plavajícího směrem na jih a jeho dlouhý ocas značí oblast dalekého severu, který ze západu lemuje nedotčená pláž nazývaná „devadesátimílová pláž“.

Devadesátimílová pláž, která lemuje západní pobřeží až téměř k nejvzdálenějšímu bodu Severního ostrova, Cape Reinga

Legenda praví, že kánoe, ze které Maui vytáhl ostrov z oceánu, se v průběhu věků proměnila v pevninu. Tak vznikl Jižní ostrov Nového Zélandu.

Legenda, nebo skutečnost?

Toto je legenda o vzniku dvou nádherných ostrovů uprostřed Tichého oceánu, kde žijí původní obyvatelé v souladu s obyvateli mnoha dalších národností, kteří se zde rozhodli usadit a žít. Severní ostrov Nového Zélandu je díky této legendě v maorštině nazývaný Te Ika-a-Māui, což v překladu znamená „Velká ryba Mauiho“. Jak to bylo ve skutečnosti, už musíte posoudit sami.

Maorskou legendu vám představila Kristýna Malíková. Po studiích na VŠ se rozhodla vyrazit na rok do světa a je tomu už 8 let, kdy poprvé nastoupila do letadla. Žije i pracuje na Novém Zélandu a jejím novým cílem je být nezávislá na místě a času, vydělávat si on-line prací a cestovat. Sledovat ji a inspirovat se můžete na Instagramu kikiinaaa.

Hobitín – kouzelná vesnička z Pána prstenů

07/10/201829/10/2018 - CZECHKiwis.cz Leave a comment

Hobitín se nachází na Severním ostrově Nového Zélandu 180 km od Aucklandu. Je to kouzelná vesnička, kterou postavili pro trilogii Pána prstenů. Je však stále udržovaná, jako by tam doopravdy někdo bydlel. Z komínů se kouří, na zahrádkách pěstují zeleninu, na šňůře suší hobití prádlo, špalky dřeva leží v kolečkách před domky, a tak je autentičnost místa ještě více podtrhnutá.

Kouzelný Hobitín. Foto archiv Lucie, S blondynou na cestach.

Hobitín se představuje

Stavbu Hobitína zahájili v roce 1999 na soukromé ovčí farmě. Byla kvůli tomu použitá těžká technika, dokonce pomáhala i novozélandská armáda. Stavba měla probíhat v utajení, ale myslíte, že se to tajemství podařilo udržet vojákům po pár pivech v místní hospodě? Během 8 měsíců trvající výstavby zbudovali 39 domečků.

Zajímavostí je, že po skončení natáčení areál částečně zbourali. Několik hobitích domečků ale zůstalo a nadšení fanoušci Pána prstenů je postupně začali objevovat. Tak vznikl nový nápad, a to provádět tudy návštěvníky, aby potenciál místa mohl být nějak využitý. V roce 2009 kvůli natáčení Hobita filmaři místo opravili a přistavěli i pár nových domků – nyní mají celkem 44 domečků. Od té doby popularita místa jen roste. V roce 2012 vznikl Green Dragon (Hostinec u Zeleného draka) coby přesná replika krčmy, kde si můžete dát občerstvení, točené pivo a posedět u krbu. Jako ve filmu.

Velkým překvapením většinou je, že domečky nejsou přístupné (za jejich dveřmi vlastně nic není, jen hlína), pouze domov Bilba a Froda – Dno pytlů – má vybudované vnitřní prostory. I ten je ale návštěvníkům nepřístupný, můžou si ho prohlédnout pouze zvenčí.

Většina domečků není vůbec přístupná, někde můžete nahlédnout za dveře. Foto: Archiv Lucie, S blondýnou na cestách.

Hobitín každoročně navštíví přibližně 350 000 turistů, což je nemalé číslo – a není se čemu divit, protože to rozhodně stojí za to! Pokud jedete na Zéland, je prakticky povinnost sem zavítat, ať už jste filmy Pán prstenů či Hobit viděli, nebo ne. Tenhle pohádkový svět totiž dostane jak ty nejmenší, tak i dospěláky, kteří se při pohledu na kouzelnou vesničku vrátí alespoň na chvíli do dětství. Tady si to nejde nezamilovat.

Tip : Řada turistů při plánování itineráře zvažuje, zda Hobitín navštívit, nebo jej – i vzhledem k poměrně vysokému vstupnému – vynechat. I když je to jedna z mnoha turistických atrakcí na Novém Zélandu, věřte, že předčí vaše očekávání. Budete se cítit jako v pohádce!

Při prohlídce Hobitína budete mít dojem, že zde stále někdo bydlí. Foto. Hobbiton Movie Set.

Jak to v Hobitíně chodí

Po Hobitíně se nemůžete pohybovat sami, ale pouze s průvodcem v rámci organizované placené prohlídky. Taková tour trvá cca 2 hodiny a výklad je v angličtině. Dozvíte se během ní spoustu zajímavostí z natáčení filmů a průvodci prozradí i triky, které byly použité při natáčení a divákům zůstaly skryté.

První skupina (cca 20 lidí) vyráží v 8.00 ráno. Další skupinky pak chodí po 10–15 minutách, poslední startuje po 17h. Většina lidí volí právě tuto klasickou prohlídku.

Můžete si také zaplatit večerní tour s obří večeří v hostinci, kde se zpívá a tančí. Oproti klasické prohlídce se navíc dobře najíte a zažijete nezapomenutelnou zábavu a atmosféru. Po večeři jdete s lucerničkami přes vesničku nazpátek. Tahle varianta prohlídky je sice dražší, ale počítejte s tím, že místa jsou dlouho dopředu vyprodaná.

| Chci rezervovat prohlídku Hobitína |

Večerní hostina v Hobitíně. Foto: Hobbiton Movie Set

Tip: Pokud chcete mít z Hobitína nejlepší zážitek, určitě doporučujeme jít první tour, anebo poslední. Hobitín si totiž vychutnáte bez turistů a budete ho mít skoro „jen pro sebe“.

Jak se tam dostat

K Hobitínu můžete jet sami autem, nebo stylovým hobitím autobusem od i-SITE (informační centrum) z Matamata, což je nejbližší město u Hobitína, cca 20 minut. Výhodou cesty autobusem je, že řidič cestou vypráví veselé historky z natáčení filmů a navnadí atmosféru pouštěním krátkých filmů o Hobitíně. Po prohlídce vás autobus odveze zpět do Matamata.

Mlýn v Hobitíně. Foto: Hobbiton Movie Set