Nový Zéland je známý především díky svým národním parkům, úžasným sceneriím a krajinné rozmanitosti. Ty ovšem nejsou jediné, které tuto zemi posunují rapidně vpřed v žebříčku. Dalším významným lákadlem je původní maorská kultura, která je na Novém Zélandu – téměř jako jediném místě na světě – stále s respektem prosazovaná. Následující řádky vás zavedou do dávné minulosti, kdy polynéský polobůh Maui vylovil z mořského dna Severní ostrov Nového Zélandu.
Nejmladší z pěti bratrů ukáže svou moc
Maui byl synem Makeatutary, strážce podsvětí, a jeho ženy Tarangy. Jako nejmladší z pěti bratrů musel odjakživa snášet jejich urážky a ponižování. Přesto však Maui stále toužil, aby ho vzali s sebou rybařit na oceán. Bratři si ovšem pokaždé našli důvod, proč mladého Maui odbýt. Ať už to byl jeho věk, či jiná výmluva, vždy za tím stála hlavně jejich žárlivost vůči jeho magickým schopnostem.
„Já jim ukážu, kdo je tady nejlepším rybářem!“ řekl si konečně Maui jedné noci a ukryl se do jejich kánoe. Druhého dne při úsvitu se bratři sice pozastavili nad hmotností lodě, ovšem nenapadlo je zkontrolovat vnitřek, takže vyrazili lovit na oceán i s černým pasažérem. Ten jim během následujících pár dní připravil nejedno překvapení.
Maui použil jako návnadu vlastní krev kapající z nosu
Po hodinách plavby, kdy se kánoe dostala z dohledu pevniny a překonala nebezpečně se o útes lámající vlny, začali bratři spouštět kotvu. V tom okamžiku se jim Maui zázračně zjevil. Nadšení z toho bratři byli jen pramálo. Bylo však pozdě se vrátit. K tomu byli všichni natolik ohromení Mauiho magickým zjevením, že ho bez protestů poslechli a pádlovali ještě dál na široký a neprobádaný oceán.
K jejich ještě větší nelibosti se Maui ne a ne rozhodnout pro vhodné místo na rybaření, a tedy pádlovali celý den a celou noc. Během noci bratři postupně usínali vsedě únavou, avšak Maui, poháněný vpřed zvláštní silou, pádlovat nepřestával. K ránu konečně zastavil na místě, které uznal za nejlepší pro rybolov, a dal si krátkého šlofíka.
Bratři byli velmi rozmrzelí, ale nahodili pruty, a zatímco Maui odříkával posvátnou karakia, což v překladu znamená modlitbu nebo požehnání, začali chytat jednu rybu za druhou. Brzy byla loď plná úlovků a bratři se nemohli navzájem vynachválit. „My jsme ti nejlepší rybáři na celém světě,“ gratulovali si navzájem.
„Teď je řada na mně!“ zvolal Maui a začal vytahovat udici. Bratři, jejichž ješitnost byla mnohonásobně posilněná nadměrným počtem ulovených ryb, si z bratra opět začali utahovat, dokonce mu nenabídli ani zbytek jejich návnady, která jim stále ležela v lodi. Maui však s bratry dlouho neztrácel čas a jako návnadu použil vlastní krev kapající z nosu poté, co se do něj sám pěstí uhodil.
Jeho lano bylo utkané z lenovníku (tradiční novozélandská travinatá rostlina zvaná flax) a za odříkávání posvátné karakia nahodil. Na konci byl uvázaný kostěný hák, který mu kdysi darovala jeho babička. Co lze na takový hák ulovit, to do té doby netušil nikdo z osazenstva lodi. I sám zdatný Maui byl ohromený vlastním úspěchem.
Maui již nelovil pouhou rybu, nýbrž tahal ze dna oceánu celou zemi
Než Maui nahodil, roztočil lano nad hlavou takovou rychlostí, až se vzduchem začalo šířit magické dunění. Lano s hákem začalo rychle klesat ke dnu a Maui okamžitě pocítil záběr. Jeho hák se zachytil o paže vyřezané sochy Tekoteko, která staletí odpočívala na dně hlubokého oceánu. Tato socha je dle maorských zvyků vždy umístěná nad vchodem do marae, tedy místa, kde se Maorové shromažďují ke kulturním a náboženským akcím. Marae je jedním z předních symbolů maorské kultury a hraje významnou roli v životě každého příslušníka tohoto původního polynéského obyvatelstva Nového Zélandu. Ale zpět k legendě.
V tuto chvíli už Maui nechytal velikou rybu, ale lovil ze dna oceánu celý Severní ostrov Nového Zélandu. Maui se snažil ze všech sil, aby zemi z vody vytáhl, ta ale byla pevně připoutaná ke dnu. Začal znova odříkávat posvátnou karakia, jejíž moc sklouzla dolů po laně. V tu chvíli se země probudila a začalo nervy drásající měření sil. Země věděla, že oceán je její domovinou, a nechtěla se vzdát. Ovšem její síla byla menší než Mauiho odhodlání.
Maui pomalu začal vytahovat lano z vody, až se země objevila na hladině. Vyděšení bratři v lodi čekali, co bude dál. Země byla obrovská, rozprostírala se do dálky oběma směry na jih a na sever. „Musím najít svůj hák,“ zvolal Maui a otočil se ke svým bratrům. Rozhodl se jít hledat místo, kde se předtím pod vodou jeho hák zasekl do sochy Tekoteko, a zapřisáhl bratry, aby se země ani nedotkli.
Ti se však snažili ukořistit co největší kus pro sebe a začali do země sekat hned poté, co se Maui ztratil z dohledu. „Vždyť jsme přece pomohli s pádlováním,“ omlouvali své sobecké jednání. Proto je nyní povrch Severního ostrova tak vrásčitý a nerovný. Jeho tvar mnohým z nás připomíná podobu rejnoka plavajícího směrem na jih a jeho dlouhý ocas značí oblast dalekého severu, který ze západu lemuje nedotčená pláž nazývaná „devadesátimílová pláž“.
Legenda praví, že kánoe, ze které Maui vytáhl ostrov z oceánu, se v průběhu věků proměnila v pevninu. Tak vznikl Jižní ostrov Nového Zélandu.
Legenda, nebo skutečnost?
Toto je legenda o vzniku dvou nádherných ostrovů uprostřed Tichého oceánu, kde žijí původní obyvatelé v souladu s obyvateli mnoha dalších národností, kteří se zde rozhodli usadit a žít. Severní ostrov Nového Zélandu je díky této legendě v maorštině nazývaný Te Ika-a-Māui, což v překladu znamená „Velká ryba Mauiho“. Jak to bylo ve skutečnosti, už musíte posoudit sami.
