Pokud se zajímáte o sezónní práce na Novém Zélandu, určitě už jste narazili na možnost sběru třešní. Tato práce je opěvovaná snad všemi backpackery, kteří ji zkusili. Je práce na třešňovém sadu opravdu zlatý důl? Jak moc je práce náročná a kde ji sehnat? Kde se sady nachází? Na všechny vaše otázky najdete odpovědi v tomto průvodci.
Na třešňovém trhu sice není Nový Zéland velkým hráčem, ale zato je známý pro vysokou kvalitu sklizených třešní. Objem sklizně dosáhl v roce 2016-17 rekordu a to 5000 tun v hodnotě 88 miliondů NZD na ploše 650 ha. 90 % exportních třešní je sklizeno v Central Otago. Většina sklizně jde na export do Číny a Taiwanu, proto si všichni majitelé sadů tolik potrpí na kvalitu. Část směřuje do Evropy. Hned z balírny si to peláší na letadlo a údajně jsou do tří dnů od sběru v regálech evropských obchodů.
Kde se sbírá
Především v oblasti Central Otago, zde se nasbírá přibližně 80 % všech novozélandských třešní. Sady sahají od Roxburgh, přes Cromwell, Clyde a Alexandru.
Další sady naleznete v okolí Motueky, Blenheimu a na Severním ostrově v oblasti Hawke’s Bay – nabídka práce tu rozhodně nebude tak velká. Sběr v těchto dalších oblastech obvykle začíná dříve, často už v průběhu listopadu, ale sběr netrvá tak dlouho jako v oblasti Central Otaga.
Jak práci sehnat a kdy je hlavní sezóna pro sběr
Větší sady (přehled v další kapitole) mají zpravidla online formuláře pro zájemce o sezónní práce. Při jejich vyplňování se snažte zaujmout, např. jste vysocí, nebojíte se výšek nebo už jste podobnou práci dělali. S vyplňováním je dobré začít co nejdřív, klidně v říjnu, v listopadu.
Pokud se rozhodnete sady osobně objíždět, můžete použít stránku Pick the World, kde naleznete rozmístění sadů a někdy i recenze. Nemusíte se tak zdržovat vlastním hledáním. Sad může mít již místa obsazená, ale většina má čekací formulář, tak se neváhejte zapsat.
Pravděpodobně jedním z nejlepších zdrojů informací jsou další backpackeři, kteří vám mohou říct, že zrovna jejich sad nabírá a také jaký je šéf. Nabídky také naleznete na facebokových skupinách, trade me nebo backpackerboard. V městě Alexandra je také kancelář Seasonal Solution, která zajišťuje sezónní pracovníky a mají přehled, kde sběrači chybí.
Sezóna většinou začíná kolem půlky prosince a končí zhruba začátkem února. Sezóna je závislá na počasí, a tak se může každý rok trochu lišit.
Tip: Přidejte se k Facebookové skupině CZECHKiwis.cz – Na Nový Zéland a zpět, kde naleznete tipy na práci i zkušenosti dalších.
Jak vybrat dobrý sad
Nejde jenom o to práci získat, ale získat práci na dobrém sadu. Začněte nejdříve u větších sadů, protože tam sezóna většinou trvá déle a tak máte šanci si přivydělat něco navíc. Některé sady nabízejí ubytování nebo dopravu do práce. U jiných se můžete setkat i s tím, že na konci sezóny dávají závěrečný bonus (např. za každý nasbíraný bucket sběračům, kteří pracovali do konce sezóny). Na všechno se zeptejte před tím, než smlouvu podepíšete.
Nejlepší informace o tom, který sad je dobrý či nikoliv, najdete v diskuzích na Facebookových skupinách, stačí vyhledat. Dle našeho malého průzkumu dopadly nejlépe sady:
- 45 south (přihlášky pro sběr se otevírají v polovině října)
- Sunscrest (přihlášky pro sběr se otevírají již v září)
- Sarita
- Clyde Orchard
- NZ Cherry Corp (přihlášky pro sběr se otevírají v listopadu)
- Jackson Orchard
- Dunstan Hills (přihlášky pro sběr se otevírají v polovině října)
- Purepac (přihlášky pro sběr se otevírají v říjnu)
- Jacksons Orchard
Spokojené kamarády jsme měli také v Leaning Rock Cherries. Sadů je v Otago opravdu hodně. Některé sady pěstují pouze třešně, jiné například i meruňky a broskve a máte tak šanci zůstat i po sezoně třešní.
Jak moc je práce náročná
Pokud to vezmu z holčičího pohledu, je to rozhodně fyzicky náročná práce. Na druhou stranu pokud to například srovnáte se sběrem jablek, tak třešňový kyblík není tak těžký jako koš na jablka, o to je tedy práce lehčí.
Celý den sebou budete vláčet žebřík (hliníkový nebo železný), který se sice ráno tak těžký nezdá, ale jak den postupuje a sily docházejí i žebřík se zdá těžší. Jsou dvě velikosti žebříků – 2.7 metru a 3.7
metru. Nahoru a dolů polezete nepočítaně a nejvíce času strávíte na té úplně nevyšší příčce. U větších sadů se připravte na to, že častokrát s sebou žebřík budete nosit i stovky metrů při přesunech mezi jednotlivými bloky.
Další věcí, která vás může trápit, je samotný kyblík a jeho popruhy. Snažte se popruhy nastavit tak, jak je vám to nejvíc příjemné. Kyblík by se vám neměl zařezávat do břicha.
Dobrou zprávou je, že postupně si na to všechno zvyknete včetně vysokých rozdílů teplot. Prvních pár dní je hodně náročných a budete vyčerpaní, ale očekávejte zlepšení během pár dnů. Vy zesílíte, najdete si vlastní systém a zrychlíte.
Tipy ke sběru třešní
Než začnete, dostanete instrukce od vašeho supervizora nebo šéfa. Dávejte pozor. Někdy se sbírají třešně pouze určitě velikosti nebo určité barvy. Z tohoto důvodu nemůžete nosit sluneční brýle během sběru (proto si nezapomeňte kšiltovku nebo klobouk).
- Buď budete sbírat svůj vlastní strom nebo dva sběrači sbírají jeden strom každý z jedné strany.
- Začněte vždy sběrem spodních větví až kam dosáhnete, potom si berte žebřík. Pokud budete postupovat obráceně, poničili byste si žebříkem spodní větve a taky by vám je mohl vychytralý soused obrat, protože sběr spodních větví je rychlejší.
- Pokud polezete do nejvyšších větví, snažte se předtím dokončit předchozí kbelík. Přeci jenom se lépe pracuje a udržuje rovnováha, pokud začnete bez zátěže.
- Naučte se sbírat oběma rukama. Větev si také můžete chytit do podpaží a pracovat obouruč větev po větvi.
- V naprosté většině sadu po vás budou chtít, abyste od sebe třešně oddělovali (tzv. singlování), nemůžete tedy česat trsy, respektive můžete, ale dodatečně pak třešně musíte oddělit – každá jedna třešeň musí mít jednu stopku! Žádné dvojičky za ucho! Pokud vám občas nějaká proklouzne, tak si toho pravděpodobně nikdo nevšimne, nicméně pokud budete mít opakovaně mnoho neoddělených třešní, můžete mít problém. Budete upozorněni supervisorem a nerespektování však může lehce vést k výpovědi. Na vaše místo čeká x dalších.
- Na sadech dostanete svůj vlastní čárový kód nebo číslo, kterým označíte každý nasbíraný kyblík. Je tedy lehce dohledatelné, kdo co sbíral. Třešně se nikam nepřesypávají, naloží se na vůz a jedou hned do packhousu (balíčky).
- Někteří sběrači si omotávají prsty náplastí nebo jinou páskou. Především palec a ukazováček totiž trpí při celodenním sběru, stopky dráždí pokožku, ráno jsou prsty dost promáčené z rosy, odpoledne zase příliš suché.
Pracovní den sběrače třešní
Záleží na sadu a počasí. Některé sady vás nechají sbírat i do 18:00 (když to počasí dovolí) a druhý den končíte třeba v poledne. Jiné sady, mají fixní pracovní dobu, kdy se začíná většinou v šest rano a končí v půl třetí. Dle zákona máte nárok na dvě patnáctiminutové přestávky a jednu půlhodinovou na oběd, která je neplacená.
Nezapomeňte si vzít všechno jídlo sebou, sad totiž za celý den neopustíte, vodu si většinou můžete doplnit přímo na sadu.
Připravte se na to, že ráno se můžou teploty pohybovat jen lehce nad nulou, třešně jsou opravdu studené a budou vám mrznout prsty. Na rukavice zapomeňte, nejsou povolené. V poledne už ale může být rtuť teploměru u třiceti a z vás bude kapat pot. Je velice jednoduche se spalit, nezapomeňte tak na kšiltovku a opalovaci krem!
Pokud prší,tak se nesbírá, pokud se příliš oteplí, sběr ten den končí.
Tip: Práce na třešňovém sadu vás nezaujala, protože máte rádi víno? Přečtěte si Práce na novozélandské vinici.
Další možné pracovní pozice
Práce v packhousu
Pracovat v balírně (packhousu) má tu výhodu, že dostanete minimální mzdu bez toho, aniž byste se honili se žebříkem po sadu a strachovali se, jestli jste nasbírali dost “bucketů”. Na druhou stranu je práce psychicky náročná a opakující se jako v každém jiném packhousu.
Třešně se navíc sprchují ledovou vodou a některé práce probíhají v chladící místnosti, tedy nic pro milovníky tepla. Může se stát, že po vás bude požadováno, abyste pracovali více hodin, než se pracuje na sadu. Ale samozřejmě si pak vyděláte více peněz.
Pokud se z důvodu nepřízně počasí nesbírá, je možné, že v packhouse se pracuje.
Tip: Můžete si také přečíst, jak probíhá práce v kiwi packhouse v článku Manuál pro práci v balírně kiwi: Jak ji získat a co očekávat
Supervisor
Supervisoři jsou většinou lidé, kteří pro sad pracují celoročně nebo lidé, kteří pracují v sadu několik sezón po sobě. Upřímně, nesetkala jsem se s tím, že by někdo pracoval na pozici supervisora při své první sběračské sezóně, nicméně netvrdím, že to není možné.
Thinning
Pokud se sběru třešní nemůžete dočkat, můžete se přihlásit i na thinning třešní neboli protrhávání malých plodů. Díky této probírce pak mají ostatní plody možnost vyrůst do požadované velikosti.
Thinning probíhá většinou už od října a protrhává se buď rukama nebo pomocí nůžek.
Mzda a pracovně právní formality
Pamatujete si, když jste byli mladší a babička vás prosila, abyste jí natrhali košík třešní na bublaninu? Vy jste kouleli očima, vůbec se vám nechtělo a i jeden košík vám přišel jako náročná práce? Tak tady je to trochu jinak…
Třešně se sbírají do plastových pětilitrových kyblíků tzv. bucketu. Za jeden nasbíraný bucket dostanete v průměru 4,5 – 6 NZD, výjimečně i 10 NZD.
Pokud se jedná o sběr, kdy sbíráte vše a jste tak rychlejší, cena za bucket bude nižší. Pokud sbíráte např. druhý sběr (čili stromy už jednou očesané byly) nebo specifickou barvu či velikost, cena za bucket bude vyšší, protože vám trhání zabere více času.
Abyste dosáhli na minimální mzdu, je potřeba nasbírat zhruba tři buckety za hodinu. Pokud na začátku nasbíráte méně, tak vám zaměstnavatel musí minimální mzdu doplatit, ale záleží jenom na něm, jak dlouho vám to bude tolerovat.
Při minimální mzdě váš výdělek bude zhruba 120 $ za den. Po nějakém čase je reálné se vypracovat na zhruba 30 – 40 bucketů, tím se dostáváte na částku kolem 200 za den. Pro zkušeného a rychlého sběrače tak není problém si vydělat 1200 – 1500 NZD za týden.
Na sadech pracují také sběrači s několikaletou praxí z okolních ostrovů (Tonga, Samoa, Vanuatu a pod.), jsou neuvěřitelně pracovití a standardně jsou schopni nasbírat 50 – 60 bucketu. Slyšela jsem i o krajanech, kteří nasbírali rekordních 100 bucketů za den. Předem vám garantuji, že tak svižně vám to nepůjde.
Pracuje se většinou šest dní v týdnu a o svém volném dni, čili day off, se většinou dozvíte den či dva předem. Práce je samozřejmě velice závislá na počasí, možná budete od svého zaměstnavatele dostávat SMS s tím, že se začíná některý den o hodinu později apod. Díky počasí je také možné, že dostanete nečekaný day off po méně jak šesti dnech nebo naopak budete pracovat 14 dní v kuse. Během sezóny se tak nevyplatí moc plánovat dopředu.
Pracovně právní formality
- Než na sad nastoupíte, budoucí zaměstnavatel se bude zajímat, jestli nejste barvoslepí nebo nemáte alergii na hmyzí bodnutí.
- Někteří také mohou provést test na drogy a alkohol.
- U větších sadů můžete očekávat úvodní školení, kde vás seznámí s tím, co se od vás očekává, jak bude probírat organizace práce, kdy se posílá výplata a podobně.
- U velmi malých sadů pravděpodobně jenom dostanete žebřík do ruky a oficiality se velice zkrátí.
- Na Zélandu není zvykem dávat kopii smlouvu zaměstancům, a tak si ji alespoň vyfoťte nebo si kopii vyžádejte. Speciálně se zaměřte na to, jak můžete od smlouvy odstoupit.
- Nezapomeňte také na to, že pokud budete pracovat o státním svátku, zaměstnavatel je povinen vám zaplatit více (1,5 násobek běžné mzdy) a máte také nárok na alternativní den volna. Třešně se sbírají v období Vánoc a tak to pro vás bude aktuální.
- Pro svojí vlastní kontrolu je také užitečné si zapisovat kolik jste pracovali hodin nebo kolik backetů jste ten den nasbírali.
Poznámka pro zvídavé: práce na třešňovém sadu spadá do práce v zemědělství a tedy může být cestou k prodloužení WHS víz.
Ubytování
Je možné, že vám bude nabídnuto ubytování od vašeho zaměstnavatele, buď přímo na sadu nebo v blízkém kempu či hostelu. Každý sad má ubytování vyřešené jinak, většinou možnosti píší již na svých stránkách nebo je dobré se na to v sadu zeptat už při přihlašování k práci.
Nám bylo nabídnuto ubytování od Sancrestu za 120 NZD za týden/osoba v dvoulůžkovém pokoji. Pokud máte svoje auto, kde spíte, je ubytování v sadu levnější, např. 10 NZD za den, ne vždy to však jde.
V okolí Alexandry a Cromwellu jsou i klasické kempy, které jsou v létě přeplněné právě sběrači. V těcho klasických kempech se většinou můžete domluvit na nižší částce za dlouhodobý pronájem, než jsou uvedené ceny za jednu noc. Připravte se na to, že první otázkou po příchodu ze sadu je tedy “Kolik si dneska nasbíral bucketu?”
Pro ty, kteří chtějí ušetřit co nejvíc, jsou v okolí Alexandry a Cromwellu dva free kempy. Určitě už jste o nich slyšeli, jsou zadarmo, pomalu jich ubývá, najdete tu pouze toalety. Jeden se nachází kousek za Cromwellem a jmenuje se Bendigo. Druhy Champagne Gully je před vesničkou Clyde. Jsou od sebe vzdálenu zhruba třicet minut jízdy autem. V obou můžete zůstat maximálně tři noci a někdo tak oba kempy střídá. Nikdy jsem ale neslyšela, že by to někdo kontroloval. Jsou lidé, kteří v jednom free kempu stráví celou sezónu.
Počítejte s tím, že v takovém kempu je přes sezónu hlava na hlavě. Pozor si dejte na parkování mimo vyznačená místa. Například pokud v kempu probíhá rekonstrukce a část kempu je zavřená, hrozí vám pokuta 200 NZD.
Tip: Pro nabídku ubytování v soukromí sledujte i místní vývěsky v Alexandře nebo Cromwellu, případně v New Word nebo dalších obchodech. Často mezi inzeráty najdete právě i nabídku ubytování.
Kde umýt zpocená těla a kde se dobíjet
Pokud bydlíte v sadu nebo v placeném kempu, tak tenhle problém řešit nemusíte. Ve free kempu ovšem budete muset vyřešit, kde nabít všechnu svoji elektroniku a kde se osprchovat.
Oba kempy jsou hned vedle řeky. V Cromwellu i Alexandře je veřejný plavecký bazén, kde vás nechají za pár dolarů osprchovat (tuším, že v šatnách jsou i zásuvky). Sprchu můžete také využít za poplatek v některém z kempů. Je také dost možné, že si najdete kamarády, kteří vám sprchu rádi nabídnou (speciálně pokud jste se pár dní nemyli).
Je dobré mít vyřešenou možnosti nabíjet v autě, ideálně pokud máte druhou baterku. Jinak je tu samozřejmě knihovna, kavárny a kamarádi.
I bez pracovních víz je šance pracovat v sadu
Téměř každý rok vláda Nového Zélandu vyhlásí nedostatek sezónních pracovníků v období třešňové sezóny. Není tu ale žádná jistota, že se tak stane. Pokud se tak stane, mohou i turisté bez pracovních víz žádat o tvz. VOC (Varying the conditions of a visitor visa). Tato víza vám dovolí na dobu maximálně šesti týdnů pracovat v oblasti, kde byl nedostatek vyhlášen. Nedostatek pracovníků může být vyhlášen několikrát do roka v různých oblastech, ale víza je možné získat pouze jednou za pobyt.
Češi, Češi a zase Češi…
Letěli jste sice přes půlku zeměkoule, ale na sadech tady pracuje neuvěřitelně velké množství Čechů a tak si chvílemi ani nebudete jako v zahraničí připadat. Je sice pravda, že jsou věci (a zejména vtipy), které jiné národy nepochopí. Tak má člověk tendenci držet se ve skupině Čechů, speciálně pokud nemluvíte dobře anglicky.
Nezapomeňte, že angličtinu mluvením s Čechy nevypilujete a o poznávání cizích kultur nemůže být vůbec řeč…a nejsou to nahodou důvody, proč jste se rozhodli na Nový Zéland vydat?
Už se chystáte do třešňového sadu?
Stojí to za to? Práce je sice náročná, ale velkou motivací vám budou peníze. Jde jen o pár týdnů a tak hodně zkousnete. Pro většinu cestovatelů na Working holiday to bývá nejlépe placená práce. Potkáte se s novými zajímavými lidmi a navážete přátelství možná na celý život.
A především, nikdy v životě jsem nesnědla tolik třešní.
Speciální poděkování patří skvělým Čechům z working holiday na Novém Zélandu za poskytnutí sběračských fotek.
Jak to v reálu vypadá v třešňovém sadu v oblasti Central Otago i v packhousu, můžete vidět v následujícím videu od Cherry Corp:
