Jak se žije s Working Holiday? Sedm praktických rad

Sedm vyzpovídaných Čechů z článku o životě během Working Holiday už ví, jak to na druhé polokouli chodí. Nechte se inspirovat jejich příběhy a radami do života na Novém Zélandu.

Petra a Luděk

Petra Pohlídalová (28 let)
Geografka Petra přijela v březnu 2017 – v nejzazší termín od data podání. O WHS víza totiž žádala s partnerem, s kterým se rozešli. Před odjezdem na Zéland Petra potkala v Čechách Luďka, který neváhal, a zažádal o WHS také.

Luděk Mašín (28 let)
Luděk je partner Petry a v Čechách se živil jako ajťák v bance. Přiletěl za ní za 2 měsíce, ještě ani nestihl vyspat jet leg a už šel do práce. S Petrou po Zélandu hodně trekují, a také se nebojí žádné práce. V době našeho rozhovoru pracovali na třešních v Cromwellu. Po Zélandu pojedou na WHS do Kanady.

Petra a Luděk vzkazují: Neberte si s sebou tolik věcí, leťte nalehko. Cokoliv se tu dá koupit. Výjimkou je outdoorové oblečení, to kvalitní je tu hodně drahé. Další rada je – kupte si pořádné auto. Klidně nejprve pracujte, abyste si na něj vydělali. Z osobních zkušeností víme, že se to opravdu vyplatí, než pak každou chvíli jezdit s něčím porouchaným k mechanikovi. A poslední rada je – jeďte co nejdřív! Podmínky se neustále zpřísňují, uzavírají se treky, mizí neplacená místa na spaní. A to z toho důvodu, že je tu tolik backpackerů. Čím dřív sem přijedete, tím lépe!
 

Anna Pašáková (31 let)
Přijela na WHS v roce 2014 s přítelem Honzou, po práci v zemědělství a housekeepingu se rozhodla stát baristkou i přestože nikdy kávu nepila, ani nepije. Neuměla anglicky, a ani nevěděla jak zapnout kávovar. Dnes je z ní profesionální baristka a krátce i instruktorka plávání. Na Zélandu je již rezidentkou a v současné době očekává s přítelem přírůstek do rodiny. Děti tu plánuje odrodit všechny, líbí se jí místní porodnictví a pozitivní přístup. Pak se možná vrátí do Čech.

Anna vzkazuje: Začátky jsou vždycky tvrdý! Ale každá zkouška vám něco dá. Nejhorší je dostat první práci, nemyslím v zemědělství, tam berou všema deseti. Když to prolomíte a získáte referenci z Nového Zélandu, tak je to mnohem jednodušší. Nebojte se ničeho, posílejte to na všechny strany, i když si myslíte, že byste v něčem nemuseli být dobří – zkuste to. Neskutečně vám to rozšíří obzory. Netlačte na to, buďte v pohodě a nestresujte se. Ti lidi to nějakým způsobem vycítí. Ať už se jedná o ubytování, práci, či cokoliv jiného. Je dobré brát věci, tak jak jsou a buď to vyjde, nebo ne. Pokud jedete s partnerem, připravte se na to, že to bude těžké. Zéland je místo, kde si člověk ujasní, jestli spolu budete nebo ne. Jste dlouho zavření na jednom místě a projeví se tak všechny chyby. Pokud vydržíte Zéland, tak už vydržíte všechno.
 

Markéta Čiperová (23 let)
Markéta a její přítel Kanaďan jsou oba architekti. Zatímco přítel chtěl získat zkušenosti v oboru, Markétu to táhlo k její zálibě v minipivovarech. Po třech měsících se jim oběma podařilo své cíle naplnit a usadili se v Tauranze. A také stihli jedenáctidenní intenzivní výlet po obou ostrovech s rodinou. Na cesty si půjčili obytný karavan se self-contained licencí, a nadchlo je to. Touží si koupit vlastní obytné auto a projet Zéland křížem krážem, aby si doprohlédli vše, co ještě neviděli.

Markéta vzkazuje: Ať už cestujete na Zéland, nebo kamkoliv jinam, na začátku si napište dopis sami sobě. O tom, co od svého dobrodružství toho očekáváte a jaké jsou vaše představy, co se chcete naučit a jaké zkušenosti si odnést. Většinou se věci vydají jiným směrem, ale je super mít možnost si „svůj dopis“ čas od času přečíst a zhodnotit, jestli naplňujete, co jste si slíbili. Nebo na něj úplně zapomenout, po roce ho otevřít a zjistit, že jste tu zažili spoustu věcí nad vaše očekávání. Každopádně je dobré mít plán, ale být otevřený jakýmkoliv změnám, protože nikdy nevíš, koho potkáš, kde se ti zalíbí a jaké nabídky a možnosti tě po cestě potkají. 

Michaela Mrnková (24 let)
Míša, vystudovaná bioložka a pracovnice opavského muzea, vyrazila na Zéland s přítelem Ivem. Od prvních dní pracovala. Byla zahradnicí v Aucklandu, což se skládalo z těžké dřiny s krumpáčem. Delší dobu však pracovala jako uklízečka nedaleko Wellingtonu, kde zažili těžké chvíle – Míša živila oba, Ivo si nemohl tři měsíce najít práci v IT. Tahle zkouška prověřila jejich vztah a poté, co si Ivo našel práci, i když ne v oboru, našetřili dost peněz na další cestování. Po Zélandu cestují v retro campervanu, který si sami předělali. Před cestou domů plánují procestovat Austrálii, pacifické ostrovy i Asii.

Míša vzkazuje: Pokud si chcete zlepšit angličtinu, zkuste bydlet s kiwíkama. Překonejte to, že budete dělat chyby a mluvte. Naučte se v angličtině myslet. Já jsem třeba balila kiwi a počítala si u toho v angličtině. Nebo si zkuste překládat vlastní myšlenky, to můžete dělat kdykoliv, třeba i u nějaké nudné práce. A když vás nějaká práce bude štvát, budete fyzicky vyčerpaní – přestaňte se bát říkat ne. Není to tu přece jenom o práci, zvládnete si najít jinou. Pokud si neplánujete najít na Zélandu dobrou práci a zůstat natrvalo, doporučuji nezdržovat se ve městech, protože jako backpackeři  jsme tam vždy zápasili se sehnáním práce. Doporučuji Kerikeri – borůvky, mandarinky, pomeranče, kiwi. Při cestování je důležité zůstat v autě organizován, mít na všechno systém – jakmile nebude, vznikne chaos a nikdy nic nenajdete. No a vztah je zkouška ohněm. Ukáže se, zda spolu budete, nebo ne.

 

 

Lukáš Schejbal (30 let)
Lukáš doma pracoval jako programátor pro malou IT firmu. Na Zéland přijel na konci ledna 2017, usadil se v Te Puke, kde pracoval na kiwi sadu a vyrážel odtud s kamarády na treky. Na Zélandu ho překvapilo, kolik Čechů tu všude je. Na začátku zimy se přesunul do Wanaky, kde měl zajištěnou práci ve středisku Cardrona jako kitchen hand (pomocná ruka v kuchyni). Po zimě vyrazil s kamarády do Fiordlandu na treky a využít některé slevy na plavby a kajaky, které získal při práci v Cardroně. Poté se přesunul na sběr třešní. Nyní má v plánu prodat auto a začít cestovat po Zélandu stopem. Rád by tak potkal více místních. Cestou domů se chce zdržet ve Vietnamu.

Lukáš vzkazuje: Obecně bych vzkázal, že Nový Zéland není kulturně zas tak odlišný od Evropy a není potřeba se toho bát. U trekování bych zmínil hlavní výhodu Nového Zélandu, a tou je bohatá síť chatek. Vyplatí se koupit si hut pass a mít tak ubytování v řadě chat bez dalších poplatků. Je to také dobré místo na potkávání dalších lidí, a tak si ani sólo cestovatel nepřijde sám. Náročnost cest je skutečně rozmanitá, a tak si každý najde to své. I když tu Great Walks platí za takové chodníčky pro masy, i tak na nich lidé umírají, takže se rozhodně hodí nic nepodceňovat. V horách tu většinou není signál, proto je dobré k vybavení přidat i nouzový lokátor pozice. Lyžování na Zélandu je zážitek, který stojí za vyzkoušení. Pokud se někdo chystá lyžovat jen na pár dní/týdnů, tak určitě doporučuji vyhnout se školním prázdninám v červenci.  
 

Kristina Šaumanová (27 let)
V roce 2016 Kristina dostudovala učitelství a měla v Praze skvělou práci v anglické školce. Tomu odcestovat na Zéland předcházelo mnoho složitých rozhodnutí i rozpad tehdejšího vztahu. Kristina si sepisovala seznamy pro i proti a nakonec posbírala všechnu odvahu, zabalila si krosnu a jela. Měla vizi zůstat v oboru učitelství, a to se jí povedlo. Učí v mateřské školce v Mt. Maunganui. Díky práci získala i pracovní víza, takže zatím zůstává na další 3 roky. Surfuje, cestuje, navštívit jí přijela sestra a kamarádka, se kterými procestovala oba ostrovy.

Kristina vzkazuje: Při pracovním pohovoru koukali v mém oboru učitelství především na zkušenosti z Čech a na reference, které jsem měla, než přímo na mé vzdělaní. Brzy jsem se tu seznámila se spoustou lidí, co tu bylo taky na WHS nebo už déle, hodně mi pomohly různé facebookové stránky, kde se pořád něco děje a vymýšlí různé akce. Miluju zélandský styl života, pořád si tu připadám jak na dovolené, i když pracuji 8 hodin denně. Po práci si člověk může zajít na pláž, večer grilovat s přáteli a o víkendech objevovat nová místa. Pořád tu potkávám úžasné lidi se zajímavými příběhy. Zéland je prostě velmi pozitivní místo se spoustou možností. Všem, co váhají, určitě doporučuji ničeho se nebát a vyrazit. Je to sice cesta na druhý konec světa, ale v dnešní době internetu je vše mnohem jednodušší a zvladatelné. 

WHS_Akce

 

Děkujeme zpovídaným cestovatelům za možnost zveřejnit jejich příběhy a poskytnutí fotografií ze svých archivů!
Článek pro CZECHKiwis napsali Magda Novotná a Martin Černý, kteří cestují a pracují na Novém Zélandu. Své postřehy a fotky z cest sdílí na blogu www.frogsontheroad.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *